Zatloukat, než přijde rozkaz

Názory

V komunistické Číně stále platí heslo – zatloukat, zatloukat, zatloukat. V případě epidemie způsobené novým koronavirem se tak do značné míry chovaly místní úřady. Razantní akci spustila až centrální pekingská vláda: ta zjevně pochopila, že kromě zdraví jde i o politickou stabilitu.

Audio
verze

 

Přišlo to začátkem prosince. Tehdy se v čínském městě Wuhan – v aglomeraci s asi deseti miliony obyvatel ležící ve vnitrozemí osm set kilometrů na východ od Šanghaje – objevila nová nemoc. Nákaza velmi pravděpodobně pocházela z tak zvaného mokrého trhu, kde se prodávají ryby a maso a na kterém se lidé dostávají do úzkého kontaktu s živými i mrtvými zvířaty.

Na přelomu roku již čínští lékaři napočítali 41 nakažených. Vyhlásili tak zvané epidemiologické varování, informovali místní vedení i Světovou zdravotnickou organizaci (WHO). Trh ve Wuhanu úřady zavřely a přesunuly nemocné do speciální nemocnice.

Nutno říci, že ve srovnání s rokem 2003 a epidemií SARS (akutním respiračním syndromem s podobnými projevy jako nová nemoc) reagovala Čína rychleji. Tehdy úřady sdílely informace o viru až několik měsíců po objevení prvních případů.

Jiná věc ovšem byla, za jak vážnou wuhanští funkcionáři novou nemoc považovali a jak o ní loni v prosinci hovořili. Stevardka z čínských aerolinií Sarah Liu popisuje atmosféru slovy: „O koronaviru jsme se dozvěděli už na konci roku, ale dlouhou dobu jsme žili v přesvědčení, že se jedná o jakousi malou epidemii, která rychle pomine.“

V polovině ledna si lidé začali všímat vyššího počtu pacientů v nemocnicích a na čínských sociálních sítích vzrostl počet zpráv týkajících se záhadné nemoci. Většina příspěvků však z internetu mizela na základě zákona z roku 2015 o zákazu šíření fám a poplašných zpráv, který tento prohřešek trestá sedmi lety vězení. Fámy od reality může v Číně oddělit jen policie, členové komunistické strany a členové cenzorských týmů.

Li Wenliang, čínský oční lékař, který pracoval s nakaženými pacienty, napsal už koncem loňského roku do soukromé WeChat skupiny, že se znovu objevilo něco jako SARS. Lidé jeho zprávu začali šířit. „Poté, co jsem tu zprávu odeslal, mě vyhledala policie a donutila mě podepsat sebekritiku,“ potvrdil Li na svém blogu úřední pokusy zastavit šíření zpráv označených za fámy. Podobný osud potkal dalších několik lékařů.

Podle zpráv za začátku února onemocněl koronavirem i sám lékař Li. A 7. února se světem rozšířila zpráva, že zemřel...

 

Ticho na sjezdu

Na začátku roku čínští vědci identifikovali genom koronaviru, který je ze stejné rodiny jako již zmíněný SARS. Přestože již tehdy existovaly první případy přenosu z člověka na člověka, čínští lékaři velmi dlouho čekali s jasným potvrzením takové informace a varování o nebezpečném viru se šířila pouze neoficiální cestou.

Pozornost politiků ve Wuhanu a oblasti kolem něho se upírala spíše na místní výroční sjezd komunistické strany, na kterém se hovořilo o úspěších z loňského roku a ambiciózních plánech do budoucna. Starosta Wuhanu Zhou Xianwang během svého projevu sliboval mimo jiné konání světového zdravotnického expa, mezinárodní výstavy zaměřené na oblast zdravotnictví. Pro špatné zprávy na sjezdech nebývá prostor; téma koronaviru se na oficiální agendě neobjevilo.

Je fakt, že v hustě zalidněných čínských městech může jakýkoliv incident, zpráva, která vyvolá obavy, spustit lavinovou reakci, jež způsobí chaos v dopravě a obecně v chodu města. Počáteční váhání čínských úřadů přijít s důraznějšími opatřeními mohlo částečně vyplývat ze strachu z vyvolání paniky. K podcenění síly viru pravděpodobně přispěla i místní lékařská komise, která 11. ledna prohlásila, že se od začátku roku neobjevily nové případy a virus se nepřenáší z člověka na člověka.

Město Wuhan tak v první půli ledna dál fungovalo v zajetých kolejích. Rostoucí počet nakažených nezabránil, aby se 19. ledna konala tradiční hostina při příležitosti Nového roku, který se v Číně slaví v týdnu od 25. ledna. Slavnosti se podle odhadů zúčastnilo až čtyřicet tisíc rodin s podomácku vyrobeným jídlem. Wuhanská radnice také spustila distribuci dvě stě tisíc voucherů na volný vstup na místní turistické atrakce během novoročního volna. Začala se ovšem alespoň měřit teplota cestujícím na klíčových dopravních uzlech.

