Perla na kolech

Byznys

Automobilka Rolls-Royce koncem května ukázala unikátní vůz s názvem Boat Tail. Redakce Reportéra byla pozvána na představení auta, které se – ačkoli cena nebyla oficiálně zveřejněna – nejspíš stalo nejdražším novým autem světa. Je zcela na míru vytvořené podle vkusu a potřeb majitele a jeho rodiny.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Ten koráb vznikal hodně přes tisíc dnů – a vlastně ho do značné míry vyvíjel budoucí majitel, jeho manželka, a dokonce i děti. Rolls-Royce Boat Tail totiž opravdu není žádné auto složené podle přání zákazníka z předem daných prvků.

Řeč je o jedinečném voze, který má unikátní tvar karoserie a všechny drobnosti od přední masky až k zadnímu nárazníku. Ve spolupráci výrobce a zákazníka se ladí každý detail, každý budík a každé tlačítko.

Na první veřejnou prezentaci tohoto vozu u břehu jezera v podhůří Alp v severní Itálii byla pozvána i redakce Reportéra.

 

Barva, která nemá jméno

Už samotná cesta na premiéru tohoto automobilu má své kouzlo. Na milánském letišti vás vyzvedne limuzína s řidičem, příjemným Britem, který se po úzkých silničkách kolem Lago di Como proplétá se „standardním“ pětiapůlmetrovým rollsem, jako kdyby se tam narodil.

Boat Tail odpočívá v areálu hotelu Mandarin Oriental na břehu jezera. V počínajícím pátečním odpoledni se stále ještě skrývá pod béžovou látkou. Z určitého pohledu je druhý v pořadí – i když se to vlastně tak nedá říct, právě proto, že každý model je unikátní. Ten, řekněme, „první“ vyrobila automobilka před rokem a byl v několika odstínech modré. Spekulovalo se, že jeho majiteli mají být hudebníci Jay-Z a Beyoncé a že cena vozu dosahuje stěží uvěřitelných osmadvacet milionů dolarů, což by bylo v současném kurzu přes 640 milionů korun. Ani jedno však nebylo oficiálně potvrzeno.

 

 

Cena ani jméno zákazníka nebyly zveřejněny ani u druhého Boat Tailu. Ví se, že majitel vozu je z rodiny, která se dlouhodobě věnuje byznysu s perlami. Tomu odpovídá i barva vozu, jež se ukáže po odhalení. Tu by snad uměly popsat lépe ženy, které mívají pro barvy lepší cit, v mužských očích by se snad dal použít výraz „růžově perleťová“, pro kapotu by pak bylo snad možné mluvit o barvě „růžovobronzové“.

Ani automobilka nemá pro barvu přesné jméno, jisté však je, že do laku jsou přimíchány také bílé a bronzové krystalky, proto se barva mírně mění v závislosti na úhlu pohledu i na okolním prostředí. „V továrně nám auto připadalo mnohem bělejší, než je nyní tady na břehu jezera Como,“ říká Alex Innes, hlavní vývojář vozů vyráběných na míru.

 

Jen peníze nestačí

Vůz vytvořený přesně podle zákazníkových přání je vlastně návratem do dávných dob automobilové výroby. Ve třicátých letech minulého století bylo celkem běžné, že automobilky vyráběly podvozky a motory a bohatí zákazníci si pak nechávali dělat karoserie a interiéry ve slavných karosářských dílnách. Jejich jména jsou někdy známá dodnes, přestože firmy třeba už ani neexistují. Pininfarina, Bertone, Karmann, Ghia nebo Figoni et Falaschi, pokud bychom měli jmenovat alespoň některé z těch nejuznávanějších. Ostatně i v předválečném Československu byli velmi solidní karosáři, například Sodomka ve Vysokém Mýtu.

Rolls-Royce oprášil tuto tradici před pěti lety, kdy na každoroční přehlídce Concorso d’Eleganza ukázal vůz s názvem Sweptail, který společně tvořilo zakázkové oddělení automobilky přímo se zákazníkem. Později firma oznámila, že vytvoří celkem tři zakázkové kabriolety s názvem Boat Tail. Ten nynější je tedy prostřední v pořadí.

„Tohle auto si nemůžete jen tak koupit, i když máte neomezené prostředky. Zákazníky pro ně sami oslovujeme. Bereme v potaz jejich vztah ke značce, vztah k umění i ochotu strávit s námi stovky hodin při práci na vývoji jejich budoucího vozu,“ říká Richard Carter, šéf komunikace značky.

 

Rodinná záležitost

Perlový Boat Tail vznikal, jak již bylo řečeno, čtyři roky. „Majitel s námi strávil řadu sezení nad každým detailem. K některým jsme se vraceli mnohokrát, zkoušeli jsme a společně hledali, jak nejlépe vyjádřit tu emoci, kterou má s sebou vůz nést,“ vypráví Alex Innes. Majitel bude auto sám řídit, vůz je však zároveň poctou jeho předkům a jejich perlovému byznysu.

