Nejen hospoda v době covidu. Faltýnek měl hříchy i na železnici

Sešel jsem se s mnoha státními úředníky a politiky a slyšel od nich hodně informací o zákulisních hrách na ministerstvu dopravy za vlády ANO 2011. Ale jedna historka je natolik vypovídající, abych s ní začal tento text.

Jeden z vlivných manažerů, který v minulosti získal funkci na ministerstvu dopravy v souvislosti s šéfem poslanců ANO 2011 Jaroslavem Faltýnkem, přišel do úřadu, usmál se na své spolupracovníky a místo pozdravu řekl: „Tak co? Už jste pořešili toho ředitele?“ A když tu větu pronášel, přejížděl si přitom konečky prstů pravé ruky po pravé části krku.

Jde o gesto známé z filmů: starý ma-fiánský výraz znamenající odstranění nepohodlného člověka. Takhle doslova to Faltýnkův spojenec samozřejmě nemyslel. Tentokrát šlo „jen“ o to, aby nepohodlný ředitel jednoho odboru na ministerstvu dopravy opustil funkci.

Tahle vzpomínka, kterou mi vyprávěl člověk, který v resortu dopravy pracoval ve vysoké funkci, vystihuje atmosféru na ministerstvu dopravy za dob, kdy na něj měl zásadní vliv Jaroslav Faltýnek. Formálně nezastával funkci ministra dopravy ani nezasedal ve vládě, byl „jen“ pravou rukou premiéra a předsedy ANO 2011 Andreje Babiše – a stále je šéfem poslaneckého klubu a místopředsedou strany. Ale od roku 2014, kdy je ANO 2011 ve vládě, se právě Jaroslav Faltýnek stal na dopravě neoficiálním vládcem. Dostal se tam proto, aby tento – na zakázky bohatý – vládní sektor kontroloval. A bez oficiální pozice na fungování celého systému dohlížel a měl na něj zásadní vliv. V některých případech byla podle mých zdrojů jeho moc dokonce větší, než jakou měl tehdejší ministr dopravy Dan Ťok.

 

•••

Když přišel Andrej Babiš v lednu 2014 poprvé do vlády a usedl v ní do křesla ministra financí, vyjednal si s pre-miérem Bohuslavem Sobotkou (ČSSD), že ANO 2011 obsadí mimo jiné i resort dopravy. Byl to důležitý úřad, na kterém jeho strana výslovně trvala. ANO mělo na billboardech předvolební heslo „Dálnice, dálnice, dálnice“. Babišova strana chtěla splnit svůj slib, že bude v rychlém tempu a ve velkém rozsahu rozšiřovat dopravní síť v Česku. Což se tedy nakonec nestalo.

Ministrem dopravy se tak v lednu 2014 stal Antonín Prachař, do té doby nepříliš známý člen hnutí ANO 2011. Byl to někdejší vedoucí údržby dopravy v Přerovských chemických závodech (1987 až 1991). Tento podnik – nyní známý jako Precheza – ovládl v devadesátých letech Babišův koncern Agrofert.

Prachař v porevolučních letech založil také firmu Omega servis a stal se z něj podnikatel v mezinárodní spediční dopravě. A to ho v nové straně pasovalo do role odborníka na dopravu.

Opozice, a dokonce i někteří straničtí kolegové kritizovali Prachaře za neschopnost. Na ministerstvu se ne--ohřál, působil tam do konce roku 2014.

Po něm přišel nový ministr dopravy Dan Ťok, bývalý generální ředitel stavebního gigantu Skanska. V úřadu vydržel až do dubna 2019.

Právě v jeho době také existovalo na dopravě dvojvládí, které se dá zjednodušit zhruba takto: zatímco oficiálně jmenovaný ministr Ťok byl „přes beton“, „stínový ministr“ Faltýnek byl „přes koleje“.

„Dan Ťok byl zaměřen na silniční dopravu. Koleje si totiž vzala do své gesce skupina kolem Jaroslava Faltýnka,“ řekl mi důvěryhodný zdroj, který působil v širším týmu vedení ministerstva dopravy. A dodal: „Vím, že ministru Ťokovi bylo už na začátku řečeno, že o koleje se postará Falta.“ Tedy místopředseda Faltýnek.

Pro Ťoka to byla nevýhodná pozice. Stal se terčem kritiky kvůli neustálým opravám a uzavírkám silnic a dálnic. Za časté kolony na dálnici D1 se do něj strefovali politici i veřejnost: během sněhové kalamity koncem roku 2018 se z této páteřní komunikace stávalo spíše obrovské parkoviště. A navíc – razantně nepřibývaly ani ony slibované dálnice.

