Zdražíme, oni to koupí. Proč jsou u nás ceny potravin tak vysoko

Bylo pět minut před začátkem otevírací doby, ale parkoviště u nejbližšího polského supermarketu za českými hranicemi už se docela plnilo. Byla tma a chladno, přece jen teprve končil únor. Přesto tady několik desítek lidí, a to hlavně z Česka, podupávalo ve frontě s nákupními vozíky a čekalo, až obchod s potravinami v šest ráno otevře. Pět minut, čtyři, tři, dva, jedna a vozová hradba nákupních vozíků s drncáním vyrazila vpřed.

V supermarketu Biedronka bylo ten den hlavním úlovkem máslo v přepočtu za sto korun kilo: rozděleno na u nás obvyklá balení, stála by jedna čtvrtka másla pětadvacet korun. Dalším hitem byl litr trvanlivého mléka za čtrnáct Kč. Vedle v Lidlu měli v akci stogramovou čokoládu za třináct korun a kuřecí stehenní řízky za čtyřiašedesát korun za kilo. Kupující z Česka dávali do košíků skoro všechno: vejce, sýry, uzenou makrelu za sto korun kilo i toaletní papír značky Queen. Ten měl údajně v lepší akci a ve větším balení Kaufland, který se ale nachází víc ve vnitrozemí.

Sem, do polského městečka Kudowa-Zdrój, asi sedm kilometrů z východočeského Náchoda, se za levnějšími nákupy jezdilo vždy, a to hlavně do místní tržnice. Co se však odehrává v celém příhraničí poslední rok, nemá obdoby.

„Každý víkend v Kudowě stojí dvacet třicet autobusů, pokud se vejdou. Jinak lidi vyloží a odjíždějí zaparkovat za město a je to tam hlava na hlavě,“ líčí Jaroslav Pilnaj. Jako dlouholetý majitel cestovní agentury organizuje z Litoměřic a okolí autobusové výlety do pražských divadel, po hradech a památkách. V posledním roce se mu dražší zájezdy za zážitky plní čím dál hůř, naopak výlety spojené s nakupováním musí přidávat. A to nejen do Polska, ale i do Německa. Na konec března naplánoval spojit výjezd na mezinárodní výstavu orchidejí do Drážďan s nákupy levného oblečení ve vyhlášeném obchodě Primark a cukrovinek a bylinek v místní nákupní zóně Kaufpark s Kauflandem.

Nákupní cesty přímo do Polska jsou však zásadnější. Před blížícími se Velikonocemi plánoval Jaroslav Pilnaj vypravit autobus kvůli nákupu věcí na pečení a další potraviny. Další autobus z Litoměřic chystalo město, v nedalekých Lovosicích připravovaly zájezd obec i místní Svaz postižených civilizačními chorobami. „Vedle mě jsou Liběšice, ty chystají autobus, vedle je Úštěk, tam taky dělají autobus, vlastně před Velikonocemi jede do Polska z okolí každý a já se těm lidem vůbec nedivím,“ říká Jaroslav Pilnaj a dává jeden z mnoha příkladů, proč se tak děje: „No nekupte krkovici za padesát korun kilo. Sice je to vakuově balený, nevím, jaká je to kvalita, ale lidi to berou po vozících.“ V českých obchodech je cena v akcích obvykle dvojnásobná.

Do velkého autobusu pro čtyřicet až padesát lidí se toho vejde skutečně hodně. A když dojdou úložné prostory a volné klíny, zaplní se ulička. Za dvou- až tříhodinovou jízdu tam a zpět účtuje cestovní agentura Jaroslava Pilnaje čtyři sta padesát korun na jednoho pasažéra. Podle jeho zkušeností pořídí výletníci obří nákup a počítají s tím, že po zaplacení nákladů na cestu ušetří proti stejné koupi doma okolo tisíce korun.

