Turbo byznys. Avast, Draslovka, Rohlík a další… Zákulisí největších transakcí

Čeští podnikatelé a podnikatelky se už dávno neomezují na domácí trhy. Z řady z nich se stali mezinárodní hráči, kupují a prodávají firmy v Evropě i na dalších kontinentech. Jako kdyby se řídili heslem, že malý je ten, kdo má malé plány.

„V poslední době jsou obchody s českou účastí mnohem více rozprostřeny do světa,“ říká Štěpán Flieger, šéf oddělení fúzí a akvizic v české části mezinárodní poradenské firmy EY. „Loňský rok byl aktivní a počítám, že to bude pokračovat. Po roce 2020 všichni pochopili, že tu covid s námi nějaký čas zůstane. Nelze čekat, až se věci vrátí k normálu, ale vyrovnat se s tím. Mnoho odvětví vyšlo z covidu posílených nebo byl jejich růst výrazně akcelerován, nejvíce to platí pro e-commerce,“ hodnotí uplynulý rok Štěpán Flieger a dodává, že řada investorů také začala uvažovat v širším měřítku. Za pozoruhodnou považuje například investici Draslovky v Americe, z menších obchodů zmiňuje prodej platformy Twisto, kde se podařilo úspěšně lokalizovat a rozvinout koncept odložených plateb známý i z jiných zemí.

„Investoři disponovali dostatkem volných peněz a byly nadále nízké úrokové sazby, což vedlo k velkému počtu transakcí. Týkalo se to zejména progresivních oborů, jako jsou technologie nebo e-commerce,“ říká Jaroslav Havel, řídící partner právní kanceláře Havel & Partners. Připomíná největší startupovou investici v historii, kterou získal Rohlík, či prodej Mall Group polskému Allegru. „Vnímali jsme ale také zájem investorů na konsolidaci tradičnějších odvětví, jako je výroba, stavebnictví, zdravotnictví nebo bankovní sektor, kde naše kancelář působila například při převzetí Equa bank ze strany Raiffeisenbank,“ uvádí Havel. Rok 2021 podle něj charakterizuje to, že významní čeští hráči posílili postavení nejen v tuzemském, ale i v mezinárodním měřítku.

Celkově lze říct, že tempo českého byznysu akcelerovalo. Mezi „obchody roku 2021“ najdeme nákupy v cizině i prodeje firem v tuzemsku, velké investice do digitálních firem českých podnikatelů a řadu dalších transakcí.

 

AVAST

Další fáze: fúze

Družstvo. Eseróčko začínajících podnikatelů. Akciovka s renomovanými světovými investory. Firma kotovaná na londýnské burze cenných papírů…

Ne, ani tady příběh firmy založené Pavlem Baudišem a Eduardem Kučerou nekončí.

Loni v létě společnosti Avast a NortonLifeLock oznámily, že se dohodly na fúzi, jejímž výsledkem bude vytvoření společné firmy, která by se měla stát největším světovým dodavatelem bezpečnostního softwaru. Původní myšlenka vznikla na společné večeři šéfů obou firem Ondřeje Vlčka a Vincenta Pilletta. Závěrečná jednání se ovšem musela poněkud urychlit, neboť došlo k úniku informací. A podle pravidel londýnské burzy musela být nabídka akcionářům učiněna do určité lhůty od chvíle, co se informace o zamýšlené fúzi objevila na veřejnosti.

Záměr už mezitím schválili akcionáři obou firem i americký antimonopolní úřad, schvalovací řízení ještě běží u úřadů v několika dalších zemích.

Co se tedy bude dít? Technicky vzato, NortonLifeLock vykoupí všechny podíly v Avastu. Akcionářům nabídne dvě varianty: 69 procent ceny v akciích nové firmy a k tomu 31 procent v hotovosti nebo 90 procent v hotovosti a jen 10 procent v akciích nové firmy.

Celková suma, kterou dostanou dosavadní akcionáři Avastu, ať už v penězích, či akciích, by měla činit 8,1 až 8,6 miliardy dolarů. Podle aktuálního kurzu by v českých korunách šlo o částku zhruba mezi 175 až 185 miliardami. Ať už bude výsledná cena kdekoli v tomto rozmezí, jedná se o zdaleka největší „český“ obchod minulého roku, či spíše řady posledních let.

Jméno nové firmy ještě není stanoveno, dá se ovšem čekat, že to nebude prostá složenina jmen dosavadních. Jak verze NortonLifeLockAvast, tak obrácená AvastNortonLifeLock by vypadaly spíše jako přepis čarodějnického zaříkávadla než jako název firmy.

Jisté by už mělo naopak být, že bude ona nově vzniklá firma kotována na americké burze Nasdaq a s jejími akciemi se tam bude obchodovat. Stejně jako to, že v jejím čele stane dosavadní CEO Nortonu Vincent Pillette, jeho protějšek z Avastu Ondřej Vlček by měl získat funkci prezidenta společnosti.

Obě firmy se docela dobře doplňují ve svých produktech, ale ještě lépe v obchodní strategii. Produkty Nortonu jsou placené, Avast poskytuje základní ochranu zdarma a k tomu příplatkové služby. Norton uvádí, že má 80 milionů klientů, Avast 430 milionů. Společně se rozšíří nabídka placených služeb a zvětší množství zákazníků, kteří by je mohli využít.

Oficiální sídla mají být dvě, v arizonském Tempe, což je součást aglomerace kolem města Phoenix, a v Praze. „Předpokládám, že celý vývoj antivirové a mallwarové části zůstane v Praze a v Brně,“ říká Pavel Baudiš, spoluzakladatel a největší akcionář Avastu.

