Platíte málo! Město chce miliardu za skládku

Skládky jsou místa, kam lze podle stanovených pravidel ukládat odpad z domácností i firem. Rozhodně nejde o nic hezkého; je to obří hromada odpadků, která často svou výškou přesahuje okolní kopečky v krajině nebo třeba věž kostela na návsi.

Ondřej Nekvapil, předseda spolku Čisté Nasavrcko, který už přes deset let bojuje se skládkou u městečka Nasavrky na Pardubicku, popisuje negativní stránky skládky: „Znečištění okolí úletem, hlavně igeliťáků, zápach, vyšší hluk, zvýšená doprava. Dalšími riziky jsou havárie jako požár skládky nebo přetečení jímky skládkové vody při nadměrných deštích.“ Což, jak vysvětluje, může ovlivnit zdroje pitné vody zejména tam, kde není zaveden veřejný vodovod a studna je jediným zdrojem.

Všechny tyto újmy a potenciální rizika, které obyvatelé měst a vesnic v sousedství skládek dobře znají z praxe, mají kompenzovat poplatky, které musí odpadová firma vlastnící či provozující skládku odvádět obci a Státnímu fondu životního prostředí (SFŽP).

Celkově nejde o malé peníze. Roční kompenzace obcím se vyplácejí v desítkách milionů. Například na skládku u středočeské Čáslavi bylo v roce 2019 uloženo 402 tisíc tun odpadu, za což město vyinkasovalo 17,7 milionu. Starosta a jeho lidé ovšem říkají, že měli dostat o 326 milionů více, odpadová společnost jim totiž prý zaplatila jen za devět procent uložených odpadů.

Pro výpočet správné výše kompenzace je totiž klíčové, do jaké „kolonky“ se materiál navezený na skládku zapíše: podle toho se pak odvádějí poplatky. Čáslav tvrdí, že při součtu všech prostředků, které nedostala zaplacené, jde o 1,4 miliardy a o další 2,3 miliardy měl podle tvrzení města na tamní skládce přijít SFŽP. Firma se brání, že vše vykázala správně a o celé věci rozhodují úřady a soudy. Experti na oblast odpadů říkají, že „správná práce“ s kolonkami může zásadně posunout hospodaření firmy – nebo naopak příjmy obce.

 

Česká inspekce životního prostředí v posledních letech odhalila i další kreativní způsoby, jak se placení za odpadky vyhnout. Z odpadů se (oficiálně) vyrobí materiál, který se používá na výstavbu skládky. Tím, že už nejde o odpad, ale výrobek, se z něj podle starého zákona, platného do konce roku 2020, do určitého limitu neplatily poplatky.

„Úsporu“ v těchto dvou případech firmy násobí i tím, že odvádějí nižší částky také do fondů na rekultivaci, ze kterých se má skládka hlídat a udržovat ještě třicet let po svém uzavření. Rovněž tam se platí v závislosti na množství a kategorii uložených odpadů.

Občas inspektoři také zjistí, že na skládkách jsou proti pravidlům ukládány kapalné odpady, které jsou svou povahou často nebezpečné. Jde o nejrůznější ředidla a chemické sloučeniny. Ty se dobře vsáknou a je těžké je odhalit.

 

Čáslav versus AVE

Nejvýznamnějším případem, který se v odpadové oblasti nyní řeší, je už zmíněná Čáslav a její spor se společností AVE CZ. Snahy čáslavské radnice, stejně jako třeba opozičních zastupitelů v Hořovicích na Berounsku, přitom začaly pohledem na hromadu odpadů za jejich humny. Ta totiž rostla, odpadů se naváželo více, ale poplatky za ně se adekvátně nezvyšovaly. Ba naopak.

„My jsme věděli, že je něco v nepořádku, protože město dlouhodobě vybíralo na poplatcích za skládku dvacet milionů, a najednou od roku 2013 začala tato částka klesat,“ popsal Vlastislav Málek, starosta Čáslavi, s tím, že se zároveň nezdálo, že by se odpadu ukládalo méně.