 

Češi to vykoupili

Polsko je dlouhodobě levnější země než Česko. Podle údajů evropského statistického úřadu Eurostat za rok 2021, tedy ještě před největší vlnou zdražování, bylo Polsko třetí a Česko sedmou nejlevnější zemí v rámci Unie. Pokud se vzaly jen potraviny a nealko nápoje, bylo Polsko při započtení kupní síly obyvatel dokonce druhou nejlevnější zemí s cenami na úrovni necelých 73 procent průměrné cenové hladiny v EU. Česko bylo podle stejného pramene v žebříčku šesté nejlevnější, ale tento údaj trochu mate. Ceny jídla totiž byly daleko blíž celoevropské hladině – na úrovni devadesáti procent unijního průměru.

Loni se rozdíly mezi Českem a Polskem dále prohloubily. Například Lucie Menčíková, která to má do Polska zhruba třicet kilometrů, tam nyní obvykle jezdí jednou za čtrnáct dnů na větší nákup potravin a pro cigarety. Jednak posílila česká koruna, jednak polská vláda loni zavedla dočasnou nulovou daň z přidané hodnoty na základní potraviny. Ta se již měla vrátit zpět na pět procent, ale úřady výjimku prodloužily, naposledy do konce letošního června. Ani to nemusí být poslední slovo. Na podzim jsou v Polsku parlamentní volby a růst cen potravin je i zde velmi citlivé téma. Lucie Menčíková říká, že se teď za hranicemi vyplatí nakupovat různé potřeby pro děti včetně příkrmů a z klasických potravin mléčné výrobky, maso, zelenina a nápoje. „Pokud beru pampersky, na jednom velkém nákupu ušetřím i více než dva tisíce. Bez dětských plenek je to kolem tisícovky,“ dodává.

Polští obchodníci zájem o nákupy u nich kvitují, ale soukromě přiznávají, že návaly z Česka občas napětí vyvolávají. Obchody v pohraničí zkrátily parkování zdarma a velké řetězce šikovně regulují nákupy akčního zboží prostřednictvím věrnostních karet a aplikací. „Jediný problém bývá, když přijde nakoupit někdo z místních a zjistí, že v deset dopoledne nemáme, co bylo v akci ráno od šesti, protože to Češi vykoupili,“ líčí prodavačka v hojně navštěvované prodejně řetězce Biedronka.

Jiné starosti řeší obchody na české straně hranice. Podle Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR klesly tržby obchodům s potravinami v zóně do padesáti kilometrů od hranic o třicet až čtyřicet procent. Čísla za celý maloobchod zatím tak dramaticky nevypadají, ale i ta potvrzují nárůst nákupů u severních sousedů. Platby českých zákazníků za potraviny v Polsku loni vzrostly čtyřnásobně proti roku 2019, poslednímu období před pandemií – vyplývá z údajů České spořitelny o karetních transakcích. Ke konci roku vzrostly nákupy až osminásobně, v prvních dvou letošních měsících byl objem nákupů potravin v Polsku sedminásobný ve srovnání s rokem 2019. „V kontextu celkových útrat Čechů za jídlo se však stále jedná o malou část z celku,“ upozorňuje Tereza Hrtúsová, autorka ekonomických a strategických analýz České spořitelny. Přesto nákupy v Polsku tvoří už téměř dvě koruny z každé utracené stokoruny, kterou Češi zaplatí kartou za potraviny. V roce 2019 to byl jen padesátník.

 

Maďarský debakl

Polsko, druhá nejlevnější země v rámci EU, přitom hraje důležitou roli v probíhající debatě, proč potraviny v Česku citelně podražily a proč jsou často výrazně dražší než za hranicemi. Pro zákazníky jsou nižší ceny v Polsku důkazem, že si někdo v Česku musí, lidově řečeno, mastit kapsu. Obchodníci argumentují, že oni to rozhodně nejsou. Poukazují na nulovou daň v Polsku a za hlavní důvod označují nízkou konkurenci mezi velkými výrobci některých potravin v Česku. Potravináři a zemědělci zase tvrdí, že za vyššími cenami stojí především rostoucí náklady na energie a suroviny, ale také bobtnající marže obchodních řetězců.

