ANKETA: Kdy jste stáli před nejtěžší volbou?

Ondřej Galuška, Hudebník a filozof Nedávno vydal desku i knihu se shodným jménem Stručný úvod do filosofie marnosti. Nikdy jsem nestál před opravdovou „Sophiinou volbou“, kdy bych musel rozhodovat o životě a smrti, takže to jsou vesměs prkotiny. Těžké pro mě bylo rozhodnutí v patnácti letech, zda zůstat s rodiči v Americe ještě o rok déle, nebo se vrátit a nastoupit na českou střední školu. Po třech letech pobytu jsem tam už měl velmi dobré přátele a trochu ztratil kontakt s kamarády českými, na druhou stranu mi Amerika úplně nepřirostla k srdci. Vrátil jsem se a nelitoval – ten první rok na střední bez rodičů byl naprostá jízda.

Daňa Horáková, Novinářka a spisovatelka Napsala skvělou knihu o svém soužití s režisérem Pavlem Juráčkem. Začátkem roku 1979 šlo o volbu mezi láskou a domovem. Po Chartě přiměla StB Pavla Juráčka k výjezdu na Západ, musela jsem ho milovat na dálku. V prosinci 1978 přijel na návštěvu – pořád uhrančivý, ale zoufalý, pracovně se mu nedařilo ani v Mnichově. Režim mu vzal pas s tím, že ho vrátí, pokud mne vyveze, neb jsem překážela. Já nechtěla opustit vlast, rodinu a hlavně kamarády, s nimiž jsem se snažila nabourat totalitu, což se stalo smyslem mého života. Ale v únoru jsem se vdala a vlast de facto zradila: nejženštější rozhodnutí v životě!

Sestra Francesca, Abatyše Původním jménem Stanislava Šimuniová, vede Opatství Venio – kláštery benediktinek v Praze a v Mnichově. Když se mé velmi vážně nemocné rodné sestře narodila dcera, musela jsem se rozhodnout, jestli odejít z kláštera, abych s ní mohla bydlet a pomáhat jí. Cítila jsem, že když na to budu sama, nemusím to zvládnout. Nechtěla jsem klášter opustit, modlitba a společenství jsou to, z čeho čerpám sílu, smysl, útěchu a korekci. Intenzivně jsem se modlila, ptala Boha na jeho vůli a pochopila, že On a sestry mi pomůžou vše zvládnout. Rodnou sestru jsme vzaly k nám do kláštera, podporovaly ji, a když loni v březnu zemřela, mohla jsem být u ní – velké požehnání.

Jan Burian, Písničkář Koncertuje od roku 1970, je i spisovatel, publicista a průvodce například po Portugalsku nebo Islandu. Zatím jsem naštěstí nijak fatálně a dramaticky volit nemusel, všechno šlo vždycky jakoby přirozeně a logicky. V té celoživotní volbě, jestli se má člověk snažit hlavně vydělávat peníze, anebo dělat jenom to, co ho zajímá, jsem bez váhání zvolil druhou možnost a nijak tím potom netrpěl – nesnáším prostě muzikantské úsloví o tom, že „kšeft je svatej“. A potvrzovalo se mi, že mají pravdu pohádky, když své hrdiny na rozcestí nechávají zvolit trnitější cestu, nikoli tu snadnou. Na trnitější je totiž mnohem větší zábava.