Tamní úředníci a IT odborníci začali v obřích tabulkách, v kterých jsou jednotlivé druhy odpadů zatříděny pod odlišnými kódy, pátrat, čím by to mohlo být. A narazili na to, že velké množství odpadů je v kolonce „konstrukční prvky“. Zákon přitom tehdy znal pouze pojem „technické zabezpečení skládky“, kdy mohl provozovatel až dvacet procent odpadu použít na zpevnění tělesa skládky, budování cest a podobně – a neplatit z nich poplatky.

Například v roce 2019 odpadová společnost AVE vykázala u Čáslavi jako technické zabezpečení skládky pět procent odpadů a jako „konstrukční prvky“ více než osmdesát procent. Jinými slovy na skládce bylo tento rok uloženo podle propočtů města 402 tisíc tun odpadků, ale zpoplatněno jen devět procent z nich. Za zbytek firma podle města nezaplatila.

Čáslavskou skládku provozuje společnost AVE CZ, která od roku 2013 patří pod křídla skupiny EP Industries Daniela Křetínského. Čtvrtinový podíl v odpadové společnosti drží také Kaprain Industrial Holding Karla Pražáka, bývalého manažera PPF, který i po odchodu se skupinou spolupracoval na některých operacích.

Používanou praxi s konstruk-čními prvky odhalila i Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP). Ta sice nemá pravomoc na kontrolu odváděných poplatků, ale všímá si toho, jak jsou odpady zaevidovány. A podobně jako obec, i úředníci z inspekce narazili na nesrovnalosti ve vykazování, které dále ovlivňují odváděnou výši poplatků.

„Skládky jako takové jsou nejméně environmentálně přijatelný způsob, jak se zbavovat odpadu. Je to nejlevnější, ostatní technologie jsou z hlediska ochrany životního prostředí náročnější,“ vysvětluje ředitel odboru technické ochrany životního prostředí ČIŽP Lukáš Kůs, že i proto platí původci odpadů poplatky za uložení odpadů na skládky.

„Kdyby se poplatky nevybíraly, jak měly, tak kdo by si zařizoval recyklační linku, když to bude daleko levnější dát do skládky,“ dodává Kůs. Další důvod je, že skládka zůstane na katastru obce pravděpodobně navěky, a proto mají mít obyvatelé nárok na kompenzaci.

Inspekce životního prostředí pokutovala AVE kvůli špatné evidenci odpadů v posledních deseti letech opakovaně. Odpadová společnost se zpravidla odvolává, případ jde dále na ministerstvo životního prostředí a z něj k soudům. Tam mnoho léta se táhnoucích sporů leží dodnes.

Úředníci z České inspekce životního prostředí i ministerstva životního prostředí říkají, že v podobném rozsahu se kvůli sporně evidovaným odpadům a následně i výši poplatků s žádnou jinou odpadovou společností nesoudí.

Jeden podobný soudní spor vede ministerstvo pouze se skládkovou společností FCC. S AVE jich vede čtrnáct a sedm z nich už je u Nejvyššího správního soudu.

Firma jakákoli pochybení dlouhodobě odmítá. „Společnost AVE CZ od počátku sporu trvá na tom, že při provozování skládek dodržovala všechny podmínky stanovené zákonným rámcem, včetně vydaných integrovaných povolení a provozních řádů. A jako provozovatel skládky vždy odvedla všechny poplatky, které měla povinnost vybrat,“ říká mluvčí společnosti Pavla Ivácková.

 

O co přijde stát?

Souběžně se spory vyvolanými kontrolou České inspekce životního prostředí běží také spor o dlužné poplatky, které se snaží vymoci sama Čáslav. Po mnoha peripetiích město v březnu roku 2020 uspělo s žádostí o doplacení poplatků za rok 2018 u Krajského úřadu Středočeského kraje. Firma se odvolala k ministerstvu životního prostředí, které v listopadu v roce 2020 vrátilo případ zpět na krajský úřad.

Koncem loňského roku krajský úřad znovu rozhodl, že skládková společnost má za rok 2018 doplatit 128 milionů korun. „Krajský úřad opět konstatuje, že společnost AVE CZ neodvedla řádně poplatky. Proto znovu poplatky doměřil,“ uvádí bez dalších podrobností mluvčí úřadu Zuzana Žídková.