Teprve 20. ledna potvrdil expert jmenovaný centrální pekingskou vládou přenos nového koronaviru z člověka na člověka. K situaci se veřejně vyjádřil šéf státu, prezident Si – a tím konečně oficiálně odstartoval boj s virem. „Jakmile Si oznámil, že lidé mají zůstat doma, věděli jsme, že je to celé mnohem horší, než jsme si mysleli,“ říká stevardka Liu.

 

Následovalo uzavření několika měst v Číně a další kroky omezující pohyb obyvatel v zemi. Razantní a rychlá akce souvisela s obdobím čínského Nového roku, kdy se lidé po celé zemi přesouvají domů za svými rodiči.

Čínská vláda zkrátka v druhé půli ledna pochopila, že jde nejen o zdraví, ale i o politickou stabilitu. A ta je vždy na prvním místě.

Světová zdravotnická organizace uvítala snahu Pekingu o zastavení viru v podobě karantény celých měst, stavby nových nemocnic, zrušení veřejných akcí a uzavření všech veřejných míst. „Opravdu nás překvapilo, jak se čínská vláda na všech úrovních zapojila,“ řekl Michael Ryan, ředitel programu pro mimořádné události v oblasti zdraví ve WHO. „Ještě nikdy v historii jsem neviděl takový rozsah opatření. Jedná se o velkou výzvu, ale odpověď byla masivní.“

 

Ztracené ovce

Za počátečním otálením místních úřadů stály různé důvody. „Před zavřením města odcestovalo pět milionů lidí. Neudělali jsme dost, abychom zabránili šíření viru. Nesdíleli jsme informace včas. Museli jsme se ale držet zákona o infekčních onemocněních a ke sdílení informací získat povolení,“ sypal si popel na hlavu starosta Wuhanu v čínské televizi CGTN.

Další věcí byl patrně efekt rozsáhlé protikorupční kampaně vedené Pekingem. Ta způsobila, že úředníci a funkcionáři v provinciích se zdráhají vyvinout vlastní iniciativu a často vyčkávají na instrukce z vedení. Tento postup umožňuje centralizovat moc přímo v Pekingu a získat přehled o veškerém dění; je plně v souladu s jedním ze sloganů čínské komunistické strany: „Pokud je něco špatně, jdi za svou vládou.“ V praxi to znamená, že jakmile se někde stane průšvih, z ústředí přijedou situaci zachránit – a vše odnese místní politická garnitura, kterou čeká exemplární trest. Na místní politiky si stěžovat lze, na centrální vládu nikoliv.

Reakce čínských obyvatel na postup úřadů ohledně epidemie byla různá. „Ukažte mi jedinou zemi na světě, která by dokázala během 48 hodin zavřít dvanáct měst bez nepokojů v ulicích, postavit nemocnici s tisícem lůžek do sedmi dnů a zvýšit produkci masek během svátků?“ ptal se hrdě Kenneth Cheung, provozní ředitel technologického startupu v Šanghaji. Na druhé straně se na čínských sociálních sítích objevovaly stížnosti na nedostatek zdravotnického materiálu a kapacit v nemocnicích, netransparentní postup úřadů nebo nemožnost dovolat se jakékoliv pomoci. V horečné aktivitě z druhé půle ledna viděli někteří opožděnou reakci na dramaticky rostoucí počet nakažených. „Úřady opravily díru v plotě, ale ovce už jsou dávno ztracené,“ řekl Lei Dongma, manažer v čínské IT firmě.

V těžké pozici stál také Hongkong, město na pobřeží se zvláštním statusem a systémem v rámci Číny, jehož obyvatelé před lety těžce prožívali strach ze SARS. „Řada zemí sice zrušila přímé lety s Čínou, ale čínští cestující začali létat přes Hongkong a poté pokračují rychlodráhou na pevninu nebo naopak,“ říká k šíření nemoci Liu. Hongkongští lékaři protestovali a požadovali úplné uzavření hranic s kontinentální Čínou: kromě šíření viru se obávali také přetížení vlastních nemocnic čínskými pacienty.

V každém případě je jisté, že ačkoli úřady na začátku epidemie zaspaly, lidé v pekingském centru moci nyní velice dobře chápou, že si v boji s nemocí nemohou dovolit velké chyby. Až dosud jim pomáhala disciplinovanost a vzájemná solidarita obyvatel postižených měst. Většina z nich přesně podle instrukcí nevytáhla od konce ledna paty z domu a byla připravena v tomto postupu pokračovat, dokud se nepodaří virus zvládnout.

V této chvíli jim (a vlastně i celému světu) lze jen přát, aby další vývoj epidemie jejich odhodlání nepodlomil.

 

Tento text byl aktualizován o zprávu, která přišla až po uzávěrce tištěného vydání Reportéra: konkrétně o informaci, že lékař Li Wenliang zemřel.

 

 

Reklama
Advertisement
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama
Advertisement