Po přeslici: Drž hubu a plav!

Kultura

Je první jarní den. Pozítří musím odevzdat tenhle dubnový fejeton. V době koronavirové krize, kterou intenzivně prožíváme, není možné psát o ničem jiném. Jenže co bylo dnes aktuální, je zítra minulost. Konstantní je jen pocit, kdy nikdo nic neví a všichni jsme trochu vystrašení. Věříme, že se z toho až apokalyptického snu nemoci, která někde houfně zabíjí a jinde o ní člověk nemá tušení a roznáší ji dál, probudíme a život bude jako dřív. Ba ne, bude jiný. Snad i lepší.

Audio
verze

První jarní den byl návratem zimy. Probudili jsme se do zasněžené krajiny, ptáčci, ještě včera v slunci a nebývalém teple krásně prozpěvující, po ránu ztichli. Skoro se zdá být v logice věci, že první jarní den byl sněhový i tam, kde celou zimu žádná vločka nevydržela; vždyť letos zima probíhala ve znamení jara.  

Ještě to nebyl ani týden, kdy vyhlásili omezení vycházení. Teď v dubnu už budeme vědět, jestli přinesl zpomalení nárůstu počtu nemocných tak, aby ti, kteří onemocněli těžce, měli veškerou zdravotní péči. Kdyby bylo těžce nemocných moc naráz…! 

Chci, aby byl můj text pozitivní. 

Proto budu psát o tom, co je na téhle době pěkné, dokonce krásné. Ano, je krásné, jak se lidé semkli. Ne všichni, ale jistě většina. Nedostatek ochranných prostředků začali s ohromným nasazením řešit sami. Každý, kdo mohl, šil roušky. A rozdával je své rodině, přátelům, kolegům v práci, seniorům, a dokonce i sestřičkám v nemocnicích a policistům ve službě. 

Na fejsbuku je přehlídka lidové tvořivosti; roušky jsou barevné, veselé, vtipné. A přitom plní svůj účel: zabránit těm, co v sobě mají vir, šířit ho dál. Nakonec, je přece mnohem jednodušší a ekologičtější mít látkovou roušku, která se dá vyprat, vyžehlit a zase použít, než čekat na roušku na jedno použití od státu. Škoda, že jsme je nezačali nosit hned. Skvělé je, že jsme ostych překonali, i když mnozí k tomu potřebovali státní nařízení.  

 

Oceňuju nasazení a elán dobrovolníků, kteří pomáhají. Nosí seniorům nákupy, nabízejí venčení pejsků a fungují i jako morální podpora pro ty, kteří jsou nejohroženější a mnozí často mimo. Počítače a mobily, techniku, která nám teď nejvíc pomáhá v mezilidském kontaktu, nákupech, ale i získávání informací, ti nejstarší nemají anebo ji neumějí používat. Je skvělé, že nejsou opuštění, mají pomoc a podporu!

V téhle těžké době, kdy čelíme celosvětové pandemii a všechny nás čas od času přepadne strach z neznámého, plní Česká televize naprosto fantasticky svou veřejnoprávní roli. Skvělý byl v Otázkách Václav Moravec. A jinak skvělý, přínosný i uklidňující byl diskusní pořad moderovaný Danielem Stachem na ČT24 nazvaný Země v nouzi aneb Jak teď a kudy dál.

Všichni hosté byli odborníci na slovo vzatí: profesor Roman Prymula, epidemiolog a předseda ústředního krizového štábu (vážím si ho velmi, ale štáb má vést ministr vnitra!), česko-americký virolog profesor Karel Raška, biochemik Zdeněk Hostomský, ekonomka Helena Horská, psycholog Štěpán Vymětal a chirurg Tomáš Šebek z Lékařů bez hranic. 

Ti všichni nám vysvětlili, co je dnes nejdůležitější, proč to tak je a co nás v budoucnu nejspíš čeká. Brzy bude na COVID-19 lék, dokonce jich bude víc, jak predikoval biochemik Hostomský; do roka by mohla být i vakcína. Je spousta kreativních vědců, kteří se vrhají do práce a touží vynalézt pomoc. Spousta jich už na záchraně pracuje. Lék Remdesivir s výraznou českou stopou už je v poslední klinické fázi testování!  

Krize nebo spíš šok, jak současnou situaci pojmenovala ekonomka Horská, nás poučí a posune dál. Třeba jen v tom, že se mohou skutečně velmi dobře používat k přenosu informací data. Úředníci mohou pracovat na dálku stejně jako učitelé, a dokonce se tak můžou domlouvat i politici. 

Někteří lékaři už tak pracují. Doktor Šebek je zakladatel lékařské poradny na dálku – uLékaře.cz. Pokud se online lékařská konzultace a poradna rozvinou, měly by právě teď velmi ulevit všem přetíženým praktickým lékařům. 

Virolog Karel Raška nás ubezpečil, že způsob testování na koronavirus je v naší zemi lepší než v mnohých jiných zemích na světě, Spojené státy nevyjímaje. Co je nepochopitelné, je podle něj fakt, že se v České republice nechává pouhých šest procent obyvatel očkovat proti chřipce, která na světě každoročně zabije víc lidí, než kolik zatím zabil COVID-19. Sáhněte si do svědomí, milí čtenáři. Kdo z vás se proti chřipce nechal naočkovat? (Já ano.) Letos se prý povedlo vakcínu velmi dobře namíchat.

Profesor Raška taky nechápe to naše lidové tažení proti očkování jako takovému; u žádného z nich se neprokázala souvislost mezi očkováním a autismem. Dokonce byla vědecky vyvrácena! 

Psycholog Štěpán Vymětal nám zase připomenul fakt, že COVID-19 neohrožuje děti. A to je něco, co bychom si měli s vděkem stále připomínat. Můžeme tím spíš napnout síly na ochranu starších, nemocných a disabilních lidí. A taky si můžeme z téhle těžké situace vzít i něco dobrého. Třeba přeskládat životní hodnoty. Ano, přeskládejme je k větší skromnosti. A vydržme v tom dýl než do konce nouzového stavu!  

Česká televize taky začala pomáhat dětem s výukou programem UčíTelka a myslí i na seniory; ČT3 je pro ně. V sobotu 21. března odpoledne dávala pro všechny na ČT1 film z roku 1965 Bílá paní režiséra Zdeňka Podskalského a scenáristy Karla Michala. 

Je to herecký koncert Rudolfa Hrušínského, Miloše Kopeckého, Josefa Beka, Vlastimila Brodského, Václava Vosky, Čestmíra Řandy, Jiřiny Bohdalové a Vlasty Chramostové. Film nádherně karikuje socialismus a jeho soudruhy, potentáty. A světe, div se, jako by nějak vystihoval i některé naše dnešní papaláše, dosaďte si sami. Ta snaha vytřískat ze všeho politický kapitál. To bohapusté žvanění, které nemá hlavu ani patu. Nekompetentní rozhodování, jehož následky odnášejí lidé v první linii, nejvíc zdravotníci… 

Pamatujme si, kdo se jak choval a kdo jak obstál. A mysleme na to v příštích volbách. Je na nás, koho do čela naší země vybereme. Poslední věta z Bílé paní, kterou jsem použila v názvu fejetonu, už dávno neplatí!

Reklama
Advertisement
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama
Advertisement