Kvůli silničním problémům však zpočátku nebylo vidět na již zmíněný druhý pilíř ministerstva dopravy – na „koleje“.

 

•••

Ministerstvo dopravy je rozsáhlý resort. Ono rozdělení na „silnice“ a „železnice“ je samozřejmě nepřesné a zjednodušující. Ve skutečnosti se resort stará o řadu dalších odvětí, například o vodní dopravu, civilní letectví, či dokonce kosmické aktivity. Jenže „beton“ a „koleje“ jsou pro různé šíbry, lobbisty a podnikatele nejatraktivnější. Točí se tam totiž zdaleka největší peníze.

Zlaté vejce kolejové divize se skrývá ve státní organizaci Správa železnic, dříve nazývané Správa železniční dopravní cesty (SŽDC). České dráhy jsou sice nejznámější součástí železniční divize, avšak pro lobbisty jsou přitažlivé jen jako příležitost k širšímu personálnímu obsazování resortu, neboť prostřednictvím Českých drah stát vlastní nebo má podíl v dalších organizacích. „České dráhy jsou jen viditelnější slupka celého systému. Jde v nich o přepravu lidí a nákladních vagonů. Tahle obslužnost státu je sice důležitá, ale nese s sebou velkou administrativu a řadu problémů,“ říká již citovaný bývalý manažer. O to prý lidé spojení s Faltýnkem zájem neměli, pozornost se soustředila na Správu železnic, kde se točí nejvíc peněz a zakázek. Správa železnic se stará o celou železniční síť v Česku, investuje desítky miliard do nových koridorů či stovky milionů do rekonstrukce nádražních budov. Například jen v roce 2015 rozdělila SŽDC na zakázkách 36 miliard korun.

 

•••

Jaroslav Faltýnek pochází z Prostějova. A mnoho funkcí na ministerstvu dopravy postupně obsadili převážně lidé, kteří se s ním znali ze školních či studentských let anebo s nimiž se znal z byznysu z devadesátých let na Olomoucku. Nově příchozím na dopravě tak začali úředníci, kteří tam pracovali již desítky let, říkat „Faltýnkovi spolužáci“. Podle nich šlo o uzavřenou partu s neotřelými metodami, která pozorně sledovala zakázky a toky peněz na ministerstvu dopravy.

Protikorupční organizace Oživení vypracovala už v roce 2018 analýzu zakázek SŽDC. A ta zjistila, že od dubna 2016 do konce roku 2017 bylo v režimu mimo zákon o veřejných zakázkách zadáno z více než dvou tisíc kontraktů celkem 91 procent zakázek. Dohromady rozdělila Správa železnic na zakázkách v uvedeném období 22 miliard korun, ale z toho bylo přes 10 miliard právě bez veřejných výběrových řízení, neboť se z nich udělaly zakázky malého rozsahu či takzvaná „podlimitní sektorová řízení“.

Podle toho, co mi řekli úředníci z ministerstva dopravy, nechávali například „Faltýnkovi spolužáci“ stanovit v soutěži nezvyklá kritéria. Když Správa železnic (tehdy SŽDC) hledala dodavatele řídícího systému pro diagnostiku vozidel, požadovala po dodavatelích, aby kromě IT specialistů zaměstnávala i jiné profese – třeba stavbyvedoucího, byť s tím zakázka nesouvisela. Tak se vyřadila ze hry konkurence IT společností, neboť ty obvykle stavařinu nedělají.

Jindy využili například toho, že na Správě železnic se nemusely soutěžit zakázky, které nepřesáhly určitý finanční limit. Takové mohl podepsat jen generální ředitel SŽDC. A když na to „generál“ kývl, zakázka putovala k určené firmě.

Dosadit si do čela Správy železnic nakloněného „generála“ tak byla jedna z priorit. Faltýnek měl jednu výhodu oproti jiným vysoce postaveným lidem z ANO 2011. Díky svému angažmá v politice ještě před vznikem Babišovy strany získal vazby i na lidi z celé řady dalších politických stran, zejména pak z ČSSD.

Faltýnek byl v roce 1990 zakládajícím členem Zemědělské strany a v roce 1994 byl zvolen zastupitelem v Prostějově. Zemědělská strana byla spojena zejména s někdejšími šéfy JZD. Když zanikla, přešel Faltýnek do ČSSD a i nadále se v jejím dresu objevoval pravidelně po každých volbách na prostějovské radnici jako zastupitel či radní.