AVE se odvolává mimo jiné na krajským úřadem schválené integrované povolení, což jsou vlastně podmínky provozu daného zařízení. „V integrovaném povolení skládky Čáslav bylo krajským úřadem využívání odpadů na skládce výslovně povoleno,“ uvádí mluvčí firmy Pavla Ivácková.

„V integrovaném povolení si společnost AVE CZ nazvala některé odpady konstrukčními prvky, ale nikdy nebylo řečeno, že za tyto odpady se nemají odvádět poplatky. V rozhodnutí ministerstva životního prostředí je uvedeno, že poplatky za takto označené odpady se odvádět musí,“ reaguje na to mluvčí krajského úřadu Žídková. AVE se proti rozhodnutí úřadu znovu odvolala.

Výsledkem protahování sporů je, že nároky města Čáslav postupně zanikají, ze zákona jsou totiž po třech letech promlčené. „Každý den se nám umazává čas a nikomu nevadí, že jsou to vlastně daně, o které přichází stát,“ diví se starosta Málek.

Čáslav se proto koncem loňského roku obrátila na ministerstvo životního prostředí a žádá po něm náhradu ušlé částky za roky 2016 a 2017, kde už o možnost doplacení poplatků kvůli pomalému úřednímu řízení a uplynutí tříleté lhůty přišla. „Za roky 2016 a 2017 jde o 108 milionů korun,“ uvádí Málek s tím, že pokud neuspějí, jsou připraveni podat žalobu na stát.

Pokud má město ve své argumentaci pravdu, o příjmy ze skládkových poplatků nepřichází jen obecní pokladna, ale i ta státní. Z poplatků za odpady ukládané na skládku totiž, jak už bylo řečeno, náleží díl Státnímu fondu životního prostředí (SFŽP). Obec měla do konce roku 2020 nárok na 500 korun za tunu z komunálních odpadů a na 1 700 korun z nebezpečných odpadů. SFŽP náleželo 4 500 korun za tunu nebezpečných odpadů. Tyto peníze přitom mají jít na ochranu životního prostředí včetně nápravy ekologických škod.

Státní fond životního prostředí v počítání a případném vymáhání poplatků dlouho nebyl aktivní, protože do konce roku 2020 neměl v této věci kontrolní pravomoc. Nyní ovšem SFŽP žádá krajský úřad, aby původcům odpadů uložil povinnost doplacení chybějících poplatků a připojil se i do řízení vyvolaného Čáslaví.

 

Skládka se musí budovat

Společnost AVE s postupem Čáslavi nesouhlasí a kritizuje jej. „Spor vyvolaný zástupci města pramení z účelového výkladu právních předpisů, na jehož základě se Čáslav rozhodla zpětně požadovat po původcích odpadu – tedy ne pouze po AVE, ale i po jiných obchodních společnostech, obcích, školách i živnostnících – poplatky za odpad, který byl od poplatkové povinnosti osvobozen,“ uvádí mluvčí odpadové společnosti Pavla Ivácková.

Odmítá i tvrzení, že by firma v roce 2019 zaplatila jen za devět procent uloženého odpadu. To je podle ní zavádějící údaj. „Skládka není místo, kam se odpad jen tak sype. Jde v podstatě o stavbu, která se pro následné ukládání odpadů průběžně musí budovat a udržovat. Tyto činnosti mají v různých letech různou intenzitu,“ říká mluvčí AVE CZ. Odkazuje tak na to, že firma za uložení části odpadů platit nemusela, protože je využívala k technickému zabezpečení skládky.

Příklady jiných obcí se skládkou přitom ukazují, že mohou do obecního rozpočtu získávat více, i když je zároveň potřeba zdůraznit, že je srovnání obtížné z důvodů rozdílné velikosti skládek, podílů a typů navážených odpadů.

