Zelená víla se vrací. Český absint
11. listopadu 2018
Reportér 11/2018 · Číslo 51
Zelená víla se vrací. Český absint
Zvětšitfoto Filip Jandourek
Mezi znalci alkoholu je Česká republika známá jako absintová velmoc. Počátkem devadesátých let jsme začali vyrábět a prodávat zeleného zabijáka namíchaného za studena z lihu a aromat, který v turistech umocnil dojem, že jsme země poněkud švihlá. Posledních deset let absint konečně destilujeme z bylin. A svět je nadšen.
Možná to je trochu hipsteřina, ale zároveň i potěšující trend: snad všechny lepší bary v Česku začaly nabízet kvalitní absint – a mnohdy se zdaleka neomezují na jednu značku. Existují vyhlášené podniky, které by klidně mohly vyškrtnout všechen další alkohol z nabídky, protože se v nich nepije téměř vůbec nic jiného – v centru Prahy to je například Eccentric Club, v centru Brna bar jménem Naproti.
Hosté už vesměs vědí, co se sluší. Nikdo tu nepije absint čistý, nikdo ho nezapaluje. Tohle je, doufejme, historie. Divoké devadesátky.
Hosté si pootočí kohoutkem u krásné fontánky s ledovou vodou, kterou nechávají do absintu na dně sklenice kapat. Vody nakonec bude víc než alkoholu, a to podle chuti – dvakrát nebo třikrát.
Absint se krásně zakalí, voda z něj uvolní silnou vůni i chuť anýzu (dítě by řeklo, že hašlerek). Najednou před sebou máme long drink, ve kterém není původních sedmdesát, ale dejme tomu pětadvacet procent alkoholu.
Drink, který se dá v klidu pít dvě hodiny. Potom druhý, třetí, možná čtvrtý, a… potom zázrak. Ráno nikoho nebolí hlava. Kdo alkohol nemíchal, ten se těžké kocoviny bojí zbytečně.
Šílené! Geniální!
Podpořte Reportér sdílením článku
Autor velkých rozhovorů a reportáží s velmi dobrodružnou povahou.
