Ideál

Post Image

Ideál

Play icon
3 minuty

kresba Miroslav Kemel

„Kandidovat v Česku na prezidenta či prezidentku vážně není nic jednoduchého. Nároky jsou vysoké, tolerance k nedokonalostem malá nebo nulová,“ píše se v editorialu Reportéra, který vychází v listopadu 2022.

Kdo by měl vystřídat Miloše Zemana v roli příští hlavy státu? Aby ideální nástupce či nástupkyně vyhovoval co nejširší populaci, měl by splňovat následující kritéria:

Měl by to být člověk s velkou politickou zkušeností. Měl by být zároveň apolitický a nadstranický. Mít minulost bez jediného škraloupu. Být známý ve světě. Kandidovat bez peněz od sponzorů. Představovat obyčejného člověka z lidu. Ztělesňovat panovnickou důstojnost. Dát úřadu civilní tvář. Dobře spolupracovat s vládou. Jít vládě po krku. Hájit zájmy svých voličů. Měřit všem stejným metrem. Bojovat za starý dobrý svět. Prosadit revoluční změny. Měl by to v každém případě být rozhodný muž – a také empatická žena…

Kandidovat v Česku na prezidenta či prezidentku vážně není nic jednoduchého. Nároky jsou vysoké, tolerance k nedokonalostem malá nebo nulová. Každý dovede vyjmenovat dvacet důvodů, proč ten či ta určitě na Hrad nepatří. A málokdo se zabývá důvody, proč by tam někdo patřit měl. Nejvyšší stupeň uznání, kterého se může kandidujícím dostat, je někde na úrovni „docela dobrý, ale…“.

Přihlášku do prezidentské volby podalo jedenadvacet mužů a žen. Odečtěme si zhruba polovinu, která spadá do kategorií „zábavný bizár“ nebo „úplný mašíbl“. Zbude nám přibližně deset lidí, kteří se rozhodli dát všanc svou osobní, společenskou a profesní minulost. Nechat se zkoumat od voličů i médií, snášet útoky soupeřek a soupeřů i nadávky na mítincích a sociálních sítích.

Buďme za ně rádi, ne každý by měl chuť se do toho pustit. Nemusíme hned v nabídce kandidátů spatřit prince na bílém koni, který nás dovede do země zaslíbené. Ale několik solidních osobností, které by mohly na Hradě obstát a dobře nahradit prezidenta současného, se tam najde.

Navíc si mezi nimi nemáme vybrat partnera na celý život, s nímž budeme v dobrém i ve zlém, ve zdraví i v nemoci, dokud nás smrt nerozdělí. Budeme si vybírat „jen“ toho, kdo se nejvíce blíží naší osobní představě dobré hlavy státu. Volba to může být navýsost pragmatická. Moje taková bude, už jen proto, že střízlivá očekávání nepřinášejí hořká zklamání. Pokud vás při výběru inspirují i články z magazínu Reportér nebo epizody z našeho podcastu Pravda vítězí, budeme to považovat za čest. •

Milé čtenářky, milí čtenáři, přeji vám krásné podzimní dny a příjemné čtení.

P. S.: Příští číslo vychází 12. prosince.

Podpořte Reportér sdílením článku