Markétě jsem stiskl ruku a řekl jí vicepremiérko!

Report

Česko bude mít velice pravděpodobně nového premiéra: Petra Fialu, svým způsobem outsidera, kterému dlouho nikdo nevěřil. V sobotní podvečer slavil s pravostředovou koalicí Spolu nečekaný celkový triumf ve sněmovních volbách. Odpovídala tomu atmosféra ve volebním štábu v pražském hotelu Majestic Plaza...

„Nechápu, proč se tu ještě neslaví. Vypadá to dobře. Vyhrajeme!“ vypraví nadšeně Filip Žáček, syn historika Pavla Žáčka, jehož otec se i díky preferenčním hlasům dostane z pražské kandidátky bezpečně do sněmovny. „Marek Benda mi říkal, že vyhrajeme, takže vyhrajeme. A říká to i moje excelová tabulka,“ usmívá se Žáček junior.

Chvíli po šestnácté hodině, dvě hodiny po uzavření volebních místností, panuje ve štábu koalice SPOLU v centru Prahy ještě relativní klid. Jistou pracovní nervozitu vykazují novináři, jen tu a tam se přízemím hotelu Majestic Plaza v Truhlářské ulici mihne některý z kandidátů tří koaličních partají.

Členové středopravé koalice mezitím na velkoplošné obrazovce tlačí očima dolů preference vládní ČSSD a modlí se, aby pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do sněmovny nepřeskočilo hnutí Přísaha bývalého elitního vyšetřovatele Róberta Šlachty.

Povolební matematika je totiž jednoduchá. Scénář, v němž obě opoziční koalice získají sněmovní většinu, existoval pouze v případě, v němž se do parlamentu nedostanou strany a hnutí motající se kolem pětiprocentní hranice.

Jakmile vlivem velkých měst sociální demokraté spadnou pod pětiprocentní hranici, sálem to zašumí a atmosféra zhoustne. „Hele, už máme 101,“ hlásí nadšeně bývalý pražský primátor Bohuslav Svoboda, který má jako jeden z mála přítomných straníků poctivě nasazený respirátor. „Ještě ne,“ opraví ho jeho doprovod.

S přibývajícím časem se Svobodův odhad potvrzuje. Sčítání středních a velkých měst podporuje trend znamenající úpadek moci vládnoucí koalice a mezi účastníky v sále začíná převládat dobrá nálada.

V tu chvíli přichází ke štábu lidovecký kandidát Hayato Okamura. „Tři až pět dnů před volbami jsem cítil v srdci hluboký pokoj. Věřil jsem, že volby dopadnou dobře,“ odpovídá špalíru novinářů. Ve sněmovně se díky preferenčním hlasům potká se svým bratrem Tomiem, který vede nacionalistickou partaj SPD.

„Tak co? Už ti můžu říkat nový ministr obrany?“ zeptá se jeden z příznivců koalice SPOLU dalšího lidovce Jana Bartoška. „To snad ještě ne. Kdo chodí na konkláve jako papež, vrací se z něj jako kardinál,“ mírní nadšení poslanec za KDU-ČSL.

 

Pískej konec!

S přibližujícím se podvečerem jsou hovory stále živější a ve vzduchu je cítit vzrušení. „Seděl jsem ještě před chvílí u nás ve volební komisi a moc jsem tomu nevěřil, i když jsem otevíral další a další obálky a viděl tam lístky pro nás,“ vykládá jeden z mladých koaličníků. Jeden z jeho přátel prý vsadil na celkové vítězství koalice SPOLU deset tisíc korun.

Kolem šesté večer už je jasné, že dvě opoziční koalice dohromady složí sněmovní většinu a hraje se jen o to, kdo v pomyslné cílové pásce skončí na prvním místě. Pivo a víno teče proudem, novináři rozmístění ve volebních štábech jiných stran se začínají sjíždět do Truhlářské ulice.

„Marek Benda chodí rozjařeně kolem a vykládá – Jako dycky! Zase v Praze na poslední chvíli!“ halasí novinář Matěj Schneider z A2larmu na adresu možného budoucího předsedy poslanecké sněmovny.

Po vypadnutí komunistů ze sněmovny se Marek Benda díky absenci Vojtěcha Filipa stane posledním poslancem v dolní komoře parlamentu, jehož mandát se táhne od roku 1992, kdy se z České národní rady stal první samostatný parlament po rozdělení federace.

