Rozum a cit

Nemám rád horskou dráhu. Jízdy na ní nevyhledávám, a když už musím, mám zavřené oči a prsty zaťaté do sedačky. Může za to můj celoživotní strach z prudkých pohybů shora dolů. Je to strach iracionální a pudový, ale zbavit se ho nejde.

Naše strachy a reakce na ně jsou tím, co spoluvytváří naši osobnost. Každý cítí nebezpečí jinde a reaguje jinak. Někdo zpanikaří a strne, jiný se snaží horečně bránit, další pak ohrožení podvědomě vytěsňuje. Je to docela normální.

Česko od počátku března prožívá setkání s onemocněním Covid-19. A to jak v rovině faktické, s prvními nemocnými a navazujícími karanténami, tak i v rovině emoční, s pocity ohrožení a následnými reakcemi. Žádná z reakcí přitom není horší nebo lepší než jiná. Ten, kdo se snaží, byť třeba zmatečnými kroky, ochránit sebe a své blízké, není o nic chytřejší nebo hloupější než druhý, který je třeba přesvědčen, že se ho nebezpečí nákazy nijak netýká.

V emocích a pocitech žijí lidé odpradávna. Specifikem doby však je, že se své osobní pocity snažíme vydávat za racionální (a často dokonce jediný správný) popis reality. V nepřeberném množství zdrojů, k nimž se můžeme snadno dostat, se přitom s jistotou vždy najde něco, co můžeme použít jako pádný důkaz té své pravdy.

Napjatá situace kolem koronaviru to ukázala zcela jasně. A to i u lidí, kteří jsou beze vší pochybnosti rozumní a zcela příčetní. Jedni tak šijí do zdravotních a bezpečnostních složek státu, že panikaří a nesmyslně omezují třeba biatlonové fanoušky. Druzí naopak kritizují lékaře a epidemiology, že situaci záměrně bagatelizují a tím nás všechny ohrožují na životech.

Potíž je, že emoce nikdy nemůže nahradit odbornou znalost. Stejně jako věříme konstruktérům, že nám u auta neupadnou kola, a architektům, že nám nespadnou domy na hlavu, je dobré věřit i lékařům a epidemiologům, že dělají to, čemu rozumějí. Ne, za pár hodin u Facebooku a webových stránek se medicína či biochemie vážně vystudovat nedá.

Milé čtenářky, milí čtenáři, v tomto čísle najdete tři komentáře ke koronaviru, unikátní reportáž z Íránu zmítaného nákazou i politikou či rozhovor se špičkovým profesorem Pavlem Hobzou. Ale také spoustu dalších témat a článků, protože život je zkrátka pestrý a rozmanitý. Přeji vám hezké jarní dny a příjemné čtení.

P.S.: Příští číslo vychází v pondělí 6. dubna.