Trojan o Kuberovi: Prezidentský portrét měl už hotový

Role prezidenta Beneše byla sice malá, ale velmi výrazná, navíc každý dobře ví, jak Beneš vypadal. Proto jsme si lámali hlavu, kdo by ho mohl hrát. Nikdo podobný Benešovi nás dlouho nenapadal. Až přišel produkční Zdeněk Meduna se jménem Jaroslava Kubery. To mě zaujalo – nejen jejich podoba, ale i to, že jsou oba politici.

Zavolal jsem mu a on se nechal slyšet, že by ho to docela zajímalo. Ukázalo se, že hrál i v amatérském divadle. A jestli si prý myslím, že by to zvládl, tak by do toho šel. Pozval jsem ho tedy na kostýmní zkoušku a nenápadně ho mezi řečí (s neodmyslitelným cigárkem) na roli Beneše zkoušel, abych se ujistil, že mu sedne, že ji zahraje.

Natáčení nakonec nebylo úplně nejjednodušší, práce s neherci je vždycky jiná než s profíky, takže jsem mu postavu chvílemi předehrával, ale nakonec ji uhrál se ctí. A myslím, že ho to bavilo, i když na konci dne přiznal, že se dost zapotil. Že i když doma svůj text uměl, jako když bičem mrská, na place bylo najednou všechno trochu jinak.

Obsazení neherce do role prezidenta Osvoboditele jsem si však nakonec moc pochvaloval. I proto, že určitá nervozita se mi hodila. Edvard Beneš na tom nebyl po válce, kdy se film odehrává, zdravotně už dobře, byl rovněž hodně nerozhodný. Takže jsem z herecké nervozity udělal přednost a scény s panem Kuberou tak působí úplně přirozeně.

S Jaroslavem Kuberou byla na place legrace, měl velký a svébytný smysl pro humor. V té době ještě zvažoval kandidaturu na prezidenta a dělal si legraci, že roli Beneše má jako rozcvičku. Prý díky tomu bude mít před protikandidáty náskok a hlavně bude mít hotový svůj prezidentský portrét – fotografii, která si zahrála ve filmu Toman.

Dorazil i na dotočnou

Jako správný herec dorazil Jaroslav Kubera i na dotočnou, což je mejdan po konci natáčení. Při té příležitosti jsem měl možnost povídat si s ním dlouho o politice. A protože jsem na české politiky dost nabroušenej, nebral jsem si servítky. A jeho to myslím bavilo.

Byl opravdu politik tělem a duší, dělal to určitě pro to, že ho naplňovalo pracovat pro lidi. Takových politiků je dneska málo. Většina z nich je myslím v politice z prospěchářských důvodů. Jedno z témat, které jsme rozebírali, si vybavuju přesně. Zajímalo mě, do jakého okamžiku a pro jakou funkci je v politice důležitější politikařit, jet po stranické a populistické lince. A od jakého momentu je třeba být státník, čili mít rozhled a věci i lidi spíš stmelovat.

Líbilo se mi na něm, že je konzistentní, to se dneska málo vidí. Lidi v politice jsou obvykle schopní měnit názory až neuvěřitelně rychle. V tomhle byl Kubera úplně jiný a takové politiky podle mě potřebujeme. Ukázal, že i starosta nebo primátor může být státník.

Další snímky si můžete prohlédnout v galerii.