Janek Rubeš: Chtěl bojovat s teroristy, místo toho chytá taxikáře
21. listopadu 2018
21. listopadu 2018
Říká o sobě, že je obyčejný kluk s kamerou. Chtěla jsem zjistit, co je na tom pravdy. Pozvala jsem ho tedy na pivo a nezůstalo u jednoho. Vystřídali jsme několik hospod a Janek Rubeš se rozpovídal – o slávě, strachu, pohřbech, ex-primátorce Krnáčové i Hvězdných válkách.
Dali jsme si sraz na Malé Straně, přišel se zpožděním. „Hrozně se omlouvám, často se mi to nestává, ale zasekl jsem se na pivu jinde,” říká na uvítanou.
To ani ne. Centrum města rád nemám, ale Malou Stranu nepovažuju za centrum, protože turisti proudící přes Karlův most nikam neuhýbají, ale valí se ze Staromáku jako ovečky Nerudovkou na Hrad.
Jak kdy. Pořád se učím. Když jsem dělal první rozhovor, mluvil jsem upřímně. Pak zjistíš, že upřímná být nemůžeš. Dneska v devadesáti procentech případů přemýšlím, kdo ten rozhovor bude číst. A tomu odpovědi přizpůsobuju.
Mladí novináři ze studentských časopisů většinou neposlouchají, co říkám – jen pokládají předem napsané otázky. Tak je nabádám k dialogu. Když jde o média s větším dosahem, představuji si jejich publikum, včetně politiků. A říkám přesně to, co chci, aby se k nim dostalo.
Že mě štve, že Adam Gebrian je na titulce jejich listopadového vydání a já ne! (Janek Rubeš nicméně v onom rozhovoru rovněž dostal prostor: o kamarádovi, jehož pořady natáčí jako kameraman, se rozepsal v textu Divný chlápek, který mluví o chodníku – pozn. red.).
Podpořte Reportér sdílením článku
Vystudovala bohemistiku a žurnalistiku na Karlově univerzitě. V současné době pracuje jako produkční v Centru dokumentu a publicistiky České televize.