O rotundě, kterou vzkřísili na matfyzu

Asi v roce 938 se po dřevěné cestě blížil k Pražskému hradu slavnostní průvod. Povoz vezl tělo knížete Václava, úkladně zavražděného družiníky jeho bratra Boleslava I., řečeného Ukrutný. „Na vyvýšeném místě pod Hradem zastavili koně poblíže žaláře a nehnuli se z místa. Nic nezměnily ani upřímné pokání Boleslavovo, ani přepřáhnutí do volského potahu. Pomohly až modlitby vězňů a všech zúčastněných,“ zhruba tak líčí události spojené s přenesením těla knížete Václava pozdější legendy. Pak přišel zázrak; božskou mocí prý byli osvobozeni nevinně trpící vězni z okovů a vyvedeni na svobodu. Teprve poté se vůz znovu rozjel, aby mohlo být světcovo tělo uloženo v rotundě sv. Víta na Pražském hradě.

Na památku zázraku měl na místě vzniknout kostelík. Je právě on rotundou sv. Václava, jejíž zbytky se po mnoha staletích podařilo obnovit?

S legendou coby pramenem je třeba pracovat opatrně. Na základě archeologického průzkumu je možné připustit, že kolem pozdější rotundy vedla na Pražský hrad zpevněná dřevěná silnice. A je nepochybné, že jde skutečně o místo vyvýšené nad okolním terénem. Skeptik by dodal, že koně unavení cestou ze Staré Boleslavi se na tomto místě, před stoupáním k Hradu, zastavili zcela logicky.

Archeologové také v rámci průzkumu odhalili na místě i kruh z opracovaných kamenů: nakonec dospěli k závěru, že jde o základy stavby, která byla dřevěná nebo z proutí omazaného hlínou. Dobu jejího vzniku lze exaktně odhadnout zhruba na polovinu 10. století.

Jde snad o místo onoho zázraku popsaného v legendě? To si musí každý domyslet sám. Záleží totiž na tom, kdo příběh rotundy sv. Václava vypravuje. Někdo věří v zázrak starý tisíc let, památkáři budou mluvit o nejvýznamnějším archeologickém nalezišti v Praze za posledních sto let, restaurátoři zdůrazní použití velmi jemných konzervačních technik.