Obecně však v nové sněmovně bude chybět celá tradiční levice. A „propadlých hlasů“ českých voličů bylo přes milion. Uspokojit tyto nezastoupené hlasy bude do budoucna jedním z klíčových úkolů středopravých koalic – pokud se ujmou vlády.

Na začátku večera to už ve volebním štábu vypadá jako při hromadném sledování hokejového nároďáku na mistrovství světa. Shromáždění slaví bouřlivým potleskem každý další propad hnutí ANO a postupné ukrajování z jeho náskoku.

Tu a tam se ozve zvolání „Praha, Praha!“ Jako poslední totiž zbývá sečíst volební okrsky v hlavním městě.

Zatímco Američané čekali loni v listopadu na konečné výsledky voleb několik dní, Češi mají o novém premiérovi jasno šest hodin po uzavření volebních místnosti. Po definitivním přeskočení ANO se ozve napříč štábem mohutný jásot a fotbalový pokřik „Pískej konec!“

Z velkoplošné obrazovky mezitím hovoří Vít Rakušan – šéf STANu a dost možná budoucí vicepremiér. Jeho koaliční partneři z Pirátské strany mají kamenné tváře plné smutku. Voliči jim masivně ořezali mandáty skrze preferenční hlasy, které posílali téměř výhradně starostům.

 

Outsider premiérem?

Na lídry středopravicové trojkoalice se pak čeká nekonečné desítky minut. Špalíry novinářů, kteří se snaží vtěsnat do sálu, stále nabobtnávají. Pak už sem nakráčí lídři všech tří stran, sálem zní pokřiky „Fiala, Fiala, Fiala!“ a „Markéta, Markéta, Markéta!“ Znovuzvolený poslanec Bohuslav Svoboda rozjařeně šeptá svým kolegům: „Markétě jsem stiskl ruku a řekl jí vicepremiérko!“

Šéfka TOP 09 v následném proslovu mluví o Petru Fialovi v superlativech a vyzdvihne jeho morální kvality. „Česko bude mít konečně premiéra, za kterého se nebude muset stydět!“ hřímá.

Před šéfem ODS však čeká těžký úkol. Pět stran totiž v žádné koaliční vládě v historii porevoluční republiky nesedělo. A bude právě na bývalém šéfovi brněnské univerzity, aby zvládl sladit personální a programové požadavky všech zúčastněných.

Jedno už se mu ale povedlo. Političtí komentátoři, politologové i další experti jej dlouhodobě odepisovali. Přitom dokázal za čtyři roky vytáhnout stranu z bahna, do něhož upadla (nejen) po aférách bývalého premiéra Petra Nečase.

Veškerý svůj politický kapitál vsadil na vratkou spolupráci tří středopravých stran, která nakonec nečekaně vyhrála volby. Rozhodl se jít cestou spolupráce, a bohatě se mu to vyplatilo.

„Dopoledne jsem říkal, že budeme mít 108 mandátů. A ono to snad vyjde!“ říká zvesela Zbyněk Stanjura – kandidát na ministra financí.

Před časem se Stanjura pro magazín Reportér nechal slyšet, že potenciální koaliční vláda bude mít tři priority: nastartovat ekonomiku po koronavirové pandemii, ukončit agrofertizaci republiky a chránit základní ústavní svobody. Teď s tím zřejmě budou moci v dohledné době začít.

Lehké to mít ale nebudou. Poražený a zhrzený Andrej Babiš zůstane na scéně. Utrpěl sice politickou porážku, ale jeho mediální a ekonomické impérium je tu dál, byť podpora z eráru se může ztenčit. A Andrej Babiš už v minulosti dokázal, že není na místě brát jej na lehkou váhu.

Zkrocení opozičního oligarchy bude tématem následujících měsíců. Fiala a koalice Spolu se budou muset ale nejdříve vyrovnat s nevypočitatelným a chřadnoucím prezidentem Milošem Zemanem, který nejspíš bude dirigovat povolební jednání.

Všechny trumfy však v ruce drží obě koalice a demokratická opozice, která může hrdě hlásit, že změna v České republice je na dosah. Éra Andreje Babiše, alespoň prozatím, začíná končit.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama