Ročně uhyne v Česku po nárazu do skel milion ptáků. Silueta dravce je k ničemu

Uvádí se, že ročně zemře po nárazu do skel v Česku milion ptáků. Nakolik jsou tato čísla reálná?

Ano, milion ptáků u nás a sto milionů v Evropě. Tato čísla jsou odvozena z dostupných dat, ale přesný počet se zjistit nedá. Prosklených ploch je totiž takové množství, že se nedají průběžně sledovat. Kvalifikovanější odhady pocházejí ze Spojených států. Hovoří až o 850 milionech uhynulých ptáků v USA každý rok. Jsou to čísla opravdu závratná a jen málo antropogenních příčin úhynů ptáků má větší dopad než právě nárazy do prosklených ploch. Překonávají je pouze počty ptáků zabitých kočkami domácími. Ale jinak nemá tak velký dopad ani doprava či energetika.

 

Týká se to všech druhů, nebo si některé druhy ptáků dokážou se skly poradit?

Týká se to především druhů, které se pohybují nízko nad zemí. Čili je to převážně problém pěvců a některých dravců, kteří je loví. Ale v tomto směru jsou skla naprosto neselektivní a může se stát, že například na protihlukové stěně podél silnice, která prochází nad vodním tokem nebo nějakým přirozeným biokoridorem, hynou ptáci z nejrůznějších prostředí, od vodní až po polní ptáky. Jednalo se například o protihlukovou stěnu podél D1 v Moravskoslezském kraji. Zatímco prakticky neevidujeme případy kolizí vlaštovek či rorýsů, po nárazu do skleněných překážek často hynou například sovy, kachny, bahňáci, pěvci, dravci nebo bažanti.

 

Proč je situace lepší právě u rorýsů a vlaštovek, kteří si staví hnízda přímo na domech a v nich?

Oni sice žijí v okolí člověka, ale většinu času se v zástavbě pohybují ve větších výškách, v domech jen hnízdí. Nejsou vázáni tak výrazně na zeleň, protože loví za letu, a pokud se tak pohybují v blízkosti budov, tak většinou jenom nalétávají ke stěnám a nesnaží se prolétnout do nějaké zeleně, která se jim odráží v reflexních a transparentních výplních. Stejně tak jsou vzácnou obětí prosklených ploch například krkavcovití.

 

Jste spoluautorem nového platného standardu, který vydala Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. Jmenuje se Opatření v rámci prevence kolizí ptáků s transparentními a reflexními materiály. Jak může pomoci?

Agentura ochrany přírody a krajiny už vydala více než dvacet standardů pro různé oblasti ochrany přírody. Jejich úkolem je vždy definovat problém, poukázat na jeho závažnost, a v té druhé části, té zásadní, poskytnout návod na to, jak postupovat. V případě zmíněného standardu jak na prevenci kolizí ptáků s prosklenými plochami. A jak už říká název, nejsou to jen skla, ale také další materiály, které jsou transparentní nebo reflexní. Například plexisklo nebo různé polykarbonáty. Problémem je také noční osvětlení, venkovní i interiérové. Pokud pták například proletí světelným kuželem, který směřuje od země vzhůru, ztratí na chvíli orientaci a může narazit do nějaké neosvětlené překážky. I problematice osvětlení se věnuje jedna z kapitol standardu.

 

Pokud jsem investor a chci postavit novou administrativní budovu, je pro mě tento dokument závazný?

Rozhodně by měl být. Závazné jsou však především platné zákony, kterými se investoři musí řídit – zákon na ochranu přírody a krajiny a stavební zákon. Role standardu je pomoci orgánům ochrany přírody při schvalování projektové dokumentace v rámci řízení o vydání stavebního povolení, kdy vás mohou vyzvat k doplnění dokumentace tak, abyste aspekt ochrany ptactva při stavbě zohlednili.

 

Nebezpečné zastávky

Problémy jsou často i ve městech, například u prosklených zastávek městské dopravy. Budete obce vybízet, aby se podle tohoto standardu zařídily?

Ano, ale ono se to v praxi dělo i před sepsáním standardu, byť jen na úrovni jednotlivých měst. Obvykle tam, kde jsme měli možnost uspořádat přednášky či semináře pro úředníky, kde aktivně působí občanské iniciativy nebo kde v zastupitelstvech působí poučení odborníci. Dobrým příkladem je Praha, kde jsme spolupracovali s Institutem plánování a rozvoje při soutěži na design nových zastávek MHD. Jedním ze závazných kritérií pro designéry byla právě prevence kolizí ptáků. Příklad Prahy zafungoval velmi dobře. Zabezpečení zastávek hromadné dopravy iniciovala i další města, například Jihlava, Havlíčkův Brod, Zlín, Litoměřice, Vrchlabí, Mladá Boleslav a další.

 

Nakolik je tedy váš standard závazný a budete ho prosazovat do zákonů?

Je to podklad, který slouží odborné veřejnosti jako metodický materiál pro konzultace s architekty a projektanty. Jak postupovat, aby byla stavba bezpečná pro ptáky a mohla být schválena. Do zákonů bychom však preventivní opatření proti kolizím ptáků určitě zahrnout chtěli. Například v rámci některé z příštích novel stavebního zákona. V něm je ochrana životního prostředí formulována zatím jen velmi obecně. Zavazuje všechny zainteresované osoby chránit při přípravě a realizaci stavby životní prostředí, ale už se nedočtete jak. Na to bychom se rádi zaměřili. A samozřejmě děláme spoustu školicích aktivit pro odbornou veřejnost, ať už jsou to úředníci obecních a krajských úřadů, České inspekce životního prostředí, nebo studenti vysokých škol se zaměřením na architekturu a stavebnictví.

 

Dá se tedy chápat, že tento standard je takovým prvním krokem?

Je to určitě jeden z těch prvních praktických kroků. Tím úplně prvním je technická podmínka Ministerstva dopravy ČR TP 104 z roku 2016, která stanovuje závazné postupy při konstrukci protihlukových clon podél liniových staveb. Součástí této technické podmínky je i způsob, jakým zabezpečovat transparentní výplně protihlukových stěn.

 

Přesto jste na začátku rozhovoru jmenoval právě jednu z protihlukových stěn v Moravskoslezském kraji jako smrtící past…

To byla stěna podél dálnice D1, která se zprovozňovala ještě před schválením této technické podmínky. Kolegové z naší severomoravské pobočky tam prováděli pravidelná sledování a zjistili, že tam během jediného měsíce zemřelo na čtyři sta ptáků. Právě i to bylo jedním z podnětů, proč jsme začali situaci řešit.

 

Inspirace ze zahraničí

Mluvíte o konkrétních opatřeních. Kde jste se inspirovali?

Především v zahraničí. Nejdále jsou v tomto ohledu Spojené státy a Kanada, kde ale musí v tomto ohledu řešit problémy, které se nás naštěstí netýkají. Na pobřeží Tichého i Antlantského oceánu stojí velké městské aglomerace s budovami vyššími než tři sta metrů. V těchto výškách se už pohybují ptáci v nočních hodinách v době sezonních migrací. Na podzim prolétávají kolem pobřeží stovky milionů ptáků mířících na zimoviště a na jaře zase zpět na hnízdiště. Také jsme se inspirovali zkušenostmi našich kolegů ve Švýcarsku a v Německu, které jsme mohli uplatnit v našich podmínkách.

 

Co když nejsem stavitel a ani nestavím, ale žiju v domě, který bych chtěla zabezpečit. Pomohou samolepky dravců?

Ty se při způsobu, jakým jsou dosud používané, naprosto míjejí účinkem. Silueta ptáky neoklame, vidí lépe než my. Rozhodně je nepovažují za dravce a neodradí je od průletu. Vnímají je jako překážku, které se vyhnou, a narazí klidně deset centimetrů vedle takového polepu. Je potřeba, aby ptáci vnímali celou výplň jako překážku. K tomu slouží různá opatření jak z vnějšku oken, třeba venkovní žaluzie, sítě proti hmyzu nebo antireflexní úprava skel, tak i z jejich vnitřní strany – například závěsy, záclony, vnitřní žaluzie, pokud ovšem okna nemají silnou reflexní úpravu. Ta způsobí zrcadlení a pohled do interiéru znemožní. Pokud teprve stavíte, tak se to dá řešit i sklonem obvodového pláště.

 

Co dalšího se dá udělat?

Některé administrativní budovy mají dnes zešikmené, odklánějící se fasády a obraz ve skle tak věrně neodráží vnější prostředí. Opatření se však nemusí týkat jen samotné budovy, ale i jejího okolí. Velké prosklené partie fasád by neměly navazovat na okrasnou zeleň v bezprostředním okolí. A pokud už tomu tak je, neměla by zeleň, především ta vysazená v liniích, ptáky k těmto plochám přivádět, ale naopak je od rizikových partií fasád odklánět. Zkrátka – nelákat ptáky do blízkosti nebezpečných prosklených ploch. Pokud už se v jejich blízkosti vyskytují, přijmout taková opatření, aby skla vnímali jen jako překážku.

 

 

Občas se radí nemýt okna. Pomůže to?

Samozřejmě že pomůže, stejně tak i například graffiti. Vše, co zviditelní prosklenou plochu, pomáhá. Ale nejsou to zrovna systémové kroky. Lepší jsou už zmiňované sítě proti hmyzu nebo lanka, zavěšená na vnějších rámech oken. Tento produkt, známý jako Acopian BirdSavers, přišel ze Spojených států. Jsou to lanka tloušťky 5 mm, která se natáhnou před okno s roztečí asi deset centimetrů. Dají se na okno zavěsit i jen sezonně. Opatření jsou snadno snímatelná a levná. Přitom mohou výrazně pomoci. Hodí se však především na okna rodinných domů nebo bytů, nikoli na velké prosklené plochy. Ve standardu mohou zájemci najít i komentované nákresy jednotlivých opatření. Včetně doporučených velikostí prvků polepů a jejich roztečí.

 

Když říkáte sezonně, znamená to také na období přesunů, tedy jaro a podzim?

Ano, to jsou nejrizikovější období, hlavně podzim, kdy táhnou z hnízdišť na zimoviště mladí ptáci, kteří ještě nemají potřebné zkušenosti. Často totiž do husté zástavby ve střední Evropě přilétají z řídce obydlených zalesněných oblastí. Jsou tak bohužel častými oběťmi prosklených ploch.

 

Jak moc se dá úhyn ptáků takovými opatřeními snížit a jde mu zcela zabránit?

Máme zkušenost, že při adekvátním zabezpečení protihlukových stěn klesla úmrtnost ptáků na nulu. Ale ne vždy a u všech typů staveb je to možné. Stoprocentně bezpečná obecná řešení neexistují, a také je nelze uplatnit úplně všude. Snažíme se, aby doporučená opatření měla aspoň devadesátiprocentní účinnost. Vždy však bude existovat jedno-, dvou- nebo i pětiprocentní pravděpodobnost kolize, které prostě nelze zabránit. Každý rok máme například hlášené úhyny ledňáčků, kteří narazili do oken hausbótů. Ta mají v průměru třeba jen dvacet centimetrů. Rozhodně však platí, že počet úhynů lze velmi výrazně snížit.

 

Jak vidíte tuto problematiku do budoucna? Podaří se u nás úhyn snížit tak výrazně?

Když jsme dělali semináře pro studenty architektury, ptal jsem se jich, zda jsou připraveni zahrnout prevenci kolizí ptáků do svých budoucích projektů. Považovali takovou podmínku za výzvu s tím, že reálné to je, ale takový požadavek musí být zahrnut do zadání. Nyní nastává ta nejtěžší fáze. Přejít od legislativního a metodického řešení k praxi. Docílit toho, aby investoři vyžadovali od projektantů a architektů, kromě mnoha dalších požadavků, i prevenci nárazu ptáků. A tohle bude velmi těžké. Lidé si totiž často existenci tohoto problému ani neuvědomují, ačkoli se s úhyny ptáků setkal skoro každý. Přitom počítat s opatřeními už při projektování stavby je nejjednodušší a v důsledku i nejlevnější. V opačném případě totiž investor přijde na úřad pro stavební povolení a dozví se, že musí projektovou dokumentaci doplnit nebo předělat. To není dobré řešení pro nikoho. Naší snahou tedy je, aby se povědomí o problému dostalo k co nejvíce lidem. Z našich dosavadních zkušeností vyplývá, že od uvedení problému mezi odbornou veřejnost uplynou přibližně čtyři roky, než se jím začne aspoň trochu zabývat. A za další řadu let se prevence kolizí stane zaběhlou praxí.