Společně s majitelem se na vývoji auta podílela i jeho rodina. „Manželka se k nám velmi často připojila a pracovali jsme společně i s ní,“ říká Alex Innes. Své názory promítla do mnoha částí vozu, nejvíce pak do zadní části, kde se namísto kufru skrývá pikniková sada těch nejvyšších možných parametrů. „To jsou prvky, kterými rodina auto přizpůsobuje nejen svému vkusu, ale i životnímu stylu,“ vypráví Alex Innes, když mačká tlačítko, po jehož stisknutí se otevřou dvě křídla zavazadlového prostoru a na každé straně se vysune pikniková sada. Ta levá obsahuje sklenice a dvě lahve Fortnum and Mason Rose Sparkling Tea, což je oblíbený nápoj rodiny, připomínající svou konzistencí šampaňské, ale neobsahující žádný alkohol. V té pravé jsou pak talíře a příborový set zdobený růžovým zlatem, který žena majitele velmi pečlivě vybírala, aby se k autu co nejlépe hodil.

Všechno je velmi promyšleno a usazeno tak, aby se při jízdě nikde nic nechvělo, necinkalo či jakkoli nevibrovalo. K „piknikovému centru“ patří také paraple, které si lze nad kufrem vozu otevřít, nebo dvě skládací sedačky.

Občas se do diskusí o budoucím rodinném vozu zapojily i děti. Když se ptám Richarda Cartera, jak jsou děti staré, na chvíli se zamyslí a řekne: „Nezlobte se, ale máme přesně domluveno, co o majitelích říkat můžeme a co ne. A věk dětí jsme si spolu výslovně neodsouhlasili.“ Ať už jsou děti jakkoli velké, budou se nejspíš na zadních sedadlech kabrioletu cítit velmi příjemně. Alex Innes popisuje, jak jeho tým ladil zadní část vozu, aby byl v kabině co nejmenší hluk i při cestování ve vyšších rychlostech.

 

Růžové zlato

Jestli mají majitelé (a zároveň spolutvůrci) nového Boat Tailu pro něco slabost, pak je to růžové zlato. To je ve voze takřka všudypřítomné. Růžovým zlatem je pokrytá slavná soška Spirit of Ecstasy, která zdobí příď každého vozu rolls-royce. Pásky z růžového zlata protkávají dřevo z vlašského ořechu, kterým je pokryta záď vozu nebo prostor mezi předními sedačkami.

Růžové zlato najdeme i na přístrojové desce, tam se setkává s ciferníky přístrojů vykládanými perletí, kterou dodal majitel z rodinné sbírky. Vlákno z růžového zlata je i v kompozitovém zadním nárazníku, ze stejného materiálu jsou i nožky dvou skládacích sedaček pro piknik. „Toho vlákna je v autě celkem šest a půl kilometru,“ upřesňuje Richard Carter.

 

Jako oko v hlavě

Dovnitř do auta si nikdo nepovolaný sednout nesmí, ale materiály lze zkoumat nejen pohledem, ale i hmatem. Lidé z automobilky ale žádají o maximální opatrnost. „Dámy a pánové, dávejte si, prosím, pozor zejména na prsteny, přívěsky či opasky,“ nabádají organizátoři asi dvě desítky přítomných novinářek a novinářů. Lidé, kteří se o auto starají, mají všichni bílé látkové rukavice. Ty má jeden z techniků i ve chvíli, kdy nám ukazuje klíčky od vozu.

Podobná opatření platí i ve výrobě. Lidé, kteří na autě pracují, musejí mít například speciální návleky na opasky, aby se nestalo, že na autě něco omylem poškrábou. „Tohle je samozřejmě zcela mimořádný vůz, ale na zvláštní opatrnost jsou naši lidé ve výrobě zvyklí. Někteří zákazníci si objednávají vnitřek vozu ve zcela bílém provedení a tam je potřeba zase dávat pozor na jakoukoli sebemenší šmouhu,“ popisuje Frank Tiemann z Rolls-Roycu.

Opatrnost se samozřejmě týkala i dopravy Boat Tailu do areálu na místo odhalení. K jezeru Como přijelo auto na korbě kamionu. Jenže od silnice dolů k jezeru vede areálem hotelu Mandarin Oriental několik docela úzkých serpentin. Jeden z firemních řidičů, který měl cestu dolů na starost, proto svážel auto doslova krokem, další pak po cestě hlídali, aby náhodou nevjel do cesty někdo z hotelových hostů nebo třeba zahradník se sekačkou.

Se stejnou obezřetností se pak vůz o pár hodin později stěhoval i na sobotní přehlídku Concorso d’Eleganza, kde jej mohli naživo vidět hosté této prestižní automobilové události. Žádná další veřejná prezentace „perlového“ Boat Tailu zatím není v plánu, auto si teď bude užívat majitel a jeho rodina.

Připili jsme si na bezpečný provoz a k večeru už znovu nasedám do „svého“ rollse s řidičem a míříme zpět na milánské letiště. Na zadní sedačce chvíli fantazíruji o tom, jakou barvu a úpravu bych si pro Boat Tail vybral já, aby mě pak tříhodinové čekání na zpožděný let do Prahy vrátilo do reálného světa. V něm se auta na přání nevyskytují, ale není špatné podívat se občas tam, kde takové věci vznikají.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama