Povídka: Také se to mohlo stát takhle

Krajina, která se rozhodně nesnaží na nikoho udělat dojem. Palmová oáza, několik rodinných a pár soukromých stanů, mezi nimi otevřená ohniště, cesta ke studni, bekot ovcí, pobíhající děti. O kus dál už začíná žlutošedá písčitá země, rozrytá jako koryto řeky. Zahalené ženy. Křik, smích. Na stoličce sedí Abrahám a vyřezává si rukojeť hole. Ze stanu vychází Sára. I když už se nedá považovat za mladou, je nápadně, až nelogicky krásná. Rozhlíží se. O manžela zavadí pohledem se smířenou směsí pohrdání i lásky. Očima hledá svoji otrokyni Hagar. Dívku ani příliš chytrou, ani přehnaně krásnou. Když si ji před lety kupovala, zaujal ji její smířený výraz. Úžas nad něčím, jako je svoboda, a klidná jistota, že ji sama nikdy nezíská. Taková holka nebude dělat problémy. I Hagar byla ráda, že si ji koupila právě tahle vznešená žena s rysy vůdkyně, které se nikdo neodváží na nic ptát. Svoji paní od prvního dne obdivovala. Sáře to bylo jedno.

Konečně ji zahlédne, jak před svým stanem zametá.

„Hagar!“ Sára i odzadu vidí, že otrokyně trhla rameny. Není zvyklá, aby ji paní oslovovala jménem. Opatrně se ohlédne. Sára mlčky prstem ukáže – nejdřív ať jde dovnitř do jejího stanu a potom ať se posadí. Zatáhne vchod. Uvnitř je příšeří a horko. Paprsky šikmo prozařují prach. Sára se postaví, aby měla otrokyni proti světlu. Podrobně si ji prohlíží s novým zájmem. Silueta ženy s plnými boky i prsy. Ticho. Hagar upírá oči do země. Čeká. Chápe, že nepůjde o běžný požadavek. V zátylku cítí napětí. Konečně se proti ní Sára posadí: „Jsi panna?“

Hagar překvapeně vzhlédne. Pak pohled zase sklopí a s obavou zavrtí hlavou. „Ještě v Egyptě, doma, byla jsem chvilku vdaná… vadí to?“

„Ne. Tím líp,“ ujistí ji Sára.