Arbitrem, zda je na českém trhu s jídlem něco shnilého, by měl být antimonopolní úřad. Koncem února oznámil, že u tří až pěti základních potravin prozkoumá, u koho v dodavatelském řetězci od pole až po vidličku došlo k největšímu nárůstu ceny a marže. Předseda úřadu Petr Mlsna však předem krotil očekávání, že úřad sníží ceny nebo rozdá pokuty za nemravný vývar z drahého jídla. Na samotných cenách a maržích totiž není nic nelegálního, a to i kdyby byly velmi vysoké. Problematické by to podle šéfa antimonopolního úřadu bylo až v případě, kdy by k jejich nakynutí došlo v důsledku nekalých dohod o cenách, případně zneužitím dominantního postavení. „Vysoká cena nebo marže může být indicií, že k takovému přestupku dochází, ale v žádném případě není jednoznačným důkazem,“ uvedl Mlsna.

Ceny potravin jsou velkým tématem po celé Evropě, loni vyskočily nevídaným způsobem. Česko patřilo mezi státy, kde byl meziroční nárůst nadprůměrný. V rámci Unie byl sedmý nejrychlejší, jak vyplývá ze srovnatelných údajů Eurostatu. Prozatímním vrcholem byl loňský listopad s nárůstem o 27,6 procenta proti listopadu 2021. V Polsku to bylo ve stejné době 22 procent.

Nechtěným šampionem v této oblasti je Maďarsko. Tamní vláda se pokusila řešit inflaci zastropováním cen některých základních potravin a stropem na ceny pohonných hmot, což vedlo k výpadkům zásobování. Výsledkem je, že cenovou regulaci nafty a benzinu musela vláda zrušit – a celkově jídlo zdražilo téměř o polovinu.

Nárůst cen potravin byl významně nižší ve státech jižní a západní Evropy: průměrná míra inflace u potravin v celé Evropě se koncem loňska pohybovala okolo osmnácti procent ve srovnání s koncem roku 2021.

 

Doba energetická

Proč ceny jídla v Česku popojely tak rychle a proč byla inflace u potravin významně vyšší?

Analytička České spořitelny Tereza Hrtúsová nabízí celou paletu důvodů. S covidem přišel pro různé hráče v sektoru propad tržeb, který se následně snažili dohnat vyššími cenami.

Válka na Ukrajině přinesla další nejistotu, velkým impulzem byl cenový šok u energií, protože například ceny elektřiny pro tuzemské domácnosti a podniky patří v rámci EU k nadprůměrným. „A každý subjekt řetězce – zemědělci, potravináři, obchodníci – se z této situace snaží vyjít více či méně jako vítěz. V Česku navíc mnohdy platí přístup zkoušet, co zákazník vydrží,“ uvádí Tereza Hrtúsová. Podle jejího názoru je dobře, že antimonopolní úřad prozkoumá, kdo přispěl k vysokému růstu cen potravin, ovšem toto šetření, které bude trvat několik měsíců, přichází pozdě. Ceny u některých základních potravin jako například másla už totiž začaly klesat. „Možná se díky abnormálnímu růstu cen potravin aspoň naučíme lépe hospodařit s tím, co máme ve svých lednicích,“ dodává Tereza Hrtúsová.

Potravináři s energeticky náročnou výrobou říkají, že poslední rok a půl zažívají jedno z nejtěžších období v podnikání od devadesátých let. „Podniky, které neměly zastropované ceny do konce loňského roku nebo měly smůlu, že v té době spadly do spotových cen, balancovaly přímo na hraně likvidity,“ říká Zdeněk Chvojka, spolumajitel významné regionální pekárny v Hořovicích. Společnost PAC Hořovice tvoří tři pekárenské a cukrářské provozy a mlýn ve středních Čechách. Loni byly pro pekaře nejzásadnějším nákladem elektřina a plyn, jejichž ceny stouply na několikanásobek. Zároveň na ně před rokem dopadla válka na Ukrajině, která znamenala přechodný nedostatek surovin, jako je droždí a produktů z něj. Asi s půlročním zpožděním podražily suroviny jako oleje, náplně do pečiva a kvůli inflaci stoupl tlak na mzdy.

„V té době byly ceny zemědělských vstupů přehnaně vysoké a ovlivnily start toho zdražování. My jako zpracovatelé jsme na tom rozhodně nijak neprofitovali,“ říká k tomu Zdeněk Chvojka. Hořovice se kvůli tomu rozhodly přestat vyrábět některé druhy pečiva. Následně začaly vyjednávat se svými zákazníky o možném zvýšení cen dodávaných výrobků. Někteří odběratelé prý situaci chápali a byli ochotni jednat. Jiní jednat nechtěli, a tím jejich spolupráce skončila. Při ceně nafty padesát korun za litr, jak tomu bylo loni na jaře, také prý přestalo dávat ekonomický smysl zavážet místa ve větší vzdálenosti.

