Smutné loučení Miloše Z.

Post Image

Smutné loučení Miloše Z.

Play icon
17 minut

foto ČTK/Profimedia.cz

Byl poslancem federálním i českým, předsedou sociální demokracie, předsedou sněmovny, premiérem, politickým důchodcem a – bohužel pro něj – po dvě volební období prezidentem České republiky. Proč bohužel? Protože jeho politický odkaz bude z velké části tvořen právě oním posledním obdobím, deseti lety na Pražském hradě. Tato část velmi dlouhé politické kariéry Miloše Zemana přitom byla paradoxně tou nejslabší a nejhorší.

Letenská pláň v Praze, chladná sobota 25. listopadu 1989. Před stovkami tisíc lidí žádajících změnu režimu promluvil z tribuny i „prognostik“ Miloš Zeman, šlo o jeho první veřejné politické vystoupení. Ekonom Zeman v projevu zmiňoval řadu statistik, jak je na tom socialistické Československo bídně. Za docela typické se dá považovat, že už tehdy byly některé z těch statistik citovaných Milošem Zemanem nepřesné nebo vymyšlené. To ovšem tehdy nikdo z nás, kdo stáli v davu pod pódiem, netušil. A když mluvil Zeman o někdejším generálním tajemníkovi KSČ Milouši Jakešovi jako o člověku, který neumí dát dohromady jedinou větu, nadšeně jsme mu tleskali. A ještě více, když prohlásil, že jedinou cestou ze špatné situace jsou svobodné volby.

Část veřejnosti už předtím znala jeho text Prognostika a přestavba, který vyšel v srpnu 1989 v Technickém magazínu a který na svou dobu velmi otevřeně kritizoval poměry v pozdním socialismu, zejména pak v oblasti hospodářské. Pro široké vrstvy obyvatelstva však Miloše Zemana „stvořil“ právě letenský projev. Začala tak pozoruhodně dlouhá politická kariéra, která se uzavřela letošního 9. března, kdy prezidentský úřad převzal jeho nástupce Petr Pavel.

Miloš Zeman nyní odchází z politiky podruhé a tentokrát už nadobro. Poprvé odešel v létě 2002, ve chvíli, kdy mu bylo sedmapadesát let, aby se následně pokusil získat funkci prezidenta ve volbě, která ještě byla v rukou českého parlamentu. Tehdy však své kroky přetaktizoval a i kvůli odporu, který měli k jeho volbě dva nejvlivnější muži tehdejší ČSSD, Vladimír Špidla a Stanislav Gross, prohrál. Na pátek 24. ledna 2003, který byl dnem jeho největšího politického ponížení, nezapomněl. Řada dalších politických kroků byla vedena právě mstou za onu chvíli před dvaceti lety, kdy musel předčasně opustit Pražský hrad. Čímž se uzavřela první část politické kariéry Miloše Zemana.

I toto období mělo řadu slabých míst, nicméně najdeme i dobré věci a úspěchy. V roli předsedy sociální demokracie, jímž se stal zkraje roku 1993, vytáhl stranu ke dvěma významným volebním úspěchům. Zejména ten první v roce 1996 – kdy ČSSD získala 26,44 procenta hlasů – lze označit za překvapivý a nečekaný. O dva roky později už potvrzovala sociální demokracie roli favorita a s 32,31 procenta volby vyhrála.

Děkuji ti, Ameriko

Zeman pak stanul v čele menšinového kabinetu, který vznikl po uzavření opoziční smlouvy s ODS. Strany si rozdělily mocenské i ekonomické posty ve státních i polostátních strukturách. Pro mnoho voličů v Česku se toto období stalo synonymem klientelismu. Personální složení vlády vedené Milošem Zemanem lze označit za poněkud problematické a výkony řady ministrů za dosti tristní. Nicméně byla to tato vláda, která úspěšně dokončila dlouholeté snažení svých předchůdců o členství v Severoatlantické alianci. A především výrazně pohnula s přípravami na přistoupení České republiky k Evropské unii.

Podpořte Reportér sdílením článku