Například středočeská skládka společnosti FCC v provozovně Úholičky v roce 2020 přijala téměř 115 tisíc tun odpadů (pouze v kategorii „ostatních“, nikoli „nebezpečných“, za které jsou poplatky vyšší). Z veřejně přístupného rozpočtu obce vyplývá, že za tento rok do pokladny na poplatcích celkem získala 39 milionů korun. Do Čáslavi se v roce 2018 navezlo více než dvakrát tolik (velmi podstatná část byla v kategorii nebezpečných odpadů) a do městské pokladny přiteklo necelých čtrnáct milionů.

Faktem také zůstává, že po veřejném probírání kauzy AVE versus Čáslav na půdě sněmovny či v médiích si město na poplatcích polepšilo. Za rok 2020 získalo za uložený odpad v objemu 147 tisíc tun na poplatcích 51 milionů korun.

 

Odvolání ze všech stran

Zatímco v případě skládkové firmy dal krajský úřad městu za pravdu a uložil doplacení poplatků, v případě dalších „původců odpadu“ už rozhodl jinak. Město totiž žádá v dalším řízení zpětné doplacení i od firem a institucí, které odpady na skládce – prostřednictvím AVE – také ukládaly. A v tomto případě krajský úřad nároky Čáslavi zamítl.

„Zamítnutí poplatků bylo z několika důvodů, zejména pak kvůli dobré víře původců, kterým nebyl při placení za uložení odpadů na skládku provozovatelem skládky poplatek vyměřen,“ vysvětluje mluvčí krajského úřadu Zuzana Žídková. Ti, kdo nevěděli, zda za něco platit mají, nebo nemají, nemohou být podle úřadu zpětně postiženi nějakými doplatky. Proti tomuto rozhodnutí se pro změnu odvolala Čáslav.

Současná situace je tedy taková, že se firma odvolává proti rozhodnutí, že má doplácet, a město proti rozhodnutí, že jiné subjekty doplácet nemají. Ani v jednom sporu dosud nepadlo definitivní pravomocné rozhodnutí.

 

Záchranný pozměňovák

Loni ovšem pozici Čáslavi ve všech sporech zkomplikoval nový odpadový zákon platný od roku 2021. Do něj se dostal pozměňovací návrh, který retroaktivně (od roku 2015) a bez omezení umožňuje, aby společnosti nemusely platit za odpad uložený na skládce, který se posléze dále využije (například pro zmíněnou stavbu komunikací či obvodových hrází).

Totožný pozměňovací návrh podali poslanci Jan Zahradník za ODS a Antonín Staněk za ČSSD. Druhý jmenovaný tento návrh ve sněmovně odůvodnil údajným nesouladem v právních předpisech stanovujících, zjednodušeně řečeno, limit, do něhož není potřeba platit právě proto, že se část odpadu používá při konstrukci skládky. Poslanec upozornil, že původní vládní návrh zákona stanovoval maximální hranici pro osvobození od poplatku na dvacet procent hmotnosti uloženého odpadu, zatímco podzákonné předpisy stanovují tuto hranici na 25 procent celkového objemu skládky. „Tento rozpor je jen zdánlivý,“ připomíná právník společnosti Frank Bold Advokáti Jan Slezák s tím, že předpisy se doplňují. Hmotnost totiž není to samé co objem. „Osvobození od poplatku se určuje dle hmotnosti, přičemž je zároveň objemově omezeno složení skládky,“ vysvětluje.

Pozměňovací návrh po jeho přijetí napadla řada expertů, právníci Transparency International i část senátorů. Ti již dali podnět k Ústavnímu soudu, aby jej zrušil.

„Jsem přesvědčen, že Ústavní soud v dohledné době zruší problematické odstavce, a tím tak navrátí předchozí účinnou právní úpravu, podle které budou muset původci odpadu poplatky platit a provozovatelé skládek je odvádět obcím, respektive státu,“ uvádí právník Transparency International Pavel Jiříček.

Mezitím se podle Jiříčka chtějí obrátit na nově zvolenou sněmovnu a ministerstvo životního prostředí s apelem, aby připravili a prosadili novelu, která by kontroverzní odstavce ze zákona o odpadech odstranila.

