Jazyková poradna na Zelený čtvrtek

Věře Š., která mě naučila deset přísloví o dělení slov a vroucí modlitbu k slovosledu.

Tady na břehu – mezi proutky, mladými kopřivami, podezřelými chřesty a divokým tulipánem – jsem o letošních podivných Velikonocích rozložil svou skromnou jazykovou poradnu. Byl právě Zelený čtvrtek, všichni zavření doma – to bude řežba, pomyslel jsem si! A taky že jo. Telefon ve vrbičkách rachtal od samého rána. Jako ten kostelní zvon. Já ovšem své povinnosti nezanedbávám. Napil jsem se odvaru z libečku, který jsem si svařil v noci, a…

„Dobré ráno. Jazyková poradna k vašim službám.“

„Dobrý den, to jsem rád, že to berete. Poradil byste mi, prosím, jak správně skloňovat slovo proutek? Mám teď čas, a tak jsem si řekl, že se pokusím uplést velikonoční pomlázku, ale nevím, jak o ní před dětmi správně hovořit. A taky žena se ptá.“

„To je velice snadné. Děkuji za zavolání. Dětem je potřeba říkat pravdu. Proutek, bez proutku, k zelenému proutečku, koho co prut, pátým pádem můžete volat: vrbovej zelenej proutku!!!!, vo kom vo čem vo prutu, vo proutku, vohebnym proutečku, všecko dovoleno, s kým? no přece s proutkem, s proutečkem, tlustým i tenkým. Přejete si i plurál?“