Přestože lidé šetří a prodeje pečiva se v obchodech snížily asi o pětinu, je Zdeněk Chvojka pro příští období mírným optimistou. Dobrou zprávou například je, že díky teplejší zimě klesly ceny plynu.

 

Kdo za to může?

Do hledání viníka vysokých cen potravin se v lednu pustil i ministr zemědělství Zdeněk Nekula a vybral si k tomu kilové balení cukru krystal. Z devadesátky potravin, jejichž cenovky pravidelně sleduje a zveřejňuje Český statistický úřad, zdražil minulý rok krystal nejvíc. Jeho prodejní cena na pultech se loni zdvojnásobila na více než dvaatřicet korun. Ministr Nekula, bývalý starosta Těšetic na jihu Moravy za KDU-ČSL a šéf státního fondu PGRLF, vyplácejícího část dotací zemědělcům, ukázal na řetězce coby hlavní viníky. U cukru je obvinil z nemravně vysoké obchodní přirážky.

Skokový růst cen cukru v obchodech přišel loni mezi zářím a říjnem. Cukrovary zdražily mezi zářím a prosincem dodávky do obchodů o sedm korun, skutečná cena na pultech obchodů stoupla o korun čtrnáct. Zatímco zdražení cukrovarů jde podle ministra Nekuly vysvětlit drahými energiemi, pro zvýšení ceny krystalu v obchodech údajně žádné uspokojivé vysvětlení nedostal. Řetězce označil za „black box“, černou skříňku, z níž vypadly jen vysoké ceny pro lidi. „(Obchodní) řetězce zneužily Vánoce. V každé rodině se peče cukroví a každý se snaží mít hezké Vánoce a nehledí tolik na cenu,“ uvedl Zdeněk Nekula a dodal, že má podezření na domluvený postup mezi obchodníky. „Podal jsem podnět k antimonopolnímu úřadu, aby věc prověřil a zjistil, proč obchodníci zdražili v jeden moment o tak výraznou částku,“ oznámil ministr zemědělství koncem února s tím, že chystá podněty na další potraviny. Antimonopolní úřad podle něj může projít faktury a účetnictví všech firem v celém řetězci od zemědělců přes cukrovary po obchody a zjistit, jak to skutečně bylo.

Obchodníci říkají, že si ministr zemědělství vybírá u cen potravin jen to, co se mu hodí. Debaty o krystalu žádný dopad na životní náklady mít nebudou, protože zdražení cukru představuje podle propočtu obchodníků zvýšení průměrných výdajů o necelé čtyři koruny na hlavu a měsíc. Podle šéfa svazu obchodu Tomáše Prouzy ministr neřeší hlavní příčinu vyšších cen, a to chybějící konkurenci mezi dodavateli u řady důležitých potravin a značek.

Prouza to ilustruje i na příkladu cukru. O jeho ceně se vyjednává jednou ročně na podzim, a to na následujících dvanáct měsíců. Na domácím trhu je sedm cukrovarů od pěti firem, přičemž ta nejsilnější má více než poloviční podíl na trhu. „Když loni v říjnu začaly tendry na další rok, všichni dodavatelé se chtěli zahojit na vyšších nákladech, které měli během předchozího roku,“ líčí Tomáš Prouza s tím, že všechny cukrovary navýšily nabídkové ceny a ty se v tendrech lišily plus minus o procento. „Vůbec to nevypadalo koordinovaně a náhodou se všichni trefili na úplně stejné navýšení,“ říká ironicky.

Zároveň Tomáš Prouza připouští, že si k ceně cukru loni přisadili víc i obchodníci. Proti tomu si však podle něj většina obchodů ve stejném období snížila marže na základní čerstvé potraviny jako zeleninu, ovoce a pečivo.

Velké obchody s potravinami mají na policích zhruba deset tisíc různých položek a u každé mají jinou přirážku. Ve výsledku cílí na průměrnou ziskovost celého sortimentu, aby jim při očekávaných tržbách a po odečtení výdajů na zboží, nájmy, mzdy a další náklady vyšel naplánovaný zisk. Velké obchody údajně nyní prodávají dvaašedesát procent zboží v akci. Zároveň však platí, že se během roku posunuly vzhůru i takzvané akční ceny. Podle údajů Kupi.cz, portálu zaměřeného na online distribuci letáků, se například kilo rýže v akci v únoru prodávalo za cenu, která bývala před rokem inzerovaná jako běžná.

Z poslední zprávy statistického úřadu o českém maloobchodu vyplývá, že obchody s potravinami, nápoji a tabákem si ke zboží přirážely v průměru sedmatřicet procent. Jde o vážený průměr: u akčního zboží jde o procenta, u jiného mohou přirazit stovky procent.

Ziskovost obchodů, měřená jako podíl zisku na čistém obratu bez DPH, byla podle stejného zdroje v roce 2020 necelá čtyři procenta. Šéf obchodní lobby Tomáš Prouza k tomu říká, že je jednoduché z deseti tisíc položek vybrat pár příkladů a dokazovat na nich, tak jako v případě krystalu, že jsou řetězce nenasytné. „Jediné, co však dává smysl, je dívat se na ziskovost celého maloobchodu a úplně stejně se ptát místních agrobaronů a velkých výrobců potravin, kolik vydělávají na celém svém portfoliu. A ne zkoumat, jakou mají marži na čtvrtce másla, litru mléka nebo jednom jogurtu,“ říká Tomáš Prouza. Jím vedený svaz obchodu argumentuje, že u některých potravin existuje jen pár velkých výrobců. Řetězce potom údajně musí přistupovat na jejich podmínky anebo je neprodávat, což je u některých značek vzhledem k jejich síle problém.

U společnosti GfK si svaz nechal zpracovat analýzu o tržních podílech firem podle skutečných prodejů. Z ní třeba vyplývá, že u margarínů má společnost Upfield (značky Rama a Flora) přes 70 procent trhu a druhý Agrofert (Olma) patnáct. U sycených nealko nápojů si trh dělí Coca-Cola, Kofola a Pepsi, u pracích prášků vládnou značky Henkel s 46 procenty a Procter & Gamble s polovičním podílem. A v největší, sedmnáctimiliardové kategorii s lahvovým pivem tradičně vládne Asahi (Pilsner Urquell, Gambrinus nebo Kozel) s více než 42 procenty, následovaný společností Molson Coors (Staropramen a Braník) s šestnácti a Heinekenem (Krušovice a Starobrno) s třinácti procenty trhu.

 

Můžou za to cizáci!

Nepřekvapí, že lobby velkých tuzemských potravinářských a zemědělských podniků to vidí úplně jinak než svaz prodejců. Potravinářská a agrární komora vydaly po jednání s premiérem Petrem Fialou prohlášení, v němž uvedly, že ceny domácích farmářů a výrobců by byly pro spotřebitele přijatelné, ale nepřiměřeně je navyšují vysoké marže zahraničních řetězců. Lidé kvůli nim prý musí šetřit a z nákupních košíků „vyndávají kvalitní české potraviny, které vyměňují za levnější a předotované produkty dovezené ze zahraničí“.

Agrární komora později oznámila, že podá podnět antimonopolnímu úřadu na možné zneužití tržní síly „německými obchodníky s potravinami“. Podle prezidenta komory Jana Doležala by měl úřad prověřit fungování prodejen Lidl a Kaufland, patřících do skupiny Schwarz, a skupiny REWE s obchody Penny a Billa. „U řady potravin, jako jsou cukr, drůbeží maso nebo jablka, zemědělci zvyšovali ceny nejpomaleji ze všech. Jednoznačně proto odmítám, že by čeští zemědělci zdražovali lidem potraviny,“ uvedl Jan Doležal v prohlášení, v němž tituluje největší v Česku podnikající obchody jako německé řetězce vlastněné německým miliardářem.