 

Musíme si pomáhat

Postup čáslavského starosty a jeho kolegů mezitím získal následovníky i jinde. S podobným zápalem se snaží veškerou evidencí o odpadech a složitou legislativou prokousat i dva zastupitelé v Hořovicích, sedmitisícovém městě nedaleko Berouna. Petr Karban a Věra Veverková vyčíslili ušlé poplatky své obci za uplynulá léta na třicet milionů korun. Oba jsou však v opozici, vedení radnice jejich pohled na věc nesdílí a nechce se do sporu o poplatky za odpad pouštět.

Problém spočívá i v tom, že odpadové hospodářství představuje velmi komplexní a náročnou problematiku, ve které se obce a jejich orgány mnohdy jen těžko orientují. To jim pak logicky komplikuje vyjednávací i kontrolní roli ve vztahu k velkým firmám z oboru.

Postoj k odpadové problematice se přitom zjevně neodvíjí od stranické příslušnosti. Starosta Vlastislav Málek kandidoval ve svém městě za Čáslav pro všechny a má blízko k hnutí STAN, hořovičtí zastupitelé Věra Veverková a Petr Karban byli zvoleni za ANO.

Jedním z modelů, jak můžou zejména menší a střední obce tento handicap překonávat, je propojení s firmami. Příkladem mohou být třeba společnosti Esko-T na Třebíčsku nebo Hantály na Břeclavsku. Obce v jejich rámci řeší téměř vše, co s odpady souvisí, od vyvážení popelnic až po provoz lokální skládky. „Tu si místní radnice společně lépe ohlídají. Obecní odpadové společnosti nejsou nastaveny primárně na tvorbu zisku, ale na dlouhodobý rozvoj,“ říká dlouholetá šéfka společnosti Hantály Jana Krutáková, někdejší starostka Moravské Nové Vsi, poslankyně za STAN a od posledních voleb i předsedkyně sněmovního výboru pro životní prostředí.

 

Odpadové miliardy

V odpadovém hospodářství se v Česku točí miliardy. Nejznámější a nejviditelnější částí je byznys s komunálním odpadem, který zahrnuje jak směsné popelnice, tak třeba i vývoz tříděného papíru, skla, plastů. Vyjádřeno v korunách v něm jde ročně o zhruba šest miliard korun. O řádově vyšší sumy pak jde v průmyslových odpadech a ty v oficiálních statistikách ministerstva finančně vyjádřeny nejsou.

Na českém odpadovém trhu působí čtyři velcí hráči, vedle zmiňované AVE CZ jsou to nadnárodní firmy FCC, Marius Pedersen a Suez. A řada dalších středních či menších subjektů.

Správné vykazování a hrazení poplatků přitom nemusí být důležité jen pro obecní pokladny a příjmy státu, roli může hrát i v konkurenčním souboji. Odpadová společnost, která ušetří na poplatcích za skládkování, může nabídnout lepší ceny za odvoz a likvidaci odpadů svým zákazníkům.

„Tím, že skládkové společnosti nevybíraly poplatky ve správné výši, dosáhly na lepší cenu při zakázkách. Je to podobné, jako bych prodával zboží a nepřidával k němu daň z přidané hodnoty,“ upozorňuje Petr Karban, zastupitel Hořovic.

Na získání konkurenční výhody poukazuje podle zveřejněných rozsudků soudů v případech týkajících se AVE ve své argumentaci i ministerstvo životního prostředí.

Spory o doplácení poplatků za odpad se mohou vést dlouho. Jak a jak rychle rozhodne Ústavní soud o platnosti paragrafů, které retroaktivně platby za ukládání odpadu promíjejí, nelze říct.

Dobrou zprávou ovšem může být, že ukládání odpadů na skládky má do osmi let prakticky přestat, skládkovat už půjde jen deset procent odpadů. Skončit by tak měly nejen spory o peníze, ale především nejméně šetrný a nejšpinavější způsob likvidace většiny odpadů. Lidé, kteří mají skládku za humny, se ovšem moc radovat nemohou. „Ten kopec tady zůstane navždy,“ říká Petr Karban z Hořovic.

 

Autorka je novinářka, spolupracuje s magazínem Reportér.

 

Článek je součástí série textů Špinavé miliardy, věnované skládkovému byznysu v České republice, která vycházela na webu www.ekonews.cz a kterou podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky.