Adam Gebrian: Architektura je jako fotbal

Post Image

Adam Gebrian: Architektura je jako fotbal

Play icon
37 minut

Tomáš Třeštík

Proč se dnes nestaví jako po vzniku republiky před sto lety? Může za to také ovzduší vzájemné nedůvěry, říká popularizátor architektury Adam Gebrian. V čem se mohou česká města učit od Barcelony? Jak vznikají jeho pořady pro internetovou televizi? A co má na mysli, když mluví o svaté dvojici „lavička – odpadkový koš“? Rozhovor o stavbách, duši měst i chytré Litomyšli.

Změní nedávné komunální volby něco na tom, jak a co se v Praze staví?

Většinu staví soukromý sektor, tam volby moc neovlivní. Mohou mít vliv na to, co staví město a jaké si nová koalice stanoví priority. A možná by mohlo dojít k určitému zrychlení schvalovacích procesů. Nicméně stavební úřady jsou součástí státní správy, nikoli samosprávy, takže ty sliby, jak urychlíme výstavbu, jsou trochu na vodě.

Zastupitelstvo by mohlo rozhodnout, že nebudou stavební úřady v každé městské části, ale jeden pro celé město, jako to bývalo dříve.

To by mohly. Ale já nevěřím, že se to stane. Byla by to poměrně velká změna a nemyslím si, že se k ní pražská politická scéna dopracuje.

Napsal jste, že debata o nových stavbách v předvolební kampani měla zoufalou úroveň. Proč?

V celé České republice trvá příprava staveb velmi dlouho. Takže je jasné, že za jedno volební období se nic nevybuduje. Kdyby chtěl někdo znít důvěryhodně, tak by musel říci: podívám se, jaké projekty jsou rozjeté, a pokusím se ty nejlepší dotáhnout do konce. Když slibuje cokoli nového – od kůlničky na dříví po filharmonii –, vím, že z toho nejspíš nic nebude.

Minulá primátorka chtěla budovat koncertní síň. V letošní kampani byla síň opět. Je skutečně koncertní síň tak důležitá?

Určitě to je důležitá stavba, ale vezměme to šířeji. Existují lidé, kteří si myslí, že se společnost posunuje po velkých skocích. Postavíme jednu skvělou stavbu – národní knihovnu, novou operu –, všichni to docení a najednou si uvědomíme, jak je architektura a výstavba důležitá. Já tomu v naší politické situaci nevěřím a myslím, že to má začít opačně, od malých věcí.

Jaké malé věci máte na mysli?

Ukážu to na příkladu. Před dvěma lety mě pozvala primátorka Krnáčová. Říkala mi o svých plánech: koncertní síň, nová linka metra, dopravní okruh a další velké věci. Když mi to vyložila, řekl jsem jí, že žiju v jiné Praze. V takové, kde nejsou bezbariérové vstupy do metra či do lanovky na Petřín, kde se rozpadají lavičky, nevynášejí koše, kde na náplavkách nejsou záchody, kde je pět let zcela zbytečně uzavřen Dětský ostrov, kde se nerealizují výsledky dávno uspořádaných architektonických soutěží, kde je z náměstí před budovou magistrátu parkoviště… Vyzvala mě, ať jí napíšu deset takových malých věcí a že je vyřeší. Mimochodem, když jsem se před volbami setkal s kandidátem Pirátů na primátora Zdeňkem Hřibem, první půlhodinu věnoval rovněž výstavbě nové budovy filharmonie.

Napsal jste to? A primátorka ty věci vyřešila?

Podpořte Reportér sdílením článku