Past

Post Image

Past

Play icon
17 minut

ilustrace Tomski & Polanski

Muž, který si velmi nerad cokoli půjčuje, jde vrátit střešní box na lyže – tak začíná povídka psaná pro dubnového Reportéra.

Miloš tiše zuřil. Neměli jsme si nic půjčovat. Od souseda. Od někoho, komu se normálně vyhýbám! Navenek dělal, že ho zajímá, co se kolem něj v přeplněné garáži povaluje, ale rezavé bomby pro potápěče ho ve skutečnosti nezajímaly ani trochu. Zablácená horská kola také ne. Za celý týden se tu nic nehnulo z místa.

Teprve on pozměnil kulisy, když vnesl dovnitř na rameni šedý box na lyže, připomínající plastovou rakev. Neobratně se s ním vytočil a složil ho na zem. Na místo, odkud ho před týdnem vzal. Vedle kánoe ležící dnem vzhůru. Za ní se tísnily dva bílé plováky jako malé ponorky a pak už byla zeď. Nevěděl, k čemu plováky jsou, a ani to vědět nechtěl.

Richard s Madlou totiž žijou ve skladišti, vysvětloval jednou Kristýně. Ve skladišti na opotřebovaný potřeby. Brusle, přilby, pádla, lyže, hokejky nebo tenisový rakety, a všechno z druhý ruky.

Miloš si nerad něco půjčoval. Rád vlastnil. Jistě, než začal vydělávat, tak si nějakou dobu půjčovat musel. Ne kvůli sobě, ale kvůli rodině, kvůli manželce a dětem – a nakonec i kvůli přátelům, kteří, jak se mu zdálo, kolem něj kroužili jako supi. A když postřehli, že kořist slábne, hned jí spěchali na pomoc – a on je, ke svému nemilému překvapení, neuměl odmítnout…

Za mlada žil skromně, živořil, aby po nikom nemusel nic chtít a ponižovat se prosbami. Ale když si bral Kristýnu, musel si na svatbu vypůjčit oblek – a tím to vlastně začalo. Pak o něco prosil každou chvíli. Zkoušel se tomu vyhnout, jak se dalo. Zatrhával si inzeráty se značkou „daruji za odvoz“. Ale nebylo to celkem k ničemu. Jednou byl nutně potřeba kočárek, pak židle pro Matěje, potom zase zrcadlo do koupelny…

Podpořte Reportér sdílením článku