Stovka. Výroční číslo magazínu Reportér

Post Image

Stovka. Výroční číslo magazínu Reportér

Play icon
28 minut

První číslo Reportéra vyšlo 15. září 2014, dnes je tu jubilejní, sté vydání. Cesta „z nuly na sto“ byla plná překvapení, někdy jsme jeli stopem, jindy vlakem a občas se na ní, bohužel, i střílelo. Odhalili jsme spoustu toho, co mělo zůstat navždy skryto. A popsali osudy a příběhy mimořádně zajímavých lidí i míst.

Jestli budeme někdy vážně vydávat sté číslo, děláme ho všichni z australské pláže!

Na první poradě v nové redakci Reportéra počátkem července 2014 jsem se nechal trochu unést. Ostatní se usmáli a náš art director Petr Hořejší spočítal, kdy že by to mělo být, a zapsal datum do kalendáře. Připadalo mi vzdálené zhruba jako odchod Miloše Zemana z politiky.

Teď držíte Reportéra číslo 100 v ruce. Ne, nejsme v Austrálii pod slunečníkem s lahví vychlazeného tooheys v ruce, ale u šestého stydnoucího kafe v redakci. Za oknem jsou na počátek prosince ještě docela solidní čtyři stupně, venku na Petrském náměstí pláče kluk, kterého vyděsili Mikuláš s čertem. A já jsem si nechal dát od kolegů za úkol, abych napsal, po jaké cestě jsme k tomuhle „jubilejnímu“ vydání došli.

Zítra asi něco…

Začalo to ještě více než rok před tou „australskou“ poradou. Někdy koncem května 2013 byl u nás doma na návštěvě kolega Michal Musil. Oba jsme tehdy pracovali v redakci deníku MF DNES, já tam byl šéfredaktorem a Michal jedním z mých zástupců. Když jsme si na balkoně dali druhou dvojku bílého, začal jsem vykládat, že by mě jednou, až už nebudeme pracovat v novinách, asi bavilo zkusit vytvořit časopis, třeba měsíčník. Michal se zeptal, jak bych si to představoval, chvíli naslouchal ne zcela utříděným myšlenkám a pak řekl: tak, možná že to není úplná blbost…

Nakonec se ta „blbost“ začala zhmotňovat mnohem dříve, než bychom čekali.

Podpořte Reportér sdílením článku