Šéf svazu obchodu Tomáš Prouza na to reagoval, že se agrární komora hraním na nacionalistické struny jen snaží odvrátit pozornost od sebe: „Jak je možné, že v Česku vznikl takový kolos jako Agrofert, který dnes ovládá a vydělává na většině drahých vstupů do zemědělství, na osivech, na hnojivech, na zemědělské technice a zároveň je poměrně významným producentem komodit a potravin? Proč se nezabývají tím?“ Spousta velkých dodavatelů podle něj loni záměrně živila paniku výroky o dalším vývoji cen. Prouza připomíná výrok Zdeňka Jandejska, jednoho z největších podnikatelů v českém zemědělství a člena představenstva agrární komory, který mluvil pro Seznam Zprávy o chlebu za dvě stě korun a rohlíku za patnáct kvůli přesunu části dotací směrem k menším farmářům. (Majitel skupiny Rabbit na žádosti o vyjádření nereagoval.)

 

Kdo je slabší

V Česku funguje dvanáct maloobchodních řetězců s obratem nad pět miliard korun ročně. Dohromady přes ně proběhne sedmdesát až osmdesát procent prodejů potravin. Největší je Lidl, Kaufland a Albert, které mají zhruba po patnácti procentech trhu. „Náš maloobchod je roztříštěný, v podstatě nejvíce diverzifikovaný v porovnání s ostatními státy Unie,“ uvedl k tomu šéf antimonopolního úřadu Petr Mlsna v rozhovoru pro Český rozhlas. V celém potravinovém řetězci, tedy zemědělci, potravináři a obchodníci, se mu prý při vyjednávání o cenách nejeví nikdo jako „vyloženě slabý“. Koncem února nemohl být konkrétnější. Teprve od začátku roku totiž získal antimonopolní úřad možnost podívat se na fungování celého trhu s jídlem. Dosud mohl úřad kontrolovat smlouvy a faktury jen v těch největších firmách s ročním obratem nad pět miliard, nově je to od padesáti milionů.

Zjistit, kdo a jak se svezl se všeobecným zdražováním potravin, jde z veřejně dostupných údajů jen částečně. Statistický úřad zveřejňuje přehled o zhruba desítce výrobků, u nichž porovnává vývoj cen na poli, u zpracovatele a v obchodu. Jde o velmi hrubá data, kdy si statistici z různých velkých kategorií potravin vyberou a sledují jen jeden či dva obecnější výrobky (z různých typů mléka například jen litr plnotučného a polotučného trvanlivého mléka). Nicméně z přehledu je zřejmé, že ceny zvedli až na drobné výjimky všichni a všude. Výjimkou byl právě cukr, k jehož zdražení zemědělci nepřispěli vůbec a nic z něj ani neměli. Jednání farmářů s cukrovary totiž probíhají až s ročním předstihem a předloni byly ceny cukrové řepy i vyráběného cukru ještě nízké.

Naopak u zemědělců se loni nejvíce zvedla cena mléka a vepřového. Výkupní cena kravského mléka o třetinu, jatečného prasete skoro o polovinu. Obě tyto komodity podle lidí z oboru víceméně kopírují dění na největším trhu v Německu. Čím blíž je česká mlékárna k německým hranicím, tím vyšší výkupní cenu obvykle musí zemědělcům nabídnout, aby produkt neprodávali právě do Německa. Obdobně je to u jatečných prasat. „Cena, kterou vyhlašují tamější obchodníci, má vedoucí úlohu v celé Evropské unii s výjimkou Dánska,“ říká Josef Luka, předseda Svazu chovatelů prasat.

Vepřové nicméně v českých obchodech tolik nezdražilo. Podle Josefa Luky je to kvůli dovozu mnohem levnějšího masa, a to mnohdy ze zemí, kde mají živá jatečná prasata dražší. Prý je to tím, zjednodušeně řečeno, že v zahraničí jsou větší a efektivnější jatka, v některých zemích se vyplácejí na vepřové vyšší podpory, případně se k nám vozí druhy masa, které na Západě nechtějí, ale v Česku se v další výrobě uplatní.