A tak bylo pro sociální demokracii, s níž v roce 2014 usedla ANO do vlády, snesitelné, aby se stal generálním ředitelem SŽDC Pavel Surý. Byl to letitý „nádražák“, ale též člen sociální demokracie. Jenže jeho politický dres nebyl v ten moment důležitý. Podle lidí z ministerstva dopravy byl pod zásadním Faltýnkovým vlivem.

Surý prý působil na své spolupracovníky dost vystrašeně. Dostával se totiž do krkolomných situací, kdy musel na žádost či přání „Faltýnkových spolužáků“ podepsat něco, co by jinak nepodepsal. Jeden zdroj vzpomínal, že ředitel Surý řekl svým nejbližším kolegům v práci, že už toho má dost; práce ho prý strašila i v noci a zdálo se mu o Faltýnkovi, jak na něj naléhá.

 

•••

Surý vydržel ve vedení Správy železnic čtyři roky. Dva týdny před svou rezignací ještě stačil podepsat smlouvu o prodeji pozemků u nádraží v Dejvicích, což je velmi atraktivní místo nedaleko metra Hradčanská a Pražského hradu. Nárok na tyto pozemky o rozloze 24 tisíc metrů čtverečních získala společnost Amádeus Real podnikatele Václava Klána.

Smlouva je ovšem pro stát značně nevýhodná. Jak v roce 2018 upozornil pořad Reportéři ČT, smlouva umožňuje, aby firma Amádeus Real zaplatila za pozemky nejpozději v roce 2030 takzvanou cenu obvyklou, jež byla podle úředního odhadu stanovena mezi 400 a 520 miliony. Avšak kdyby Správa železnic vypsala na prodej pozemků v Dejvicích veřejnou soutěž, získal by stát podle odhadu realitních makléřů jednou tolik – tedy skoro jednu miliardu korun.

Text smlouvy na dejvické pozemky připravoval známý pražský právník Jan Kříž. Kříž tvrdil, že dostal na zpracování smlouvy zadání od vedení SŽDC. Toto „zadání“ mu měl podle informací týdeníku Euro předat tehdejší náměstek SŽDC pro správu majetku Tomáš Drmola. I ten přitom patří do takzvané skupiny „Faltýnkových spolužáků“.

Náměstek Drmola měl ve státní organizaci na starosti správu majetku. Pochází z Prostějova a s Faltýnkem se zná už z dob studií na prostějovském gymnáziu. „Drmola měl pro Faltýnkovu skupinu hlídat majetkové přesuny a nákupy. Případ s pozemky u nádraží Dejvice byla jeho práce,“ řekl exmanažer ministerstva dopravy. Kauzu vyšetřuje od roku 2019 policie a Správa železnic se nyní snaží smlouvu o prodeji pozemků zneplatnit. Faltýnkův přítel Drmola dostal „na cestu“ poté, co musel z úřadu náměstka v říjnu 2018 odejít, odstupné ve výši 1,6 milionu korun.

 

•••

Surého pak ve funkci generálního ředitele SŽDC nahradil Jiří Svoboda, který strávil na železnicích téměř celý svůj profesní život. V roce 1988 začínal jako výpravčí. Jeho kariéra pak vyvrcholila v roce 2006, kdy se stal ředitelem kanceláře ekonomického náměstka na Českých drahách. Podobnou pozici zastával i v SŽDC – a v roce 2016 se z něho stal náměstek ředitele Surého. V březnu 2018 pak zasedl do křesla „generála“.

Zkušení kolegové mu doporučili, aby se obklopil lidmi, kteří budou umět odolávat nájezdům „Faltýnkových spolužáků“. Proto se stal kancléřem ředitele Svobody Luděk Eichler, bezpečnostní expert, který pracoval v devadesátých letech také u tajné služby BIS.

„Svoboda se zpočátku úplně bál cokoli podepsat. Nechtěl se dostat do vleku problémů a možného policejního vyšetřování,“ popsal zákulisní systém zdroj blízký Správě železnic. Lidé z Faltýnkova okruhu tak začali vymýšlet, jak velké projekty rozsekat na menší dvoumilionové zakázky, aby je nemusel podepisovat ani generální ředitel Svoboda. „Takhle to tam měli nastavené třeba jejich spříznění právníci, kteří se externě najímali na poradenství u velkých projektů,“ dodal zdroj ze Správy železnic.