On i Eduard Kučera chtějí i po fúzi být stále u toho, Baudiš i v roli člena boardu a nezávislého ředitele, Kučera už bez funkce, v roli významného akcionáře. „Jsem rád, že přichází nová etapa,“ říká Baudiš.

 

 

DRASLOVKA HOLDING

Dycky Draslovka!

Na světové hřiště se vypravili majitelé kolínské Draslovky. V americkém Memphisu koupili továrnu na kyanid sodný, kterou historicky provozoval globální chemický koncern DuPont. Ten v roce 2015 vyčlenil část svého byznysu do firmy Chemours. A právě od ní koupila Draslovka část jménem Mining Solutions, a stala se tak největším světovým výrobcem kyanidu sodného.

„Líbilo se nám, že je v areálu dost místa na budování dalších provozů, které nám umožní přinést do USA výrobu různých specializovaných produktů, jaké děláme i u nás v Kolíně. Firma má také skvělý management,“ říká Petr Pudil, jeden z klíčových ak---cionářů Draslovky. Dalším plusem pro nové majitele byla bohatá síť zastoupení v Severní i Jižní Americe. To jim pomůže při naplňování jejich celosvětové strategie. Naopak nemají zájem pokračovat v budování rozestavěného výrobního závodu v Mexiku, tamním úřadům již oznámili, že projekt ukončují. Technologie, které tam byly připraveny, dovedou využít jinde.

Za Chemours Mining Solutions zaplatila Draslovka Holding 521 milionů dolarů. Část platila z prostředků svých akcionářů, jimiž je rodina Brůžkových a investoři Vasil Bobela, Petr Pudil a Jan Dobrovský, sdružení v bpd partners. Na 348 milionů USD si vzala syndikovaný termínovaný úvěr na americkém trhu.

Převzetí americké firmy se dojednávalo v době, kdy byly tržby dole, příjmy Mining Solutions v roce 2020 činily přibližně 220 milionů dolarů, letos by měly být nad 300 miliony dolarů.

Obchody v tak citlivém odvětví, jako je například výroba kyanidu, probíhají i za přísného dohledu státních orgánů, proto museli zástupci nabyvatelů projít řadou prověrek, včetně prověrky u National Security Agency (NSA).

Pro globální působení si firma ponechá jméno Draslovka. Plachta s tímto nápisem byla přítomna při slavnostním převzetí firmy a nyní už visí na průčelí jedné z hal. „Draslovka je v oboru známý pojem, proto jsme se rozhodli, že budeme značku rozvíjet i ve světě,“ vysvětluje Petr Pudil.

Vedle Spojených států se má dalším místem v globální expanzi stát Jihoafrická republika. Tam Draslovka koupila výrobu kyanidu sodného od koncernu Sasol za 2,2 miliardy korun. Obchod byl v první instanci zamítnut tamním antimonopolním úřadem, nyní se čeká na stanovisko vyšší instance. Budoucí majitelé věří, že obchod bude schválen. „Jedná se o strategickou záležitost, tento výrobní podnik je hlavním dodavatelem kyanidu pro jihoafrické zlaté doly,“ říká Petr Pudil s tím, že v takto citlivých záležitostech je v JAR zvykem rozhodnutí až ve druhém kole. To by mělo padnout v tomto roce.

Majitelé Draslovky už mají připravenou investici do modernizace provozu, která by měla zároveň výrazně snížit emise.

Pro jihoafrickou operaci se spojili s tamní podnikatelkou Nathierou Kimber a její společností Navuka Investment Holdings. Naplnili tak povinnost zahraničních investorů směřující k posílení ekonomického postavení původních obyvatel (Broad-based Black Economic Empowerment). Navuka bude vlastnit „25 procent a jeden podíl“ na společné firmě, jak říkají podmínky BBEE. „Příslušný předpis můžete naplnit i formálně a jen finančně přispět. Nám ale připadalo rozumné spojit se se zkušenou podnikatelkou, která může podpořit aktivity společného podniku,“ říká Petr Pudil.

Draslovka si podle něj vytknula jasný cíl – stát se globálním hráčem v oblasti chemických specialit na bázi kyanidů. Zaměří se na dodávky do čtyř hlavních oblastí: těžba zlata, gumárenský průmysl, polovodiče a agrochemie.

Do světového rozjezdu investovala stovky milionů dolarů a vytvořila si odrazový můstek, ze kterého může jméno Draslovka vyskočit zase o něco výše.

 

 

SEV.EN

Až moc dobré uhlí

Stovky milionů dolarů investoval už v roce 2020 v USA Pavel Tykač a loni chtěl investovat další, možná ještě více. Jenže byznysu s koksovatelným uhlím se až příliš dařilo.

Pavel Tykač koupil na sklonku jara 2020 těžařskou společnost Blackhawk Mining s podzemními i povrchovými doly ve státech Západní Virginia a Kentucky. Její hlavní přednost vidí v produkci koksovatelného nebo též metalurgického uhlí, které se používá při výrobě železa. Přičemž v této roli bude koks nejspíš ještě dlouhou dobu nenahraditelný. Blackhawk Mining takového uhlí vytěží sedm až osm milionů tun ročně.

Český investor kupoval v době, kdy byla cena uhlí nízká. Loni se ovšem železárny a ocelárny opět rozjely a uhlí vystřelilo vzhůru. Za rok 2021 ještě Tykačovy americké doly očekávají EBITDA kolem 90 milionů dolarů, většina produkce byla totiž prodána dopředu za tehdejší ceny. „Pro rok 2022 máme tři scénáře, s výsledky 150 milionů, 350 milionů nebo 450 milionů dolarů,“ popisuje Pavel Tykač s tím, že záleží, na jaké cenové hladině se bude uhlí v průběhu roku pohybovat. Aktuální cena by odpovídala tomu nejvyššímu výsledku.