Dalším typově odlišným příkladem byla kuřata. Ta loni mezi lednem a prosincem nejvýrazněji podražila u domácích zpracovatelů, a to skoro o polovinu. Gabriela Dlouhá z Českomoravské drůbežářské unie si myslí, že za tím byly hlavně vyšší náklady na energie, vodu a také třeba zdražení obalů a poplatků za jejich zpětnou recyklaci. „Ale můj osobní názor je, že nejvyšší zvýšení nákladů měli chovatelé kuřat, hlavně kvůli padesátiprocentnímu zvýšení cen krmných směsí a energií,“ uvedla Gabriela Dlouhá.

 

Chceme zisk

O vztazích s obchodními řetězci a o tom, jak probíhá dohadování o případných vyšších cenách, nechtějí konkrétní dodavatelé veřejně mluvit. Dodávky se soutěží v tendrech zaměřených na nejnižší možnou cenu při určité standardní kvalitě. Nedohoda mezi dodavatelem a obchodem na nové ceně je běžným důvodem, proč z regálu zmizí konkrétní výrobek, někdy i celý výrobce.

Zástupci i těch nejsilnějších značek potravin tvrdí, že při vyjednávání o cenách jsou to oni, kdo tahá za kratší provaz. Argumentem jsou prosté kupecké počty: zatímco pro dodavatele znamená odbyt v určitém řetězci klidně desítky procent z celého obratu, pro velký obchod s tržbami v řádu desítek miliard korun jsou konkrétní značky malým číslem za desetinnou čárkou. „Když řetězec vyhodí z regálu velkou značku, tak to samozřejmě také pocítí, ale pro ně to znamená výrazně menší dopad na celkové hospodaření. Já těch deset nebo i třicet procent tržeb, o které přijdu, nemám na trhu kde dohnat,“ říká manažer se zkušenostmi z několika nadnárodních výrobců potravin. V rámci vzájemného kočkování o podmínkách prý mnohdy jako varování dodavateli stačí, že se určitý výrobek přestane objevovat v letácích, a prodeje mu sletí dolů. V některých kategoriích, jako je levnější alkohol a instantní káva, se za plnou cenu, tedy mimo letákové akce, prodá jen minimum zboží.

Rozklíčovat, kolik kdo skutečně vydělal na vyšších cenách, se prý antimonopolnímu úřadu může podařit maximálně u jednodušších, komoditních potravin. Výroba a prodej složitějších balených potravin totiž často probíhají v rámci firemních holdingů a mnohdy napříč státy. A na zahraniční smlouvy a faktury se antimonopolní úřad už nepodívá.

Velmi citlivou otázkou pro dodavatele i obchody je, proč se v některých případech prodává stejná značka dráž v Česku než v blahobytnějším Německu. Obvykle padají argumenty o silné koruně, různém zdanění nebo jiné síle značky. Jeden z manažerů s třicetiletou zkušeností ve výrobě a obchodu s potravinami zmiňuje, že nadnárodní společnosti mají historicky od střední Evropy vyšší očekávání zisků a procentních marží, než kolik vydělávají na Západě. „Ale pořád si myslím, že hlavním viníkem je spotřebitel, protože my Češi často na ceny nadáváme, ale ve finále si to jdeme koupit,“ říká a vzpomíná, jak se v polovině devadesátých let prodávala dvoulitrovka koly za 29,90. Po třicet let – snad s výjimkou posledního zdražení – stála tato lahev plus minus stejně. „Tak kdy to bylo drahé? Byla vysoká marže tehdy, nebo teď?“ ptá se a hned si odpovídá: „Před třiceti lety musela být ta marže extrémní.“

 

Už je to otrava

Jaroslava Pilnaje, v úvodu zmíněného organizátora autokarových výletů za kulturou a nákupy, čekal na přelomu března a dubna, jak bylo uvedeno, jeden z vrcholů sezony – Velikonoce. Ty jsou velkou událostí pro organizátory výletů i obchody s potravinami, které okolo velikonočních svátků utrží víc než na Vánoce.

Jaroslav Pilnaj přiznává, že by dál rád jezdil za krásami Paříže, na koncerty a do divadel, ale už ví, že ho čekají cesty hlavně pro jídlo. Rychlé zdražení potravin v Česku prostě výletům za levnějšími nákupy přeje. „Někdy se mi do toho Polska už ani nechce, protože když jedete někam popadesátý, je to hrozná otrava, ale taková je doba,“ odtuší podnikatel.