Invaze do říše uhlí

Pepřové spreje, obušky, vodní děla – taková byla výbava policejních kordonů. Jejich soupeřem byl dav v bílých kombinézách, jaké používají například natěrači. Mezi protestujícími byli protřelí a všemi mastmi mazaní veteráni přímých akcí občanské neposlušnosti, stejně jako lidé, kteří s porušováním zákona nemají zkušenosti.

Vniknutí do dolu Garzweiler a k elektrárně Neurath předcházelo několik dní nácviku v táborech rozmístěných v okolí. Probíhalo zde mimo jiné i rozdělování na skupiny (používá se označení „prsty“), přičemž každá měla svou barvu a trochu jiný úkol. „Velké úctě se těšil útvar Der Goldene Finger, což jsou nejzkušenější matadoři, ochotní strpět fyzickou šarvátku. Každý z nich měl na sobě něco zlatého, stačila nenápadná drobnost, aby to nerozluštili policajti,“ vypráví fotograf David Těšínský, který byl na podobné akci poprvé v životě.

Ende Gelände se dá volně přeložit jako Ani o krok dále. Letos proběhl čtvrtý ročník, princip bývá podobný: vybrat si místo, kde dochází k těžbě a spalování uhlí, a srocením vzbudit zájem veřejnosti. Cílem bývá elektrárna, respektive důl, kterému mají padnout za oběť lidská sídla, případně vzácný kus přírody – loni to byl Hambašský les, do něhož se rovněž zakusují rypadla RWE. Vyvrcholením bývá vypnutí strojů: jakmile se v monitorovaném prostoru objeví cizí člověk, musí se podle bezpečnostních předpisů přerušit provoz.

Protestující si do akce neberou identifikační průkazy, respektive odmítají se legitimovat. Policie je podle platné legislativy musí po dvanácti hodinách propustit, takže to většinou vzdává a místo zadržení je rovnou odváží zpátky do jejich tábora. Někteří si přesto ještě začerňují tetování a ti nejotrlejší si vypalují kůži na bříškách prstů a zamazávají stříbřenkou, aby jim nebylo možné sejmout otisky. Těm nejradikálnějším totiž hrozí stíhání za přestupek, případně předžalobní výzvy od energetických společností za ušlý zisk.

Tentokrát se části protestujících podařilo na osmačtyřicet hodin zablokovat železniční koleje, po nichž do elektrárny Neurath u německo-nizozemských hranic míří palivo. Druhá část byla úspěšná ve snaze dosáhnout přerušení provozu přilehlého velkolomu, pojmenovaného po obci, která mu v osmdesátých letech ustoupila – Garzweiler. Několik desítek lidí seběhlo na dno těžebního kráteru (uhlí se zde nachází v hloubce až 210 metrů) mezi rypadla a dopravníky. Tady je zachytil kamerový systém a provoz byl na čtyřiadvacet hodin zastaven.