Ve stejném údolí, kde jsou některá z těžebních míst Blackhawku, je ještě jeden, větší producent metalurgického uhlí. Tykač měl zájem jej převzít. „To by nás dostalo do pozice největšího hráče na americkém trhu,“ říká. Podmínky se jevily příznivě: rozdrobené vlastnictví, docela velký dluh, část pohledávek by mohl odkoupit. Jenže ceny akcií šly raketově vzhůru. Zatímco ještě počátkem prosince 2020 byly pod deseti dolary (a v létě téhož roku dokonce pod čtyřmi), od podzimu 2021 se pohybují mezi padesáti a šedesáti dolary a místy ještě výše. „Při této ceně by mi to připadalo jako velmi riskantní investice,“ říká Pavel Tykač. Český těžař tak sice v Americe na metalurgickém uhlí výborně vydělává, ale růst ceny ho paradoxně až tak netěší.

Vedle těžařského odvětví, kterým se zabývá posledního čtvrtstoletí, se Pavel Tykač alespoň částečně také vrátil do bankovního světa, kde se pohyboval v první polovině devadesátých let. Postupně si budoval minoritní akcionářskou pozici v Moneta Money Bank, která se chystala na fúzi s Air Bank. Podíl ve spojené bance by chtěl držet dlouhodobě, ideální by prý bylo dostat se někam ke dvaceti procentům s tím, že respektuje fakt, že skupina PPF bude mít rozhodující slovo. Prvním postupným krokem pro investora Tykače má být překročení desetiprocentní hranice.

 

 

MONETA, AIR BANK

Odměna za výdrž

Spojení Monety a Air Bank je projekt, který se začal odvíjet už v roce 2018 a za nímž stál šéf Monety Tomáš Spurný a zesnulý majitel PPF Petr Kellner.

Jednání několikrát uvázla a byla zase obnovena. PPF dala před rokem veřejnou nabídku na odkup akcií, tehdy svůj podíl v Monetě navýšila na dnešních 29,94 procenta. Ještě v červnu projekt fúze narazil, když sice akcionáři Monety spojení posvětili, ale neodsouhlasili model financování. Na stole se tedy objevily nové podmínky a ty už akcionáři 20. prosince schválili.

Co by se tedy mělo nyní dít? Moneta koupí sto procent akcií Air Bank, české a slovenské části Home Creditu a Benxy (dříve známé jako Zonky) za 25,9 miliardy korun. Následně Moneta vydá nové akcie, k 511 milionům stávajících akcií přibude 255,5 milionu nových. Akcionáři si budou moci ke každým dvěma akciím přikoupit jednu novou za zvýhodněnou cenu 82 korun. Ty, o které nebude zájem, nabídne banka všem akcionářům za 90 korun. Pokud i pak zbydou nějaké volné, zavazuje se je za 90 korun koupit PPF. To by se mělo podle plánů odehrát přibližně v květnu a červnu příštího roku. Schváleno je i to, jaké podmínky by pak PPF nabízela při povinném odkupu akcií.

Šéf Monety Tomáš Spurný je po více než tříleté anabázi rozhodně kandidátem na zvláštní ocenění za urputnost. Odměnou by mu mělo být místo v čele výrazně většího finan-čního domu. Sloučením totiž vznikne banka s třetím největším počtem klientů, za Českou spořitelnou a ČSOB a těsně před Komerční bankou. V objemu vkladů by měla zaujímat čtvrté místo, právě za velkou trojkou.

 

 

CETIN

Vybereme Singapur

Petr Kellner, který tragicky zahynul při nehodě helikoptéry, se na jednáních o fúzi Monety a jím založené Air Bank aktivně podílel. Stejně jako na dalších obchodech, jež byly dotaženy až po jeho úmrtí.

Patří k nim druhý největší obchod loňského roku s českou účastí, což byl prodej třiceti procent Cetin Group globálnímu investičnímu fondu GIC se sídlem v Singapuru. Ten mimo jiné spravuje také část devizových rezerv singapurského státu.

Cetin vznikl v Česku, když byla z O2 vydělena telekomunikační infrastruktura do samostatné firmy. K obdobnému procesu pak skupina PPF přistoupila i v dalších zemích, kde má své telekomunikační aktivity. V Cetin Group je tak i maďarská, bulharská a srbská část. Obchod přinese skupině velmi pěkný příjem, cena po odečtení dluhu dosáhne přibližně 1,5 miliardy eur.

„Proces vstupu velkého investora se připravoval delší dobu. Singapurský fond jako partnera vybíral – jako jednu z variant – ještě Petr Kellner,“ říká člen vedení PPF Vladimír Mlynář.

Podobně byla ještě za života zakladatele skupiny zahájena i jednání o vstupu do jachtařského byznysu. PPF vytvořila společný podnik s francouzskou lodní společností Groupe Beneteau, který vyústí ve vznik největšího světového pronajímatele rekreačních lodí. Česká skupina bude mít ve společném podniku 59 procent, francouzští partneři 41 procent. Aktivity budou rozprostřeny po celém světě, nejsilnější budou v Karibiku, na Seychelách či ve Francouzské Polynésii.

V suchozemském Česku to může znít jako poněkud bizarní obor, nicméně společný podnik propojí prvního a čtvrtého největšího pronajímatele, kteří dohromady utrží 200 milionů eur za rok, celková velikost světového trhu pronájmu rekreačních lodí bývá odhadována na miliardu eur. Lze předpokládat, že se cestovní ruch bude časem vzpamatovávat, plavby na lodích navíc umožňují solventnějším zájemcům trávení dovolené bez přemíry kontaktů s dalšími lidmi.

