Plástve a ufoni

foto Herbert Slavík

Její dílo nedávno koupilo slavné pařížské Centre Pompidou, vyšel o ní článek v New York Times. Má z toho stejnou radost, jako když se může vypravit s dcerami za včelami své tety do Kasejovic u Nepomuka.

V díle Anny Hulačové se to hemží ptáky, strašidly a madonami, lze tu však najít i horníky, zemědělce, kosmonauty či ufony. Když má přiblížit povahu svých soch, zasměje se: „Vždycky mi z toho vyjdou buď romantické, nebo bestiální bytosti.“

Základy řemesla si osvojuje od dětství, její tatínek je vyhledávaný restaurátor nábytku. „Chtěl, abych mu pomáhala, když nestíhal. Učil mě hlavně vyřezávat.“ Nedávno s otcem a bratrem přichystala jako součást instalace Graceful Ride pro londýnskou galerii Kunstraum stylizovaný skateboard, na jehož intarzovanou desku použili patnáct druhů dřeva. „Včetně tátovy oblíbené třešně,“ dodává Anna.

Vyrůstala v Kasejovicích, kde má její rodina malé hospodářství. „Za domem v sadu se pase kráva s teletem, staráme se i o louky, pole a les. Mám to tam moc ráda,“ vyznává se z lásky ke kraji na pomezí Šumavy a Brd. Baví ji kombinovat přírodní a umělé materiály: dřevo, hlínu, keramiku, ale i těsto, silikon, proutí či slámu. „Poslední dobou mi vyhovuje beton. Zajímavě kontrastuje s většinou ostatních materiálů, třeba s včelími plástvemi, které taky využívám.“

Jakou fázi tvorby má nejraději? „Nejhorší je začínání. Naopak závěrečné práce jsou už klidnější, někdy až meditativní.“ Na doladění detailů používá třeba i cukrářské zdobítko s akrylovým tmelem. „S technickými vychytávkami, se kterými nejsem moc kamarád, mi naštěstí pomáhá manžel (sochař Václav Litvan, pozn. red.),“ říká absolventka pražské Akademie výtvarných umění narozená v roce 1984.

Loni její dílo s názvem Nanebevstoupení Mark 1 zakoupilo pařížské Centre Pompidou, psali o ní v New York Times. Teď se matka dvou dcer nejvíc těší za příbuznými do Kasejovic. „S tetou Zdenou budeme zase jako každé jaro dávat sochu do včel.“

Podpořte Reportér sdílením článku