Zemřel Jan Sokol. Muž, který rozuměl daru života i kouzlu mlčení

16. února 2021

Post Image

Zemřel Jan Sokol. Muž, který rozuměl daru života i kouzlu mlčení

Play icon
57 minut
Jan Sokol je jedním z výrazných současných českých křesťanských intelektuálů.

Karolína Jírová

Tvrdíme dětem, že dárky nosí Ježíšek. Pak máme výčitky, že jim lžeme. Podle význačného českého filozofa Jana Sokola by ale každé dítě mělo ve svém životě zažít něco nečekaného, hezkého, neobvyklého. „Poučení z betlémského příběhu je v tom, že čeho na světě užíváme, dostáváme zadarmo. Na poli se sice musí pracovat, pak ale obilí vyroste samo. Za to, že svítí slunce, také nikomu neplatíme. I to, že jsme se narodili, je dar,“ říká Jan Sokol.

Pocházíte z katolické rodiny a sám se zabýváte dějinami náboženství. Co nám ukazuje betlémský příběh?

Vánoce jsou prastarý svátek, a to zejména v severnějších, chladnějších končinách. Je to první záblesk naděje, že už to horší nebude, že se slunce vrací, byť to ještě není moc vidět. A v těch velmi starých společnostech, my z nedostatku lepšího říkáme pohanských, to byla doba, kdy se bohatí lidé mohli „blýsknout“. Dávali chudým, kteří přišli žebrat, a dělali si tím prestiž.

Jan Sokol 1936 - 2021

Tím, že byli štědří.

Ano, a od toho, alespoň myslím, máme Štědrý den. Křesťanské Vánoce vznikly neobvyklým způsobem, totiž jako spontánní svátek. Nebylo to tak, že by je někdo vyhlásil. Dnes by se řeklo, že vznikly zdola. Církev to nejdřív neviděla moc ráda a teprve někdy ve 4. století se začaly slavit jako svátek. A byl tu betlémský příběh, příběh dítěte v jeslích. A pozor, jesle jsou na krmení dobytka, to není běžná součást nábytku slušné domácnosti. Najednou se to tedy obrátilo a chudí mohli nabídnout bohatým, jak se zavděčit samému stvořiteli.

To se ale ve dvacátém století změnilo.

Během dvacátého století se Vánoc chytla komerce, která viděla velkou příležitost v tom, když se dětem budou dávat dárky. Vánoce se tak staly velkým obchodním úspěchem, čímž se to celé podle mne vrací k době předkřesťanské. Lidé dnes soutěží v tom, kdo komu dá víc dárků, a rodiny si dělají čárky, od koho něco dostaly, aby nikomu nezůstaly nic dlužny. Což je proti duchu dávání.

Myslíte dávání, které je popsané v evangeliích, tedy že darujete tomu, kdo nemá a nemůže vám to vrátit?

Přesně tak. Máte si vybírat lidi, kteří vám to vrátit nemohou, a ty obdarovat, což dnes neděláme. Přesto to jsou ale krásné svátky, hlavně pro děti. Dětem se říká, že dárky nosí Ježíšek. Časem se dozvědí, že to jsou rodiče, a někteří dospělí z toho pak mají výčitky svědomí, že dětem lhali. Já si ale myslím, že by malé dítě mělo zažít, že přichází něco nečekaného, hezkého, neobvyklého. Poučení je v tom, že čeho na světě užíváme, dostáváme zadarmo. Na poli se sice musí pracovat, pak ale obilí vyroste samo. Za to, že svítí slunce, také nikomu neplatíme. I to, že jsme se narodili, je dar.

Podpořte Reportér sdílením článku