V bilanci celé PPF dále dominují finance a telekomunikace, které se na byznysu podílejí přibližně stejnou měrou. Nelze vyloučit, že skupina bude geograficky přehodnocovat své aktivity a prodá některé části svého splátkového byznysu.

A když byla již několikrát zmínka o Spojených státech amerických, i skupina PPF tam v loňském roce nakupovala. Na jaře dokončila svou akvizici nemovitostí v Atlantě, koncem roku pak oznámila, že kupuje SouthPark Center v Orlandu na Floridě. Cena přesáhne 315 milionů dolarů. „Máme nemovitosti ve více zemích, ale nejvíce jich je pořád v Rusku. Určitě je dobré geograficky více diverzifikovat. Současná Amerika navíc nabízí skutečně dobré příležitosti,“ říká Vladimír Mlynář z PPF.

 

 

PPF

Většinová majitelka

Vyšetřování okolností nehody helikoptéry u aljašského ledovce Knik, při níž přišel o život Petr Kellner spolu s dalšími čtyřmi členy posádky, ještě nebylo uzavřeno. Nyní se zkoumá zejména to, proč záchranná operace začala až se zpožděním a jaké byly její okolnosti. Dlouhé vyšetřování leteckých nehod nebývá výjimečné. Už loni v dubnu předpovídal Clint Johnson z americké Národní rady pro bezpečnost dopravy, že výsledky šetření mohou být známé až během letošního roku.

Stejně tak lze očekávat, že letos bude také vypořádáno dědické řízení. Vzhledem k tomu, že Petr a Renáta Kellnerovi měli jako manželé společné jmění, přechází polovina Kellnerova podílu ve skupině PPF, jenž činil 98,93 procenta, automaticky na manželku. Druhá polovina by pak měla být rovným dílem rozdělena mezi manželku a čtyři potomky. Renáta Kellnerová se tak stane většinovou majitelkou skupiny s podílem přesahujícím 59 procent.

„Petr nám velmi chybí, ale PPF musí fungovat dál. Vím, že to nebude snadné, ale nemám pochybnosti, že to všichni společně zvládneme,“ napsala Renáta Kellnerová do úvodu výroční zprávy skupiny. Sama byla podle dostupných zpráv velmi dobře informována o strategických záměrech, které měl v byznysu její manžel. Nyní se pravidelně schází s řídicím výborem PPF. Potomky zapojila do chodu rodinné nadace The Kellner Family Foundation, která se věnuje zejména podpoře vzdělávání.

 

 

MALL GROUP

Přes vrásky ke štěstí

Tak se to nakonec povedlo. To si mohou říkat akcionáři poté, co se jim v listopadu podařilo dobře prodat obchodní skupinu Mall Group a přepravní službu WeDo polské firmě Allegro. Ta zaplatí dosavadním majitelům – skupině PPF (40 %), Křetínského a Tkáčově EC Investments (40 %) a Jakubem Havrlantem vedené Rockaway Capital (20 %) – nejméně 881 milionů eur.

Uzavře se tak šestiletá etapa, která začala na podzim 2015, kdy zmíněná trojice koupila internetové obchody Mall a srovnávače Heureka. Myšlenka na budoucí propojení Mallu s Allegrem byla docela brzy po nákupu jednou z hlavních priorit. Než se to povedlo, měli ovšem akcionáři s Mall Group dost starostí. Nedařilo se vybřednout z hlubokých ztrát a Jakubu Havrlantovi, který byl hlavní tváří této operace, nejspíš za ta léta přibylo hodně vrásek.

Nakonec se mu ovšem podařilo přiblížit plánu, který nastiňoval v rozhovoru pro Reportéra už na podzim 2018: „Naše velká vize je vytvořit středoevropskou skupinu s tržbami přes miliardu eur.“ Miliarda eur to sice nakonec nebyla, ale v posledním fiskálním roce (duben 2020 až březen 2021) přesáhly tržby dvacet miliard korun a firma bez dalších podrobností oznámila, že dosáhla kladného provozního výsledku.

Přípravy prodejní transakce s Allegrem probíhaly za přísného utajení na obou stranách. Perličkou je, že nebylo do poslední chvíle jisté, jestli se podpisy smluv stihnou 4. listopadu před půlnocí, nebo zda bude třeba měnit datum na smlouvách a všech souvisejících dokumentech. Nakonec se nic přepisovat nemuselo.

Transakce by měla být vypořádána během jara. Současní akcionáři mohou dostat ještě až o padesát milionů eur více v závislosti na ak---tuálních ekonomických výsledcích Mall Group. Kupující se až do vypořádání může rozhodnout, zda vyplatí celou cenu v penězích, anebo část v akciích. Pokud by se tak stalo, a je to pravděpodobná varianta, získali by dosavadní majitelé Mallu výrazně minoritní podíl v Allegru, dohromady by se mělo jednat asi o tři až čtyři procenta. Více než polovina z kupní ceny by i v takovém případě měla dorazit v penězích.

Dosavadním majitelům navíc nadále zůstane Heureka Group, což je skupina internetových srovnávačů s velmi pěknými výsledky (naposledy bezmála 30 milionů eur provozního zisku) a solidním potenciálem dalšího zhodnocení. Součástí prodeje nebyl ani internetový obchod s módou Vivantis.cz, stejně jako na potraviny zaměřený Košík.cz.