 

•••

Klíčovým mezičlánkem ve Faltýnkově systému byl člen vedení resortu dopravy Milan Feranec. Na dopravu ho doporučil právě šéf poslanců ANO 2011. Náměstkem ministra dopravy Prachaře se Feranec stal už v únoru 2014.

Milan Feranec vystudoval v letech 1983 až 1987 Vojenskou politickou akademii Klementa Gottwalda v Bratislavě. Jak nedávno napsal Seznam Zprávy, ještě na škole se rozhodl vstoupit do KSČ a poté v roli vojáka z povolání dával politická školení mužstvu na poddůstojnické škole.

Po revoluci se chvíli živil jako vrátný u bezpečnostní agentury, pak vystudoval právnickou fakultu. V polovině devadesátých let se pak v Prostějově ve firmě Obchodní sladovny seznámil s Jaroslavem Faltýnkem – a ti dva už se nikdy nerozešli.

V letech 2001 až 2009 pracoval Feranec – podobně jako Faltýnek – na pozici manažera v několika firmách koncernu Agrofert. Členy Babišovy strany se stali Faltýnek i Feranec hned v roce 2011. Na funkci náměstka ministra dopravy Feranec nakonec rezignoval v listopadu 2017, když byl za hnutí ANO zvolen do Poslanecké sněmovny.

Do skupiny patřil také Zdeněk Klapka, prostějovský advokát a lobbista, jenž pracoval pro několik státních podniků resortu dopravy jako poradce. Faltýnkovou pojistkou na problémy byl v resortu Květoslav Hlína, přerovský advokát pracující už řadu let pro firmy skupiny Agrofert. Jeho kancelář měla se SŽDC uzavřenou smlouvu o zastupování tam, kde byla státní organizace v postavení poškozeného. Pracoval i pro další organizace resortu dopravy: České dráhy, ČD – Telematika a ČD – Informační systémy.

 

•••

Jak bylo politické uskupení ANO připraveno na postupné převzetí resortu dopravy, je vidět na drobné, ale důležité personální misi jednoho z dalších mužů Andreje Babiše. A to ještě v době, kdy strana ANO ani nebyla ve vládě.

Oním Babišovým mužem byl Daniel Kurucz, ročník 1968. Od roku 1992 byl spoluvlastníkem řeznictví a uzenářství Přeštické masné společnosti. V devadesátých letech pak Kurucz pracoval pro logistickou firmu Lagermax a japonskou společnost Fujifilm. Po roce 2000 vstoupil do služeb Andreje Babiše, podobně jako Faltýnek a Feranec. Babiš mu svěřil důležité úkoly. Kurucz vedl chemičku Fatra či pardubickou Synthesii, působil i v přerovské Precheze. A byl také ve vedení páteřní firmy Babišova impéria Agrofert Holding.

V roce 2013 byl Kurucz vyslán do Českých drah. Členem jejich představenstva se stal 30. července 2013. Bylo to půldruhého měsíce poté, co padla vláda Petra Nečase po zásahu policejního ÚOOZ na úřadu vlády. A tři týdny po 10. červenci 2013, kdy začal vládnout úřednický kabinet Jiřího Rusnoka, který bez vyjednané podpory ve sněmovně vytvořil prezident Miloš Zeman.

Manažer Kurucz tak už od léta 2013 mohl postupně získávat přehled v Českých drahách. Předsedou představenstva ČD se stal Daniel Kurucz v únoru 2014, když dostala důvěru vláda Bohuslava Sobotky. V ní už seděl jako koaliční partner Andrej Babiš se svou stranou. Kurucz byl šéfem Českých drah do listopadu 2014 a v letech 2014 až 2015 byl také předsedou dozorčí rady ČD Cargo.

Co je ovšem podstatné, Kurucz se už v době úřednické Rusnokovy vlády dostal do dozorčí rady velmi atraktivního podniku – firmy ČD – Telematika. Podle obchodního rejstříku se stal jejím členem 17. října 2013, tedy týden před parlamentními volbami. A po volbách, v nichž Babišovo ANO 2011 uspělo za ČSSD na druhém místě, byl Kurucz 31. října 2013 zvolen předsedou dozorčí rady ČD – Telematika. V této pozici vydržel do ledna 2015.

