Nikdy v minulosti nezůstaly školy tak dlouho zavřené

„Opravdu to bylo asi nejdelší plošné uzavření škol v naší historii,“ říká Magdaléna Šustová, která se celou svou profesní kariéru zabývá historií školství. Nejčastěji se školy uzavíraly za válek, to bylo ale obvykle lokální. Za první světové války se ze škol stávaly nejčastěji lazarety. Za druhé světové války docházelo k záboru školních budov, které za války sloužily pro účely nejrůznějších organizací, jako bylo gestapo, wehrmacht či Hitlerjugend.

Složitější to dříve měli učitelé v tom, že nemohli využít vymožeností 21. století, tedy například online výuku. „Většinou byl určený den, kdy si děti došly pro úkoly. Chodily například do místního hostince, kde jako náhrada za školní budovu posloužil taneční sál. Z první světové války jsou k dispozici poznámky učitelů, kteří si ale často stěžovali, že žáci museli jít přes lokál, kde posedávali místní opilci,“ poznamenává Magdaléna Šustová.

Co se týče plánovaného volna, tedy zejména letních prázdnin, to se zavedlo hned na začátku povinné školní docházky. Ještě po většinu 19. století ale platilo, že si každá škola mohla stanovit začátek školního roku sama. Obvykle začínal až koncem října či začátkem listopadu. Pohyblivý začátek školy umožňoval stanovit prázdniny dle toho, jaká plodina se v daném kraji zrovna pěstovala a kdy dozrávala. Když to byla oblast, kde se pěstovaly brambory, byly prázdniny v době bramborové sklizně, v obilnářské oblasti to bylo o něco dřív.

Kdy se ještě v minulosti přerušila školní docházka? Vzpomínáte na uhelné prázdniny? A jak to vypadalo v 18. století, když najednou musely do školy všechny děti povinně? Byli rodiče naštvaní? A co udělal stát pro to, aby rodiče přesvědčil, že mají své potomky do školy poslat? Přečtěte si rozhovor s historičkou Magdalénou Šustovou na Reportér Premium.