 

 

FAST ČR

Nákup od mladých dědiců

Trojice PPF, EC Investments a Rockaway Capital se společně angažovala ještě v jedné velmi zajímavé transakci, když v létě koupila společnost Fast ČR a další přidružené firmy. Do této sestavy patřily jednak obchody Planeo Elektro, dále tuzemské zastoupení různých světových značek (Sharp, Toshiba, JVC atd.) a také produkce výrobků pod známými značkami, které Fast buď koupil, nebo od nich získal licenci pro výrobu (Sencor, Philco, Fieldmann).

Zakladatelem a majitelem Fastu byl podnikatel Tomáš Smrčka, který však v roce 2009 tragicky zemřel. Dědici se stali jeho synové Tomáš a Marek, kterým tehdy bylo pouhých deset a sedm let. Správcem jejich majetku byl ustanoven Zdeněk Pech, dlouholetý otcův spolupracovník. A staral se zjevně dobře, podnikání dlouhodobě rostlo. Tržby před prodejem byly už nějaký čas nad deseti miliardami korun ročně a stále rostly, zisky se místo desítek milionů počítaly spíše ve stovkách.

Zároveň se na trhu vědělo, že Fast nezmění majitele, dokud o tom nebudou moci svobodně a plnohodnotně rozhodnout oba dědicové. Mladší z nich se stal plnoletým pár dnů před koncem roku 2020. Cena za prodej Fastu z počátku léta 2021 nebyla oficiálně zveřejněna, s jistotou lze ovšem konstatovat, že se oba mladí muži bezpečně zařadili mezi české miliardáře.

 

 

EPH

Fotbal, to je hra…

Daniel Křetínský s Patrikem Tkáčem, kteří v posledních letech realizují drtivou většinu transakcí společně, se v případě Mall Group jedné retailové aktivity vzdali, ale jinde zase nakupovali. V řetězci Metro se jejich podíl dostal už na 40,6 procenta. Investovali také do španělského obchodního řetězce Grupo Eroski. Ten zahrnuje více než 1 600 provozoven, mezi které patří hypermarkety, supermarkety, čerpací stanice, obchody se sportovním vybavením a další. Pracuje v nich přes třicet tisíc zaměstnanců.

Nezapomínali ani na energetiku, ve které Křetínský svou byznysovou expanzi začínal. Koupili společnost STEAG Power Minerals (nyní už EP Power Minerals), která se věnuje zpracování popílku z uhelných elektráren, z nějž vyrábí cement. Holding EPH má ve své energetické části řadu firem v mnoha zemích Evropy, nejsilnější je v Německu, Itálii, Velké Británii a také v domovských zemích obou hlavních mužů, v Česku a na Slovensku. Podle mluvčího EPH Daniela Častvaje se chystají masivní investice do rozvoje energetických aktiv, jejichž výše se v nejbližší době má pohybovat mezi půl miliardou až miliardou eur.

Další část společného byznysu obou mužů tvoří akciové investice. V loňském roce koupili mimo jiné minoritní podíl ve francouzské me---diální společnosti TF1, posilovali i svou pozici v britské královské poště Royal Mail.

Největší pozornost široké veřejnosti však vzbudil vstup do londýnského fotbalového klubu West Ham United. Tradiční klub, založený už v roce 1895, má širokou fanouškovskou základnu a v Česku je obzvláště sledovaný, neboť na jeho soupisce jsou hned tři čeští reprezentanti: Tomáš Souček, Vladimír Coufal a Alex Král. Z tuzemského fanouškovského pohledu je jistá pikantnost v tom, že všichni zmínění hráči jsou bývalí slávisté a spoluvlastníkem klubu se stali majitelé pražské Sparty.

Loni koupili sedmadvacetiprocentní podíl, podle zákulisních informací mají Křetínský a spol. zároveň dvouletou opci na získání stoprocentního vlastnictví za předem dohodnutou cenu.

Cenným aktivem je v tomto případě také smlouva na pronájem London Stadium, který byl hlavním dějištěm olympijských her v roce 2012. Klub má zaručený pronájem do roku 2112 za velmi příznivou cenu 2,5 milionu liber ročně. Vedle fotbalu se na stadionu konají i další sportovní události nebo koncerty. Letos v červnu mají na London Stadium hrát například Green Day nebo Red Hot Chili Peppers.

Ačkoli Daniel Křetínský hraje aktivně basketbal a Patrik Tkáč byl vášnivým lyžařem, v rámci sportovních investic je jejich jednoznačnou prioritou fotbal. Kvůli sportovním investicím vznikla dokonce spec-iální odnož celé skupiny. Vedle EP Corporate Group, která zastřešuje veškeré strategické účasti (energetika, průmysl, obchod a další), a EP Equity Investment, kam se soustřeďují obchody s akciemi (například zmíněné TF1 či Royal Mail), vznikl ještě EP Sport Holdings.

V tom má, stejně jako v drtivé většině společných podniků, Daniel Křetínský 50 procent plus jednu akcii, Patrik Tkáč prostřednictvím J&T Capital Partners 44 procent minus jednu akcii, zbylých šest procent pak připadá na Křetínského manažery.

Pokud noví majitelé londýnský klub skutečně ovládnou, mohou narazit na problém s pravidlem evropské fotbalové asociace UEFA, které zakazuje v jedné soutěži účast dvěma klubům se stejným vlastníkem. Jestliže by například Sparta vyhrála českou ligu a West Ham United skončil do čtvrtého místa v anglické Premier League, mohly by se potkat v Lize mistrů. Jeden z klubů by se musel účasti vzdát nebo by museli majitelé vyjednat s UEFA speciální režim, jako se to nedávno podařilo Red Bullu s jeho kluby ze Salcburku a Lipska. Skutečností zároveň je, že Sparta získala mistrovský titul naposledy v roce 2014 a West Ham byl v první čtyřce naposledy v roce 1986, poslední dobou se však oba týmy zlepšují.

Pro Daniela Křetínského je v celé transakci ještě jedno možné plus. V britské energetice se angažuje již dlouho a docela výrazně, po majetkovém vstupu do tradičního londýnského klubu ovšem poskočí znalost jeho jména řádově vzhůru. A kdyby snad chtěl někdy na ostrovech rozjet něco ještě většího, bude se to určitě hodit.

 

 

ROHLÍK

Rozběhnutý jednorožec

Převratný rok má za sebou Tomáš Čupr se svou Rohlik Group. Dvě kola investic přinesla v loňském roce Rohlíku 290 milionů eur, a hodnota firmy se tak přehoupla výrazně přes miliardu dolarů, čímž dosáhla statusu takzvaného jednorožce, jak se říká startupům, které to dotáhly až na tuto hranici.

Největšími investory byly Index Ventures a Partech, připojily se i další subjekty jako Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD), J&T Banka, Quadrille Capital, R2G, spravující peníze zakladatelů Avastu a podnikatele Oldřicha Šlemra, či další tuzemská investiční skupina Enern, která provází Rohlík už od samotného startu. Podstatné pro zakladatele je, že i po tomto navýšení drží v Rohlíku nadpoloviční podíl.

Firma na podzim přidala další lokalitu, ve které působí. Po Maďarsku (Kifli.hu) a Rakousku (Gurkerl.at) se podařil i nástup na trh v německém Mnichově (Knuspr.de), teď se intenzivně chystá na Milán a Bukurešť. V obou lokalitách bude používat název Sezamo a odstartovat by se mělo během jara. Pro skupinu je to nová situace i v tom smyslu, že bude startovat ve dvou nových městech najednou. „V obou zemích máme zajištěné sklady i sestavené týmy, jedeme podle obdobných kalendářů,“ říká marketingový ředitel Rohlik Group Jakub Petřina.

Sklad už má Rohlík zajištěn i ve španělském Madridu, kde by chtěl odstartovat ve druhém pololetí 2022. Do nové lokality vždy nejprve přijíždí expanzní tým z české centrály a dělá přípravné kroky, jakmile jsou pak vybráni klíčoví lidé do lokálního týmu, předávají jim pravomoci a agendu a pokračují zase dál. Po Madridu budou možná zkoumat Barcelonu.

Financování, které Rohlík získal, by mělo mimo jiné umožnit i expanzi do dalších měst na stávajících trzích.

„Jsem přesvědčen, že od Rohlíku můžeme očekávat velké věci a i v letošním roce o nich hodně uslyšíme,“ říká Štěpán Flieger z EY.

V Česku vyřizoval Rohlík v posledním období loňského roku skoro třicet tisíc objednávek denně, v Budapešti to bylo až pět tisíc objednávek a v Mnichově, kde služba začala koncem srpna, v prosinci překonali hranici dvou tisíc objednávek za den. „Byl tam ještě lepší a rychlejší start, než jsme plánovali,“ říká Jakub Petřina.

Na českém trhu ovšem zároveň zkraje roku 2022 vyvolala vášně úprava podmínek odměňování pro kurýry, která je měla penalizovat za chyby v dodávkách a pro část z nich by znamenala snížení příjmu. Firma zdůrazňovala, že je pro ni spokojenost a kvalita kurýrů klíčová, a proto některé parametry hodnocení upravila.

V zákaznickém servisu se Rohlík orientuje na zrychlení v doručování nákupů. Už loni na podzim zkrátil v Praze a Brně dobu doručení ze dvou hodin na 90 minut. Až firma dobuduje automatizovaný sklad v Chrášťanech u Prahy, bude usilovat o dodání zboží po Praze do šedesáti minut.

 

 

SHIPMONK

Pohádka z Floridy

Mimořádný příběh prožívá i americká firma ShipMonk českého zakladatele Jana Bednáře, která zařizuje logistiku pro malé a střední e-shopy.

Na přelomu předloňského a loňského roku odkoupily část podílu ve firmě za 355 milionů dolarů fond Summit Partners a investiční společnost Periphas Capital. Hodnota firmy, kterou Jan Bednář založil před osmi lety na Floridě, se tak vyšplhala na vysoké stovky milionů dolarů a lze čekat, že v dohledné době i ona překročí miliardu dolarů.

ShipMonk má tři logistická centra na Floridě, v Kalifornii a v Pensylvánii, ze kterých rozesílá zboží, jež si zákazníci objednají u internetových obchodů, s nimiž spolupracuje. Loni koupil logistický areál v Mexiku, jen pár kilometrů od kalifornských hranic. Odtud může v rámci celních pravidel vypravovat zásilky do USA bez cla, pokud jejich cena nepřesáhne 800 dolarů.

Tržby ShipMonku se v posledních letech každým rokem zdvojnásobují, v roce 2020 činily 150 milionů dolarů a další výrazný růst proběhl i vloni. Do bilance ShipMonku by se měla připojit i další logistická firma, jejíž akvizice se dokončovala v době uzávěrky tohoto vydání a která by měla rozšířit záběr o další segment klientů.

V současné době Bednářův tým uvažuje také o vstupu na evropský trh, v úvahu připadá vybudování logistických center ve střední Evropě a v Británii. Konkurenční výhodou ShipMonku jsou technologická řešení, která umožňují spolupracujícím obchodům sledovat v online režimu doslova každou zakázku a která také výrazně automatizují vnitřní procesy uvnitř jednotlivých center.

