O nezničitelnosti nejen umění

foto Profimedia.cz

Nad podobností (i odlišností) okupace Československa a Ukrajiny sovětskými, respektive ruskými vojsky se zamýšlí pamětník událostí ze srpna 1968 a spisovatel Jiří Kratochvil.

V šedesátých letech byl v Brně obnoven předválečný časopis Index. Pokud vím, tak mnoho čísel nestačilo vyjít. Však v tom krátkém čase, jejž měl Index k dispozici, se mi podařilo domluvit na cyklu rozhovorů o kontinuitě v moderním umění.

Ale nakonec se tam mohl objevit pouze rozhovor jediný.

Chtěl jsem začít básníkem Bohuslavem Reynkem. Schoval jsem si jeho dopis, v němž příznivě reagoval na mé přání. A schoval jsem si ho dokonce i s obálkou, protože je na ní poštovní razítko: Havlíčkův Brod 20. 8. 68.

Vylovil jsem ho ze schránky ráno 21. srpna, toho prvého dne bratrské (kainovské) okupace, co nás pak na dvacet roků zalehla. Takže rozhovor mezi Petrkovem a Brnem o kontinuitě v moderním umění se pak už bohužel neuskutečnil. Právě byla přervána kontinuita naprosto se vším, čím jsme dosud žili.

Ale jelikož vzdálenost mezi ateliérem malíře Jánuše Kubíčka, jehož jsem taky oslovil, a rožákem na Orlí ulici, kde jsem tenkrát bydlel, byla na rozdíl od vzdálenosti mezi Petrkovem a Brnem zanedbatelná, do ateliéru jsem se vypravil, i když s vědomím, že náš rozhovor teď asi nebude o moderním umění. Vystoupal jsem do půdního ateliéru a malíř mě tam uvítal slovy: Tak šťastnou a veselou okupaci!

Podpořte Reportér sdílením článku