Šamanovi na nehty nekoukej

Post Image

Šamanovi na nehty nekoukej

Play icon
3 minuty

Ilustrační foto Profimedia.cz

O pozoruhodném setkání s šamanem v Mexiku se píše v pravidelném sloupku.

Můj mexický kamarád, skvělý malíř, mě pozval na pár týdnů do Oaxacy.

„Přileť, uděláme si výlet.“

„Víš, že mám z lítání hrůzu.“

„To přežiješ. Mám nové obrazy, chci je vyměnit za auto, můžeme pak vyrazit přes hory k oceánu.“

„A není to tam nebezpečný?“

„Tak dvakrát za rok je tu pouliční přestřelka, ale většinou je klid.“

„To je dobře, jsem po rozchodu, mohli bychom vyrazit za nějakou dobrou šamankou, která by mi poradila, jak v sobě probudit univerzální lásku. “

„Znám jednu ve Veracruz, věští z kostí.“

Měsíc nato už jsem seděla v letadle. Dostala jsem místo tam, kde se při přistání nejčastěji láme trup. Pokaždé, když mi letuška nesla kávu, tvářila se, jako by hořel motor. S pomocí dvou neurolů jsem nakonec let přežila.

Alberto mě z letiště odvezl do svého obrovského hangáru, který sloužil hlavně jako ateliér. V jednom rohu byl jeho malý příbytek a ve druhém stan – pro mě. Kolem pobíhala spousta pomocníků.

„Tak ta šamanka z Veracruz si vzala v jeskyni volno a odjela na pyramidy. Vezmu tě k takovýmu vyhlášenýmu typovi, se kterým probírám všechny svoje transakce. Dám ti to jako dárek.“

Po dlouhé jízdě jsme dorazili do Monte Albán. Čekala jsem Toltéka s kolíčkem v nozdrách. Otevřel nám snědý budulínek, jenž ničím nepřipomínal šamana.

Vzal mě za ruce a začal zkoumat čáry…

„Tahle čára ukazuje, že kdybyste studovala, mohla z vás být dobrá doktorka… Nevidím žádnou rodinu.“

„Mám mámu, bráchu a dceru.“

„Aha, trochu rodiny se nám tady už rýsuje,“ zareagoval šaman. „Jste zhruba ve třetí čtvrtině vašeho života.“

„Ráda bych zjistila, jak v sobě probudit univerzální lásku.“

„Vám to takhle stačí. A spřízněnou duši stejně nikdy nepotkáte, protože se pohybujete v uměleckém světě.“

„A kdybych si v poslední čtvrtině života střihla tu doktorku, nemohla bych spřízněnou duši přece jen potkat?“

„Nemohla,“ řekl šaman, chrstnul na zem tequilu a založil oheň, který jsem měla třikrát oběhnout. Dostala jsem pitíčko na uklidnění. Vzhledem ke svým okousaným nehtům by si měl spíš srknout on, říkala jsem si nasupeně.

Večer šli všichni na večeři.

„Já zůstanu doma, chci nějak vtipně zpracovat návštěvu u budulínka.“

„Jen si zahrávej,“ řekl Alberto významně.

Ve chvíli, kdy jsem si utahovala z mimoňství šamana a jeho okousaných nehtů nejvíc, nastal v domě zkrat. Kolem žárovek to jiskřilo, pak se v celé místnosti rozhostila tma. V hrůze jsem vyběhla na ulici, jenže tam právě probíhala třetí přestřelka v roce. Proplížit se potmě do svého stanu v zadní části místnosti bylo nemyslitelné. A tak jsem zbytek času strávila na dvorku. Druhý den jsem onemocněla a musela odletět zpátky. Domů jsem si přivezla mexické ponaučení: Darovanému šamanovi na nehty nekoukej!

Podpořte Reportér sdílením článku