Strach. Made in Russia

Post Image

Strach. Made in Russia

Play icon
11 minut

foto Profimedia.cz

Za poslední dva roky se ruský politický systém radikálně proměnil. Rusko už není relativně měkkou autokracií, ale plnohodnotnou diktaturou vykazující některé prvky současné Číny nebo pozdního Sovětského svazu. Vyhlídky země na další roky jsou přitom zlověstné – tedy pokud se nestane zázrak. Pro Reportéra o tom píše komentátor jednoho z nezávislých ruských médií.

Pro vnějšího pozorovatele není dramatičnost naší transformace nijak zvlášť očividná. Vždyť formálně Rusko zůstává republikou, v níž platí ústava a v níž je několik politických stran, které jakoby bojují o moc – na podzim se přece utkají v dalších parlamentních volbách. Osoba Vladimira Putina, která tvoří korunu tohoto systému, je už dlouho dobře známa celému světu a jako taková žádnou změnou neprošla.

Jenže ve skutečnosti se v Rusku změnilo všechno. A velice rychle. Stručně řečeno, čele reálné či domnělé hrozbě ztráty moci, pustil se Kreml do – za posledních třicet let – zcela bezprecedentního útoku na opozici. Pro nás, kdo jsme vyrostli po rozpadu SSSR, je to, co se teď v Rusku děje, strašlivá zkušenost, srovnatelná s tím, co jsme četli v historických knihách o temné sovětské éře. Mladí lidé v současném Rusku se dost možná cítí podobně nepříjemně jako evropští politici a státníci, když se setkají s vraždami na objednávku a lhaním kremelské propagandy. Život nás nepřipravil na to, abychom znovu prožívali ruské dvacáté století…

Konec tiché dohody

Ještě do roku 2019 v Rusku stále panovala křehká rovnováha mezi zájmy společnosti a zájmy Kremlu. Společnost nijak zvlášť nezpochybňovala Putinovo právo na moc, hlavně poté, co byl náš lid obšťastněn nečekaným připojením Krymu.

Kreml naproti tomu přiznával ruským občanům určitá práva a svobody. Jmenovitě právo vyjadřovat své názory, alespoň tedy soukromě, a podporovat různé politické síly včetně demokratické opozice. Občané také měli právo na svobodu pohybu, zejména na výjezd ze země a práci v zahraničí.

Pro Vladimira Putina, vychovaného v Sovětském svazu, kdy se cestovat v podstatě nemohlo, byl už jen posledně jmenovaný faktor dostatečným důkazem, že u nás panuje úplná svoboda: Vždyť jestli se občanovi něco nelíbí, vždycky může odjet! Takový „politický humanismus“ byl podmíněn různými faktory, přičemž hlavní z nich představovala neexistence viditelné hrozby ze strany opozice.

Podpořte Reportér sdílením článku