 

•••

Když mi jeden z bývalých manažerů ministerstva dopravy vyprávěl své zkušenosti z resortu, popsal další vývoj skupiny spojené s Jaroslavem Faltýnkem jednoduše takto: „No, a pak si vyhlédli ČD – Telematiku. Navázali těsné vztahy s jejím generálním ředitelem Miroslavem Řezníčkem. A udělali největší byznys, pro který zřejmě celou dobu žili.“

Manažer Řezníček se stal předsedou představenstva ČD – Telematika 18. října 2013, čili pouhý den poté, co se členem dozorčí rady v této společnosti stal Daniel Kurucz.

V podniku ČD – Telematika drží stát prostřednictvím Českých drah 71 procent. Podnik je považován za rodinné stříbro resortu dopravy. Proč je tato drážní IT firma tak důležitá? ČD – Telematika kromě toho, že poskytuje internetové, datové a hlasové služby, vlastní telekomunikační síť, která vede podél všech hlavních železničních tratí.

Spravuje tak 3 500 kilometrů optických kabelů. Má tedy druhou největší optickou síť v zemi.

Na prvním místě je společnost Cetin, kterou ze sta procent vlastní skupina PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera. PPF již několik let konsoliduje své aktivity v oboru telekomunikací. Je také majoritním vlastníkem mobilního operátora O2.

 

•••

Celá hra Faltýnkových lidí v kauze ČD – Telematika se týkala zbývajícího téměř třetinového podílu v této společnosti. Stát prostřednictvím Českých drah vlastnil v ČD – Telematice – jak již bylo řečeno – 71 procent. Zbytek držely soukromé firmy. V polovině června 2014 to byly dvě společnosti se sídlem v Nizozemsku: Nyland Holding a Titulus Holding. Ty ovládal český podnikatel David Knop-Kostka, známý z devadesátých let coby spolupracovník finančníka Jana Dienstla ze skupiny Motoinvest.

Jak dříve napsaly Lidové noviny, Knop-Kostkovy firmy nabízely v roce 2014 státním Českým drahám, že jim zhruba třetinový podíl v ČD – Telematice prodají – a to za částku 198 mi-lionů korun. Deník uvedl, že schůzek, na kterých se o prodeji podílu v roce 2014 mluvilo, bylo několik a že se jich zúčastňovali i Faltýnkovi lidé – náměstek ministra dopravy Milan Feranec a přerovský právník Květoslav Hlína. Jenže jednání prý bylo chladné a působilo dojmem, jako by ani neměli chuť se s Knop-Kostkou domluvit. Koncem roku 2014 Knop-Kostkovi došla trpělivost a prodal třetinový podíl jiné telekomunikační společnosti Dial Telecom.

Za další dva roky se cena akcií – kvůli zvláštnímu váhání lidí spřízněných s Faltýnkem – zvedla na dvojnásobek. Lze to odvodit z dopisu, který v roce 2016 napsalo vedení Českých drah majitelům firmy Dial Telecom, že odkoupí jejich podíl v ČD – Telematika za 405 milionů korun. „Tuto nabídku považujte za závaznou a je platná do 30. června 2016,“ stálo v dopise vedení drah, na který tehdy upozornily Lidové noviny.

Tři měsíce nato, v říjnu 2016, ale přišlo překvapivé rozuzlení. Kupcem podílu v ČD – Telematika se nestaly České dráhy, ale skupina UNICAPITAL, kterou vlastní letitý přítel Jaroslava Faltýnka olomoucký finančník Pavel Hubáček. „Jako investiční skupina se zaměřujeme zejména na konzervativní oblasti a sem řadíme i infrastrukturu. Velmi dobře doplňuje naše současné strategické portfolio,“ říkal o obchodu Hubáček. Podle něj byla ČD – Telematika kvalitní firma se zkušeným managementem, v jejímž zhodnocení viděl potenciál.

Ano, potenciál to mělo. Uplynuly další dva roky a Faltýnkův přítel na transakci pravděpodobně slušně vydělal: 23. května 2018 prodal Hubáček 29 procent akcií ČD – Telematika skupině PPF Petra Kellnera.

Suma, za kterou Hubáček akcie koupil a pak prodal, nebyla zveřejněna s odkazem na obchodní tajemství. Ovšem ve výroční zprávě firmy Telematika, a. s., která nyní patří PPF a jež 29 procent akcií ČD - Telematiky drží, se uvádí, že „pořizovací cena akcií dosáhla 505 milionů korun“.

Kdyby Hubáčkova skupina koupila akcie od Dial Telecom za cenu lehce převyšující 405 milionů korun – tedy částku, kterou byly ochotny dát státní České dráhy –, vyšel by Hubáčkovi zisk na bezmála sto milionů korun.

