Velká americká výpověď

Nasr*t na nadřízený, nasr*t na tuhle firmu, nasr*t na tuhle pracovní pozici a nasr*t na toho línýho h**zla Chrise Price… dávám výpověď! – říká ve videu žena v prodejně obchodního řetězce Walmart ve městě Lubbock v Texasu.

Stalo se to jen pár dní před prezidentskými volbami roku 2020, kdy se pozornost celých Spojených států soustředila především na vrcholící souboj mezi Donaldem Trumpem a Joem Bidenem. Poněkud skryt za volbami a politikou však začínal jiný, možná ještě masivnější příběh. A právě video z texaského Walmartu by šlo označit za jeho symbolický začátek: jenom během několika dnů nasbíralo přes dvacet milionů zhlédnutí. Není divu, následující rok totiž ukázal, že snad ještě víc než politiků ve Washingtonu, D. C., mají Američané plné zuby své práce.

V průměru se každý měsíc loňského roku rozhodlo dát výpověď okolo čtyř milionů Američanů, což představuje přibližně tři procenta americké pracovní síly – to jsou rekordní čísla. Podle nejrůznějších průzkumů zvažovala změnu práce asi půlka všech amerických zaměstnanců. Vlna těchto odchodů si už vysloužila svoje vlastní označení: The Great Resignation, tedy volně přeloženo velká výpověď. Jde o odkaz na termíny jako The Great Depression (které my říkáme velká hospodářská krize třicátých let dvacátého století) nebo The Great Recession (velká recese po roce 2008).

Odbory v Amazonu

„Každý třetí byl takzvaný kritický pracovník (...) a tihle lidé jsou naštvaní. Jsou traumatizovaní. A myslím si, že to je jeden z hlavních důvodů pro to, co se teď děje: spousta lidí si během pandemie uvědomila svou cenu,“ vysvětloval loni na podzim pro rozhlasový pořad Between The Lines Mike Elk, novinář zaměřující se na odborářskou a pracovní tematiku.

„Alespoň zatím je ‚velká výpověď‘ fenoménem převážně modrých límečků – změny pracovní pozice mezi zaměstnanci bez vysokoškolského vzdělání prudce stoupají,“ doplňoval tento obrázek reportér New York Times Ben Casselman. Podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) mají přitom Spojené státy výrazně vyšší podíl nízkopříjmových zaměstnanců, než je průměr v ostatních „vyspělých zemích“ – v USA tvoří přes čtvrtinu pracovní síly.

Proč ale přišla vlna výpovědí právě teď? Odborníci hledají vysvětlení všude možně, ale většina z nich se tak či onak váže právě k pandemii koronaviru. Nejde ale jen o to, že významná část nízkopříjmových zaměstnanců poslední dva roky slýchala, jak je kritická pro chod společnosti. Zároveň se americký trh práce po úvodních covidových šocích rychle vzpamatoval a nezaměstnanost je už nějakou dobu nebývale nízká: to přinejmenším dosud dávalo zaměstnancům do rukou velkou sílu, protože se o jejich práci musí firmy ucházet.

Svou roli také zjevně sehrála pandemická pomoc, která měla ve Spojených státech podobu několika takřka bezpodmínečných šeků na stovky dolarů. To umožnilo milionům Američanů snáze se rozhodnout, že si můžou dovolit najít jiné zaměstnání a na pár týdnů se obejít bez práce, příjmu – a tím často i bez zdravotního pojištění. Studie Chicagské univerzity z prvního období pandemie odhalila, že během dubna a května roku 2020 poklesla míra chudoby ve Spojených státech bezprecedentně o více než dvě procenta, a to především právě díky zmíněným šekům. „Tohle je nejlepší vládní program za poslední půlstoletí,“ hlásal komentátor Ryan Cooper v časopise The Week. Na sociálních sítích pak Američané sdíleli své příběhy o tom, jak jim šeky rozvázaly ruce a změnily život. V průběhu loňského roku se pak ve stylu texaské zaměstnankyně Walmartu z úvodu článku příběhy o šecích změnily na často velmi veřejné výpovědi.

Pozoruhodné na celé vlně je také to, že vznikla samovolně, zespoda a alespoň na počátku ani nebyla příliš organizovaná. Postupně se ale začaly přidávat organizovanější stávky, jako například v potravinářské společnosti Kellogg’s. Měsíční stávka v továrnách strojírenského koncernu John Deere loni na podzim začala vedení firmy i zdejších odborů navzdory: řadoví členové zdejších odborů měli radikálnější požadavky než jejich vedení. Podobně to pak je i s nejvýraznějšími symboly zvýšeného sebevědomí amerických pracujících – na začátku letošního května se zaměstnancům skladiště v New Yorku podařilo založit historicky první odbory v americkém Amazonu.

Charismatický prezident nového svazu Amazon Labor Union (ALU) Chris Smalls se rozhodl nespoléhat na pomoc velkých zavedených odborových svazů. Jejich opatrnost naopak viní z loňské velké odborářské porážky ve skladu Amazonu v Alabamě. Vlna vzniku nových odborů přichází i do poboček kavárenského řetězce Starbucks. Množství těch, které mají odborářskou organizaci, se zvyšuje každým dnem – na konci května oslavili založení odborů zaměstnanci už ve sté pobočce řetězce a další desítky poboček se k volbám odborových zástupců registrovaly.

Novinář Harold Meyerson loni v časopise American Prospect upozorňoval, že z historického hlediska nejde o náhodu. „Dva roky, které zaznamenaly největší stávkové vlny v americké historii – 1919 a 1946 –, následovaly po obou světových válkách a demobilizaci milionů vykořeněných pracujících, z nichž mnoho si prošlo peklem a při svém návratu domů byli oslavováni jako hrdinové,“ píše Meyerson.

Ještě dále zachází Meyersonův šéfredaktor David Dayen. Podobnost s poválečnými situacemi nepopírá, upozorňuje však navíc, že zvýšené sebevědomí chudých pracujících a narovnání poměrů sil mezi zaměstnavatelem bylo výrazným a jasně sledovatelným důsledkem epidemií a pandemií už od morových ran ve středověké Anglii. Dokládá to i studie americké neziskové organizace Národní úřad pro ekonomický výzkum (NBER), která zkoumala efekty devatenácti epidemií a ukázala, že po nich vždy stoupaly reálné mzdy a naopak klesala návratnost kapitálu.

Co užere inflace

Otázkou však je, co pro americké zaměstnance po aktuální velké výpovědi zbude. Zlepšující se podmínky a zvyšující se mzdy totiž naráží na ekonomickou situaci posledních měsíců. Notnou část z vyšších příjmů požírá vyšší inflace nebo – méně odborně řečeno – zdražování.

Část amerických politiků viní z vyšší inflace státní koronavirové utrácení: právě ono zvyšování příjmů prostřednictvím státní podpory. Vlnu inflace nicméně – podle dostupných dat – pohání ve velké míře pandemií narušené dodavatelské řetězce, kdy některé součástky nebyly kvůli následkům lockdownů buď vůbec k dispozici, nebo se jich vyrobilo méně a byly dražší. Naprosto zásadní zátěží je, stejně jako u nás v Česku a v celé Evropě, pak nárůst cen energií, který se propisuje do cen takřka všeho. Některá odvětví – jako například zpracovatelé masa – navíc zjevně vy-užívají toho, že veřejnost zvyšování cen očekává. Tudíž zdražuje, i když jejich vstupní náklady se příliš nezvyšují.

Na potenciálně protizákonné šponování cen se na konci minulého roku začala zaměřovat administrativa Joea Bidena ve svém zatím nenápadném, ale produktivním antimonopolním tažení. V rámci něho také v létě Bílý dům zakročil proti nadužívání konkurenčních doložek, jimiž se zaměstnanec zavazoval, že přinejmenším po nějakou dobu nepřejde k jinému zaměstnavateli ve stejném oboru – omezení této praxe by mohlo americkým pracujícím rozvázat ruce.

Celkově však byl Bílý dům schopen prodat veřejnosti jen málo z toho, co ve věci drahoty a ekonomiky udělal. Meziroční míra inflace v USA překonala od letošního března do května osm procent, poslední zmíněný měsíc šlo o rekordních 8,6 procenta (byť pro srovnání stojí za to dodat, že v Česku počítaná meziroční inflace dosáhla v květnu 16 procent). Američané tudíž v průzkumu za průzkumem odpovídají, že se Biden nesoustředí na řešení jejich nejpalčivějších problémů, za které považují právě zdražování a ekonomiku. A Bidenovi demokraté, jak se nyní zdá, směřují k porážce v listopadových volbách do Kongresu.

Výraznější posílení amerického pracovního práva zatím leží přes velké sliby ladem kdesi v chodbách sídla federálních zákonodárců – na Kapitolu. A nejde jen o sliby demokratů, od kterých to lze historicky očekávat – za „stranu pracujících“ se v posledních letech rádo označuje i čím dál tím více republikánských politiků. U obou stran ale zůstává v poslední době jen u slov.

„Velká výpověď“ tak vzbudila naději amerických zaměstnanců. Následující měsíce zdražování a dost možná i propadu ekonomiky – recesi totiž opravdu nelze vyloučit – však ukážou, jestli nakonec nešlo spíše jenom o krátké prázdniny…

Autor je publicista, spolupracuje s různými médii – např. Finmag, Český rozhlas či A2larm. Autor podcastu Redneck o americké
politice a společnosti.