Zemřel Eduard Marek: Ve vězení mě nebili, ale trestali hladem, vzpomínal

Když se podíváme zpětně na těch více než 100 let, které jste prožil, dá se říct, které období bylo pro vás nejlepší a které zase nejhorší?

Teď nedávno se mě ptali, kdy jsem byl nejšťastnější, a já jsem odpověděl: Teď. Teď jsem šťastný, teď žiju. To, co bylo v minulosti, je pryč. Také se mě ptali, jestli jsem byl tehdy v kriminále zoufalý, a já jim říkám: Ne, já jsem se pořád těšil. Těšil jsem se, že už půjdeme domů. Nevěděli jsme, že tam budeme tak dlouho.

Za komunismu vás za protistátní činnost odsoudili na deset let. Ani tehdy jste si nemyslel, že budete zavřený tak dlouho?

Měl jsem navrženo 25 let, případně doživotí. Protože jsem zatvrzele zapíral, tak mi dali aspoň deset let, sedm jsem si odseděl a tři roky nám slevil (prezident) Zápotocký.

Ve svinstvu rukama

Nejprve jste byl vězněn v lágru Svatopluk v Horním Slavkově, po dvou letech vás přes Bory transportovali do lágru Mariánská v jáchymovské oblasti, kde jste třídil uranovou rudu. Vzpomínáte si na tu práci?

Dělal jsem tam všechno možné, v třídírně rudy jsem byl také, rok jsme se v tom svinstvu hrabali rukama. V těch uranových dolech s námi pracovali i Němci, ti, které neodsunuli. Správně s námi neměli mluvit, ale když spolu pracujete, tak to dost není možné. Když jsme měli noční službu, tak nám něco nosili, když měli, třeba nějaké jídlo. Ale jeden se bál druhého. Říkali: Edi, neříkej tomu a tomu, že jsem ti to dal. Byla to divoká doba.

Co bylo ve vězení nejhorší?

Nejhorší to bylo právě, když jsme se dostali na Jáchymov. Poněvadž tam byl náčelník tábora, který byl hroznej lotr. Když jsem ho potkal, tak to znamenalo, že půjdu do korekce. A korekce byla taková betonová pevnost, obden chleba a voda a třetí den poloviční strava. Bylo to na 14 dní a on si vždycky našel nějaký důvod, proč nás tam poslat. Lepší bylo ho nepotkat. Ale stejně se mu nic nestalo. Potom, když to skončilo, tak ho vyšetřovali v Karlíně a mě povolali, abych o něm něco řekl. A on se hájil tím, že to měl nařízené a že to musel dělat. Měl nařízeno nás mučit a týrat. On nás nebil, to je pravda, bití jsem moc nezažil, ale trestal nás tím hladem.

Co vám dávalo sílu všechno to zvládnout?

Jak říkal Albert Einstein, pokud jde o způsoby, jak žít život, člověk si může vybrat. Buďto je všechno zázrak, nebo je všechno náhoda. Kdo to bere tak, že všechno je zázrak, je spokojenější. Takže i my jsme brali tu skutečnost takovou, jaká je. A že se proti tomu nedá nic dělat.

Myslíte si, že vám nějak pomohlo, že jste skaut?