Jak uvedla mluvčí Hubáčkovy skupiny Lucie Brunclíková: „Se skupinou PPF má UNICAPITAL korektní obchodní vztahy.“ A na další dotaz odpověděla: „S panem Faltýnkem se zná pan Hubáček již déle než dvacet let, potkají se příležitostně, většinou na společenských akcích.“

Skupina PPF nechtěla otázky týkající se vztahů s Andrejem Babišem, Jaroslavem Faltýnkem či Pavlem Hubáčkem rozebírat. Tisková mluvčí PPF Zuzana Migdalová prohlásila, že s Faltýnkem či Hubáčkem nemá skupina žádné vztahy.

Pokud šlo o dotaz, proč chtěla PPF získat třetinový podíl v ČD – Telematika, odkázala mě tisková mluvčí Kellnerovy skupiny na dva roky starou tiskovou zprávu. V ní se praví, že „nákup minoritního podílu je součástí dlouhodobé strategie PPF v oblasti telekomunikační infrastruktury“.

 

•••

V duchu zrychleného a nepřehledného tempa zakázek se odehrávaly mnohé další obchody v resortu dopravy. Vedení resortu se například před třemi lety zabývalo ekonomičností nákupu firmy CHAPS, která Českým drahám dodává prodejní systémy. CHAPS na základě pověření ministerstva dopravy shromažďoval data o dopravním spojení a byl též držitelem většiny licencí na informační systém, jehož prostřednictvím lze v jízdních řádech vyhledávat spojení. Aby měl stát tyto věci pod kontrolou, rozhodl se firmu CHAPS po mnoha letech spolupráce koupit.

Za úkol to dostala dceřiná firma drah s názvem „ČD–Informační systémy“. A přestože se v odborných kruzích odhadovala cena firmy CHAPS na asi 120 milionů korun, stát ji nakonec koupil za zhruba 400 milionů korun.

„Členové představenstva Českých drah si pak neoficiálně mezi řečí po poradách stěžovali, že je do toho tlačili ,Faltýnkovi spolužáci‘. Ale nikdo s tím nechtěl nic dělat,“ dodal zdroj z resortu dopravy. Připomeňme, že předsedou dozorčí rady Českých drah byl v letech 2014 až 2018, kdy se o těchto projektech rozhodovalo, Faltýnkův souputník Milan Feranec.

S firmou CHAPS koupil stát zároveň i podíly ve třech dalších navazujících firmách. Odborný server Zdopravy.cz v roce 2017 napsal, že ČD – Informační systémy (ČDIS) kupují CHAPS za zhruba desetinásobek ročního zisku. „Vedení Českých drah i ČDIS už dříve odmítlo, že by cena byla příliš vysoká. Jejich představitelé argumentovali především znaleckým posudkem, který cenu stanovil i přes půl miliardy korun,“ napsal server Zdopravy.cz. Ale dále podotkl: „České dráhy nechaly soukromou firmu vyrůst ze svých zakázek, aniž měly všechny potřebné licence k systémům, které CHAPS dodal, a dostaly se do situace, které se v oboru říká vendor lock-in, tedy závislosti na dodavateli.“

Problém tak nebyl v nápadu, aby stát, respektive České dráhy firmu CHAPS koupily, ale ve způsobu jednání a nastavení celkové sumy. V roce 2017 se proti nastaveným parametrům obchodu s CHAPS postavil i tehdejší ministr dopravy Dan Ťok. Žádal, aby o takové transakci rozhodlo až nové vedení resortu, které vzejde z voleb. Ty proběhly 20. a 21. října 2017, ale na důkladné debaty či nové znalecké posudky se nečekalo.

Tři dny po volbách spornou transakci vedení Českých drah s firmou CHAPS dokončilo. Na koupi za 400 milionů korun si státní firma ČDIS půjčila od Českých drah. Po volbách 2017 tuto transakci už vedení ministerstva dopravy neřešilo. Stejně jako se odmítlo zabývat pochybnostmi nad způsobem, jakým stát ztratil možnost získat celý podíl v ČD – Telematika.

 

•••

„Spolužákům“ se v resortu dařilo i díky tomu, že veškerá kontroverzní rozhodnutí v zákulisí se opírala o údajná přání Andreje Babiše. „Babiš nevěděl ani deset procent toho, co se tam dělo. Přitom Faltýnkovi lidé téměř vždy říkali: ,Rozhodněte, jak vám říkáme, přeje si to Babiš.‘ I přesto, že to nebyla pravda,“ tvrdil mi exmanažer z dopravy.

I když se pak předseda vlády Babiš všechno podle mého zdroje dozvěděl, jeho řešení nebylo nikterak radikální. „Zbavil Faltýnka a jeho lidi moci a vlivu. Ale veřejně, natož trestněprávně do toho nešel,“ uvedl zdroj. Pokud by se aktivity skupiny spojené s Faltýnkem, tedy jeho „spolužáků“ na dopravě staly předmětem důkladného policejního vyšetřování, poškodilo by to Babišovu stranu a zřejmě by to také rozklížilo křehké spojenectví s finančně silnějším hráčem Petrem Kellnerem. A to by nebylo v zájmu šéfa ANO.

 

•••

Jaroslav Faltýnek se poté, co na jaře 2018 ztratil v resortu přímý vliv, jakoby stáhl. Omezil dirigování svých „prostějovských výsadkářů“ na dopravě. A věnoval se už jen parlamentnímu vyjednávání. Poslanec Faltýnek si domaloval některé své obrazy, což je jeho životní záliba, a nechal si udělat vernisáž. Tu uspořádal a zaštítil právník Jan Kříž, který stál za smlouvami o prodeji pozemků v Dejvicích.

Šlo o prodejní vernisáž a na výstavě Faltýnkových obrazů se sešly špičky české politiky i byznysu.

Byť se celkově výtvory příliš neprodávaly, někteří si obrazy přece jen koupili. Řada kupujících měla dokonce co do  činění se zakázkami v resortu dopravy.

Jako třeba Pavel Hubáček.

Není od věci zmínit, že poslední Faltýnkovu vernisáž obrazů v prosinci 2019 zaštítil prezident Miloš Zeman.

 

•••

Poté, co se situaci v dopravě začal Andrej Babiš více věnovat, vliv Jaroslava Faltýnka a jeho lidí na dopravě oslábl. Jinak se ale nic moc nestalo.

Skupina PPF získala, co zamýšlela – včetně zakázky na provoz elektronického mýtného systému. Tuto soutěž vyhrálo konsorcium firem CzechToll a SkyToll napojené na PPF už v roce 2018, ale ještě v roce 2019 bylo nutné hlídat dozvuky tendru, neboť probíhalo řízení u antimonopolního úřadu ÚOHS kvůli námitkám konkurence.

Nutno přiznat, že PPF měla výhodu: přišla s nejvýhodnější cenovou nabíd-
kou ve výši necelých 11 miliard korun, což byla cena za vybudování nového satelitního systému kamionového mýta a jeho desetiletý provoz. Nabídka byla o 2,7 miliardy nižší, než jakou v soutěži nabízel dosavadní provozovatel firma Kapsch.

Projekt mýta budil pozornost po celou dobu svého trvání. V předcházející dekádě, kdy byl systém založen na mýtných branách firmy Kapsch, vyšel stát na vybudování a provozu na 24 mi-liard. O jak důležitý a lukrativní byznys jde i pro stát, svědčí jeden údaj – za 11 let se vybralo na mýtném od kamionů na
90 miliard korun.

 

•••

Ministr Dan Ťok nakonec opustil resort dopravy předčasně. Říkal, že splnil, co měl, a během dubna 2019 podal rezignaci. Vzdal se dokonce i poslaneckého mandátu a z politiky se úplně vytratil. Podle svých spolupracovníků vypadal Ťok po oznámení, že v politice končí, velmi šťastně. „Na odchod se těšil. Byl pod ohromným tlakem lobbistů ze všech stran. Měl strach, aby se nepodepsal pod něco, co by mu zlomilo vaz,“ řekl zdroj z ministerstva dopravy.

Třeba mýtný systém za ministra Ťoka „šéfoval“ a nakonec podepsal klíčové smlouvy jeho náměstek Jakub Kopřiva. Ten zodpovídal za legislativně právní sekci. Na konci roku 2016 dostal náměstek odměnu asi 750 tisíc korun. „Prý tu odměnu získal obecně za kvalitní práci v resortu. Ale ve skutečnosti to bylo hlavně za práci na mýtu,“ dodal zdroj, exmanažer resortu dopravy.

Když premiér Andrej Babiš hledal náhradu za Ťoka, dal na doporučení jednoho svého ekonomického poradce, jenž mu navrhl úředníka Vladimíra Kremlíka. Vystudovaný právník, který začínal koncem devadesátých let ve Fondu národního majetku, měl podporu i u komunistů. Což bylo důležité, neboť s jejich nepřímou pomocí premiér Babiš vládne.