Vývoj softwaru probíhá v pražském vývojovém centru, které na vltavském nábřeží v Karlíně zaměstnává zhruba šedesát lidí.

Třicetiletý Jan Bednář, který pobývá na Floridě už od střední školy, je i po masivních investicích stále největším akcionářem ShipMonku a udržuje kontrolu nad vedením firmy. Zhruba patnáct procent akcií náleží zaměstnancům společnosti. (Velký rozhovor s Janem Bednářem najdete v únorovém vydání magazínu Reportér.)

Za pozornost určitě stojí i prodej platformy pro odložené platby Twisto. Firmu založenou podnikatelem Michalem Šmídou koupila za více než dvě miliardy korun australská společnost Zip.

Francouzská IT společnost Atos zase koupila českou firmu DataSentics, která se věnuje aplikaci datové vědy a strojového učení ve firmách. Cena za společnost, kterou založil vystudovaný matematik Petr Bednařík, se podle serveru Lupa.cz počítala ve stovkách milionů korun.

 

 

KKCG

Allwyn se hlásí…

V IT byznysu je již tradičně velmi aktivní skupina Karla Komárka. Do holdingu Aricoma Group, který aktivity v této oblasti zastřešuje, loni přibyla česká společnost Komix a švédská Stratiteq. Prostřednictvím fondu Springtide Ventures zase Komárek dlouhodobě investuje do izraelské startupové scény, která je považována za jednu z nejrozvinutějších na světě.

Skupina vstoupila také do světa kryptoměn, stala se velkým investorem v Rockaway Blockchain Fund.

Nyní ovšem jeden z nejbohatších Čechů čeká na důležité rozhodnutí v klíčové části svého podnikání. Před koncem roku 2020 se spojil s fondy Apollo, globálním finančním hráčem, aby společně dále investovali v loterijním byznysu.

První pokus ve Spojených státech nevyšel, i když se nabídka Sazka Entertainment dostala až do finálního výběru tří nejlepších nabídek na odkup společnosti SG Lottery se sídlem v Las Vegas, což lze považovat za úspěšný krok v dlouhodobém budování pozic.

Nyní je ve finále soutěže na provozování britské národní loterie. V dlouhém procesu, který začal už v roce 2020, vybere Great Britain Gambling Commission provozovatele, který získá licenci od února 2024 na dalších deset let. Je to již čtvrté podobné výběrové řízení.

Komárkova skupina se řízení účastní pod jménem Allwyn, pod touto značkou budou nově vystupovat i všechny globální části Komárkova gamingového byznysu.

Ve finálovém kole má Allwyn tři konkurenty. Kanadskou společnost Camelot, která obdržela licenci v předchozích třech kolech, a na britské loterii tak vydělává už dvacet osm let. Dále pak italskou loterijní společnost Sisal a byznysmena Richarda Desmonda, někdejšího vydavatele pornografických časopisů a bulvárního tisku, který v Británii provozuje Health Lottery.

Komárkův Allwyn vede do finálového souboje sir Keith Mills, muž, který stál v čele týmu, jenž pro Londýn získal olympijské hry. Následně pak byl místopředsedou organizačního výboru těchto her. Do týmu soutěžícího o loterijní licenci si přivedl i některé spolupracovníky z té doby. Další významná jména má Allwyn ve své dozorčí radě, mimo jiné například bývalého šéfa obchodního řetězce Sainsbury’s Justina Kinga.

Deník The Guardian v souvislosti se soutěží píše, že Komárkův Allwyn je pro Camelot největší konkurencí. Jestli se Komárkovi podaří přidat k české, rakouské, italské a řecké loterii i tu britskou, by mělo být jasné během jara 2022.

 

 

CPI

Mise Apollo

Největší nemovitostní transakce loňského roku jsou spojené s Radovanem Vítkem a přesuny v jeho nemovitostní skupině CPI Property Group (CPI). Část z těchto transakcí byla koncem roku 2021 na papíře a čekalo se, zda je Vítek letos dotáhne do konce.

Zásadní změnou byl ke konci roku ohlášený prodej minoritního podílu ve skupině CPI do náruče fondů spravovaných americkou investiční skupinou Apollo Global Management. Jde o stejnou finanční skupinu, která předloni získala menšinový podíl v loterijním uskupení Sazka Entertainment Karla Komárka. Za tři sta milionů eur (přes 7,3 miliardy korun) získalo Apollo před koncem roku zhruba pětiapůlprocentní podíl ve skupině CPI, což celou společnost Radovana Vítka ocenilo na zhruba 5,4 miliardy eur (podle současného kurzu asi 132 miliard korun). Vítek sám prý loni nakoupil nově vydané akcie CPI celkem za čtvrt miliardy eur, a jeho podíl ve skupině se tak měl udržet i po vstupu nového investora přes devadesát procent.

Vítkova CPI, která je stále zapsána na německé burze ve Frankfurtu, detailněji nekomentovala, jak chce se získanou více než půl miliardou eur naložit. V oficiálním vyjádření o vstupu nového investora uvedla, že získané prostředky plánuje „použít pro akvizice a snižování zadluženosti“.

Ve stejnou dobu Vítkova společnost oznámila, že se pokouší o velkou akvizici v Rakousku. Od současných akcionářů by CPI chtěla převzít realitní společnost Immofinanz. S jejími akciemi se obchoduje na burze ve Vídni, začátkem letošního roku se její hodnota (tržní kapitalizace na burze) pohybovala okolo 2,8 miliardy eur (necelých 70 miliard korun). V majetku Immofinanz jsou nemovitosti ve střední a východní Evropě v hodnotě přes pět miliard eur. V Česku měla ke konci roku více než dvacet nemovitostí v hodnotě téměř šest set milionů eur. Do portfolia Immofinanz patří například bývalé ústředí ČSOB v centru Prahy, kde je v nájmu mimo jiné hračkářství Hamleys, nebo dvanáct nákupních parků Stop Shop. Pokud by Vítek uspěl, převzetím rakouské společnosti by se hodnota realitního portfolia CPI zvětšila skoro o polovinu.

