Janek Rubeš: Chtěl bojovat s teroristy, místo toho chytá taxikáře

21. listopadu 2018

Jan Rubeš s kameramanem Honzou Mikulkou.

Říká o sobě, že je obyčejný kluk s kamerou. Chtěla jsem zjistit, co je na tom pravdy. Pozvala jsem ho tedy na pivo a nezůstalo u jednoho. Vystřídali jsme několik hospod a Janek Rubeš se rozpovídal – o slávě, strachu, pohřbech, ex-primátorce Krnáčové i Hvězdných válkách.

Dali jsme si sraz na Malé Straně, přišel se zpožděním. „Hrozně se omlouvám, často se mi to nestává, ale zasekl jsem se na pivu jinde,” říká na uvítanou.

Pořád natáčíš v centru Prahy, nemáš toho kusu města už plné zuby?

To ani ne. Centrum města rád nemám, ale Malou Stranu nepovažuju za centrum, protože turisti proudící přes Karlův most nikam neuhýbají, ale valí se ze Staromáku jako ovečky Nerudovkou na Hrad.

Baví tě dávat rozhovory, nebo spíš otravuje?

Jak kdy. Pořád se učím. Když jsem dělal první rozhovor, mluvil jsem upřímně. Pak zjistíš, že upřímná být nemůžeš. Dneska v devadesáti procentech případů přemýšlím, kdo ten rozhovor bude číst. A tomu odpovědi přizpůsobuju.

Mohl bys to upřesnit?

Mladí novináři ze studentských časopisů většinou neposlouchají, co říkám – jen pokládají předem napsané otázky. Tak je nabádám k dialogu. Když jde o média s větším dosahem, představuji si jejich publikum, včetně politiků. A říkám přesně to, co chci, aby se k nim dostalo.

A co sis řekl před rozhovorem pro web magazínu Reportér?

Že mě štve, že Adam Gebrian je na titulce jejich listopadového vydání a já ne! (Janek Rubeš nicméně v onom rozhovoru rovněž dostal prostor: o kamarádovi, jehož pořady natáčí jako kameraman, se rozepsal v textu Divný chlápek, který mluví o chodníku pozn. red.).

Nikdy jsi nebyl na obálce?

Podpořte Reportér sdílením článku