Kremlík od důležitých rozhodnutí odstřihl „Faltýnkovy spolužáky“, ale nakonec nevydržel v ministerském křesle ani rok. V lednu 2020 propukla na ministerstvu dopravy aféra se zakázkou na e-shop s dálničními známkami, kterou za 401 milionů korun bez výběrového řízení získala soukromá firma.

Současně ovšem Kremlík nechtěl svěřit jiné soukromé firmě důležitou zakázku na kontrolu toho, jak se vybírá a platí mýtné – tedy fakticky na kontrolu činnosti konsorcia CzechToll a SkyToll z impéria PPF. Ona soukromá firma, která v soutěži vyhrála, by totiž údajně nejlépe vyhovovala právě PPF. Vznikla tak obava, aby se vzájemná náklonnost firem nepromítala do kvality kontroly toho, co se na mýtném vybere. Kremlík trval na tom, aby kontrolu prováděl stát prostřednictvím své organizace Cendis.

Ministr Kremlík musel během pár dní po několika mediálních přešlapech a politických neobratnostech skončit. Rozčarovaný Andrej Babiš, jehož strana už zase měla personální nouzi na dopravě, nakonec pověřil řízením úřadu ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka, jenž tak od té doby řídí dva úřady najednou. Premiér Babiš však tvrdí, že dopravu mu pomáhá řídit i on sám.

 

•••

O tom, že premiér Babiš moc dobře ví, co se na dopravě dělo, svědčí jeho komunikace s exministrem Kremlíkem.

Andrej Babiš od něj v únoru 2020 dostal zprávu, že jeho strana má v resortu vážný problém s klientelismem. „Pane premiére, nikdy jsem nešel proti vám a respektoval vaši autoritu. Od podzimu 2019 jsem na ministerstvu odkryl a odmítl podepsat několik připravovaných krádeží, znelíbil se různým zájmům a nakonec jsem byl řízenou kampaní odvolán. Propojení některých osob z vašeho blízkého okolí s černým byznysem je děsivé… Dal jsem stopku na některé kšefty v SŽDC a ŘSD… a pak někdo udělal tu sviňárnu proti mně. Hrozí větší škody a je třeba něco udělat,“ napsal premiérovi Kremlík krátce po svém odvolání.

Babiš si Kremlíka vyslechl, ale podněty na státní zastupitelství a policii nedal.

Jaroslav Faltýnek podezření, že on či jeho lidé skrytě ovlivňovali zakázky a dění na ministerstvu dopravy a ve Správě železnic, nekomentoval. Zaslané dotazy nechal bez odezvy.

Milan Feranec tvrdí, že do zakázek v resortu dopravy nezasahoval. „Nevím, kdo má být Faltýnkova parta. Ale nikdy jsem se nepodílel na stanovování podmínek různých výběrových řízení ani na hodnocení výsledků,“ řekl.

Potvrdil však, že se účastnil jednání, v němž šlo o nákup akcií ČD – Telematika od firmy Dial Telecom. „Požadavky prodávajícího ale byly pro České dráhy neakceptovatelné,“ tvrdí Feranec. „Nakonec proběhlo výběrové řízení. ČD nabídly cenu na horní hranici interního ocenění. Jiný zájemce nabídl víc a proto vyhrál. To tak bývá. Zpětně bych nic neudělal jinak,“ dodal.

Bývalý ředitel SŽDC Pavel Surý na zaslané otázky neodpověděl.

 

•••

Koncem května 2020 čelil premiér Babiš ve sněmovně interpelacím opozičních politiků právě na téma vážných problémů a kauz v resortu dopravy. Babiš nebyl schopen přiznat jakoukoli zodpovědnost a na poslance vyštěkl: „Já se vás zeptám, proč jste nechali České dráhy rozkrást? A co ten váš Řebíček?“

Kontroverzní Aleš Řebíček byl ministrem dopravy ve vládě Mirka Topolánka v letech 2006 až 2009. Indicie, že tam v té době panoval kmotrovský systém, byly široce popsány. Ovšem stejně tak existuje dost informací k závěru, že do dokonalosti vyrostl až za doby, kdy měl na ministerstvo dopravy vliv tým Babišova prvního místopředsedy Jaroslava Faltýnka.

 

Trilogie o Jaroslavu Faltýnkovi je součástí projektu „Spojeni mocí“, který podpořil Nadační fond pro podporu nezávislé žurnalistiky.