Spojenectví Vítka s fondy Apollo dává při snaze o ovládnutí rakouského rivala smysl nejen z pohledu finančního, ale i z pohledu mezinárodní prestiže. Mateřská společnost Apollo Global Management je zalistována na newyorské burze a v oboru fúzí a akvizic patří k nejznámějším a největším: fondy Apollo mají ve správě majetek za téměř pět set miliard dolarů.

Na rakouské burze jsou pak tři velké realitní společnosti: vedle Vítkova cíle, tedy společnosti Immofinanz, jsou to skupiny S Immo a CA Immo. Nemovitostní společnosti obchodované na burzách, které podobně jako ty rakouské investují především do nákupu kancelářských a obchodních ploch, čelily po březnu 2020, kdy do Evropy dorazil koronavirus a plošné karantény, velkému propadu cen akcií. Z něj se už z velké části zotavily, nicméně stále přetrvává významný rozdíl mezi ohodnocením akcií nemovitostních firem na burze a cenami nemovitostí, které vlastní. Radovan Vítek a jeho skupina CPI měli v rakouské S Immo ke konci loňského roku podíl 11,6 procenta a v Immofinanz drželi téměř 32 procent.

Podíly v rakouských společnostech získal postupně. Deset procent Immofinanz převzal od Petera Korbačky, slovenského partnera skupiny J&T, s níž Vítek dlouhodobě spolupracuje. Korbačka měl již několik let vsazeno na konsolidaci rakouského realitního trhu a spolupracoval na tom s nyní již bývalým šéfem Immofinanz, rakouským investorem chorvatského původu Ronnym Pecikem. Loni v polovině roku jejich plány zkrachovaly a Pecik z vedení Immofinanz odstoupil. Dalších zhruba osm procent v Immofinanz původně držel Tomáš Krsek, bývalý společník ve Škoda Transportation. Podíl v Immofinanz Krsek koupil přes společnost Tahoe Invest v roce 2020 a Vítkovi akcie posléze prodal, vyplývá z hlášení pro burzu.

Přes dvacet procent akcií v Immofinanz držely až do závěru loňského roku společnosti, jako česká akciová společnost WXZ1, které byly oficiálně psané na syna Radovana Vítka, čtyřiadvacetiletého Radovana Patricka Vítka. Tyto společnosti, zastřešené lucemburskou společností Mountfort Investments, převzala koncem loňského roku skupina CPI a musela kvůli tomu podat nabídku na převzetí celé Immofinanz. Podle rakouských zákonů je to povinnost při překročení třicetiprocentního podílu ve veřejně obchodované společnosti.

Finance by v tomto Vítkově tažení neměly být problém, a to i přes růst úrokových sazeb z akvizičních úvěrů. Vedle peněz od skupiny Apollo, nového investora ve skupině CPI, měl Vítek přislíbené financování na akvizici Immofinanz od skupiny několika bank. Před koncem roku také Vítkova skupina oznámila, že prodala nemovitosti v několika zemích za zhruba 700 milionů eur a další prodeje do celkově plánované miliardy eur přibudou v prvních měsících letošního roku.

Trh s komerčními nemovitostmi se loni probouzel z covidového šoku, který přišel do Evropy v březnu 2020. Tehdy trh úplně zamrzl. Jednak z důvodu, že nebylo možné některé transakce fyzicky dokončit kvůli zavřeným hranicím, jednak z důvodu nejistoty, jak by se mohly na cenách nemovitostí projevit přesun lidí z kanceláří na home office nebo uzávěry obchodů a hotelů. Podle Kataríny Brydone, vedoucí týmu investic v realitně-poradenské společnosti CBRE, zůstala akviziční aktivita v pandemií dotčených sektorech utlumena i loni, a to i z důvodu, že se nesetkávala cenová očekávání možných kupců s představami vlastníků. „Investoři doufali, že majitelé budou pod tlakem ekonomických dopadů prodávat výrazně levněji. Zásadní změna v očekávání cen však ze strany majitelů nenastala,“ uvedla.

 

Hodně zmatků, hodně šancí

Otázkou je, zda se může tak nabitý rok letos zopakovat. „Očekáváme, že rok 2022 bude pokračovat ve stávajícím trendu, i když možná mírně klesajícím,“ říká právník Jaroslav Havel. Je přesvědčen, že investice budou směřovat opět zejména do oblasti nových technologií. „Naopak vzhledem ke zvyšující se inflaci a úrokovým sazbám je možné očekávat jistou opatrnost v oblasti investic na nemovitostním trhu či v některých výrobních segmentech,“ očekává řídící partner Havel & Partners.

„Předpokládám, že letošní rok bude transakčně velmi zajímavý. Fondy peníze mají a ani akviziční financování, zejména v eurech, není nijak omezeno. Pojede se tedy naplno dál,“ předpovídá Štěpán Flieger z EY. Ve vzduchu podle něj již dnes visí několik velmi zajímavých transakcí.

Obecně se pak dá říci, že je světová ekonomika po pandemickém nárazu stále ještě velmi rozkolísaná, na evropských trzích se navíc projeví i dopady výrazného zdražení energií. V nejistých dobách se zpravidla objevují nečekané příležitosti. A v tuzemském byznysu je rozhodně dost dravých hráčů, kteří po takových příležitostech umí skočit.