Čtyři české hvězdy, jedno jediné místo

Post Image

Čtyři české hvězdy, jedno jediné místo

Play icon
18 minut
Elitní kvartet kajakářů na břehu domovské Vltavy v pražské Troji – zleva Ondřej Tunka, Jiří Prskavec, Vít Přindiš a Vavřinec Hradilek.

foto Jan Hromádko

Jejich společná šatna na břehu Vltavy v pražské Troji má rozměry zhruba čtyřikrát pět metrů a nevoní to v ní. Přesto se sem musí vejít česká kajakářská elita i další desítky vodáků, kteří tady pravidelně trénují... Jak dlouhodobě funguje tým vodních slalomářů, jenž převyšuje téměř všechny reprezentace, ale na olympiádu z něj může odjet pouze jediný? U příležitosti zlaté medaile pro Jiřího Prskavce odemykáme článek z červencového Reportéra.

Každý z nich si už sáhl na velkou světovou medaili, každý z nich by mohl směle bojovat v Tokiu o olympijské zlato. Jenže pravidla se nedají změnit: nominaci, tedy i šanci na vítězství dostal jen jediný z českých kajakářů na divoké vodě – Jiří Prskavec. Přesto to jiní skvělí členové reprezentačního týmu jako nespravedlnost nevidí. Jak to?

Na olympiádu se řeč stočila až v průběhu rozhovoru. V interview před několika lety jsme začali otázkami o medicíně, výchově šesti dětí a o našponovaných rodinných rozpočtech, až mi olympijský vítěz z roku 1992 a lékař Lukáš Pollert povídá: „Hele, proč se mě tady teď vlastně vyptáváš na všechny ty nesmysly? No jasně, díky olympiádě! Kdybych ji kdysi nevyhrál, těžko teď budeš chtít rozhovor zrovna ode mě. Doktorů i šestinásobných otců je přece na světě spousta.“

Ve skutečnosti by Pollert téměř jistě vzbuzoval zájem médií i bez onoho příběhu o pivním rebelovi, který prodal své olympijské medaile (zlatou 1992 a stříbrnou 1996). Jiná věc však je, že nebýt olympiády a jeho triumfu před třiceti lety, patrně by dnes mnoho lidí nezajímal vodní slalom. „Určitě by náš sport neexistoval na té úrovni, na jaké je dnes. Byla by to zábava pro hrstku nadšených amatérů,“ říká vodácký reprezentační šéftrenér Jiří Pultera. „Olympiáda je rok od roku větší byznys, náš návrat do programu her v Barceloně 1992 po dlouhé pauze od mnichovské olympiády přišel v pravý čas. Za socialismu jsme ve vrcholovém sportu tak nějak přežívali, ale o moc déle už by to nešlo.“

Právě po Pollertově vítězství nastal v devadesátých letech ohromný boom zájmu o vodáckou reprezentaci. Díky fenomenální úspěšnosti aspiroval vodní slalom málem na národní sport – tedy aspoň v době olympiády, jednou za čtyři roky. Vždyť od té doby nezažili hry bez medaile. Dvě olympijská zlata získala vytrvalá Štěpánka Hilgertová (1996 a 2000), stříbrné a bronzové úspěchy mezitím sbíraly české debly a v posledních letech převzali medailovou štafetu dříve „neviditelní“ kajakáři: v Londýně 2012 stříbrný Vavřinec Hradilek, v Riu 2016 bronzový Jiří Prskavec.

Z kajakářů se stali naši nejúspěšnější vodáci. Hned tři z nich vybojovali tituly mistrů světa: Vavřinec Hradilek (2013), Jiří Prskavec (2015 a 2019) a Ondřej Tunka (2017). A do elitní party náleží přinejmenším ještě letošní mistr Evropy Vít Přindiš; experti by pak klidně jmenovali tři čtyři další dravce pohybující se na hraně národního týmu.

Podpořte Reportér sdílením článku