Igor není Andrej

Názory

O vítězi únorových slovenských voleb Igoru Matovičovi se občas říká, že připomíná Andreje Babiše. Pár podobností by se našlo, ale odlišností je více. Třeba populismus Matovičovy strany je hodně promíchán se slovenským konzervativismem.

Audio
verze

Když se mluví o rozdílech mezi dvěma národy, které kdysi žily ve společném státě, říká se, že Češi představují změnám nakloněný, nábožensky vlažný proud, zatímco Slováci jsou konzervativní a věřící. Tomu jako by odpovídal i počet premiérů v obou zemích. V samostatné České republice jich bylo od Václava Klause až po Andreje Babiše dvanáct, žádný zatím nedovládl až do konce druhého volebního období a většinou druhé volby buď nevyhráli, nebo ani nekandidovali, odstoupili ještě před nimi, či dokonce vládli jen pár měsíců. Na Slovensku je ovšem situace jiná, méně proměnlivá. Předsedů vlád bylo jen šest a dominovala tři jména. Vladimír Mečiar, jenž byl premiérem dvakrát, Mikuláš Dzurinda, který dvakrát vyhrál volby a dvakrát vytvořil kabinet, a pak Robert Fico: ten sestavoval vládu dokonce třikrát a vedl kabinet s dvouletou přestávkou dlouhých dvanáct let.

Na seznam slovenských premiérů však teď patrně přibude další jméno. V parlamentních volbách poslední únorovou sobotu s přehledem zvítězila strana vedená Igorem Matovičem.

Ještě před půl rokem přitom bylo legitimní ptát se, zda se jeho OĽaNO vůbec do Národní rady Slovenské republiky dostane. Nakonec ale pro Matoviče hlasovala čtvrtina voličů, a protože se mnoho stran do parlamentu nedostalo, a spousta hlasů tak propadla, obsadilo jeho uskupení třetinu poslaneckých křesel.

Čím Igor Matovič přesvědčil tolik Slováků, že je tím nejlepším na nápravu věcí, které po sobě zanechal Robert Fico a jeho strana?

Stručně řečeno: Matovič vystupuje jako antipolitik, je schopný demagog a manipulátor bez přehnaných skrupulí a zábran, a také relativně zabezpečený podnikatel, který obviňuje ze selhání celou politickou třídu. Hodně hovoří, ale méně dělá – a pro splnění svých politických plánů založil stranu, k níž se chová jako ke svému soukromému majetku.

Českému čtenáři se při tomto popisu patrně vybaví Andrej Babiš, už proto, že je původem Slovák. Skutečně mezi ním a Matovičem najdeme jisté podobnosti. I vítěz slovenských voleb je majetný, jednu dobu dokonce vlastnil síť inzertních novin – a stejně jako Babiš obviňuje své předchůdce, že jsou neschopní, případně rovnou mafiáni. A zvláštní podobností je, že ani jeden plně neovládá spisovný úřední jazyk své země. Zatímco Matovič si plete slovenštinu s trnavským dialektem, Babiš používá vlastní modifikovanou českoslovenštinu připomínající řeč, jíž kdysi hovořil komunistický prezident Husák.

 

Ovšem v mnoha bodech se Matovičův profil s tím Babišovým srovnávat nedá. Babiš je plnokrevný oligarcha s minulostí spojenou s Komunistickou stranou Československou, případně rovnou s tajnou Státní bezpečností: je také dolarovým miliardářem, jenž vybudoval rozsáhlé byznysové a mediální impérium s mnoha zájmy a značným vlivem na hospodářství země. Ve srovnání s ním působí velmi pravděpodobný budoucí premiér Matovič jen jako chudší příbuzný.

Rozdíl je i v jejich mocenských platformách. Také o ANO se píše jako o Babišově soukromé firmě, což však zdaleka nevystihuje poměry v OĽaNO. Tato strana měla donedávna čtyři členy – šéfa Matoviče, jeho bratrance, jeho bývalou zaměstnankyni a jednoho známého. Dnes má „už“ 45 členů: to je totiž zákonné minimum, aby strana vůbec mohla kandidovat v parlamentních volbách. Můžeme s velkou jistotou předpokládat, že jde o Matovičovy loajalisty, kteří neudělají nic, co by si předseda nepřál.

 

Divadelní marketing

Pokud máme pravděpodobného budoucího premiéra zařadit k nějakému politickému proudu, je to v první řadě populismus ve své učebnicové definici – vzývání morálně čistého lidu a selského rozumu kontrastujícího se zkaženými přemoudřelými elitami. Tomu ostatně odpovídá původní stručný název strany: Obyčejní lidé (jenž stále zůstává v nynějším delším jménu Matovičova uskupení). A korespondují s tím také jeho sympatie k přímé demokracii: vyhlášení referenda by mělo být snazší, líbí se mu i „národní konzultace“ Viktora Orbána, kdy maďarská vláda pošle lidem poštou dotazníky a oni je posílají vyplněné zpět. Matovič se také postavil za snad všechna sociální opatření Směru, a naopak podporu vlády Ivety Radičové, která po Ficově vládě zdědila velký rozpočtový deficit, před lety podmiňoval zachováním vánočních důchodů.

Coby další politický rys Matovičova uskupení je potřeba zmínit jeho konzervativismus – zde je však českému čtenáři nutné vysvětlit, co na Slovensku znamená být konzervativní. Není to totiž jako česká ODS nebo KDU-ČSL, byť druhá jmenovaná strana má k slovenskému konzervativismu asi nejblíže, ale zdaleka ho nedosahuje. Tím, že je někdo na Slovensku konzervativní, se v podstatě rozumí, že dbá na dogmata katolické církve: zásadně odmítá registrované partnerství gayů, podporuje „ochranu života“ ve smyslu zpřísňování interrupcí a varuje před takzvanou „genderovou ideologií“.

Sám Matovič se v tomto směru tolik neprojevuje, ale na kandidátku dotáhl množství lidí z náboženských komunit, pro něž jsou taková témata zásadní. Jako příklad lze uvést poslance Štefana Kuffu, jenž se zasazoval o vězení pro ženy, které se rozhodnou pro umělé přerušení těhotenství, případně Richarda Vašečku, podle něhož – citováno doslova – je „úmyslná ejakulace mimo pochvu nepřirozená a traumatizující“. Těchto lidí je mezi poslanci OĽaNO dost a Matovič otevřeně říká, že v kulturně-etických otázkách je klidně nechá hlasovat i s krajně pravicovou stranou Mariana Kotleby (ostatně zmíněný Štefan Kuffa poslancem zůstal také po volbách, tentokrát však právě za Kotlebovu formaci).

Aktuálně nejviditelnějším rysem Matovičovy politiky je boj proti korupci spojené s vládnoucí stranou Směr: právě protikorupční rétorika mu v podstatě vyhrála volby. Igor Matovič se nejrůznějšími kousky stavěl léta do role jediného, kdo to s potíráním korupce myslí úplně vážně a bude stejně přísný na všechny. Před volbami neváhal hovořit o tom, že bude kontrolovat i svoje koaliční partnery, protože potenciální zloději jsou všude, jenom u něj ne.

Tuto informaci dostal Matovič k voličům velmi zručným marketingem, téměř na úrovni divadelních představení. Matovič si například udělal výlet do francouzského Cannes, kde má vilu bývalý ministr financí Směru Ján Počiatek, a za přítomnosti kamery oblepil dům nálepkami „Majetek Slovenské republiky“. Občanům pak slíbil, že když se dostane k moci, tuto a spoustu dalších nemovitostí vrátí národu. Jak? Nestarejte se, hlavně mi dejte hlas, zbytek je technikálie. Video obletělo slovenský internet, zhlédly ho stovky tisíc diváků, a ježto nešlo o jediný takový kousek, z Obyčejných lidí se stal vyzyvatel Směru – a voliči pak dali hlas nejsilnějšímu hráči.

 

Kosmetické změny

Jak tedy bude vypadat vláda Igora Matoviče? Liberálům před volbami řekl, aby zapomněli na adopce dětí homosexuály (i když je nenavrhovali), libertariánům ze strany SaS sdělil, že nemají brát lidem sociální dávky a vlaky zadarmo (ačkoli už toto téma opustili) – a všem sdělil, že nesmějí schvalovat migrační kvóty (na jejich odmítání se přitom shoduje celá slovenská politická třída).

Pokud to vše smícháte, dostanete možný politický program budoucí vlády vedené OĽaNO. Hlavně nikoho nevyplašit, aby se neobjevila nějaká skupina naštvaných poražených. Šetřit není nutné, vždyť peněz bude dost, protože se přestane krást a zloději půjdou do basy. V kulturně-etických otázkách raději moc neprovokovat, ale když se naskytne šance přistřihnout křídla liberálům, proč ne. A hlavně stále hrát roli obránce prostého lidu, jemuž chtějí všichni ostatní ublížit. Ne že by Matovič neměl žádné plány, ty však nemají ucelenou podobu. Jsou to hlavně hesla, která možná v něčem pomohou, ale v zásadě může jít o kosmetické změny bez ambice provést velké reformy.

Aby nedošlo k omylu – nic z uvedeného neznamená, že Matovičova vláda bude horší než ta vedená stranou Směr: vzhledem k velké míře korupce a neřešení dlouhodobých témat země je to téměř nemožné. Na druhé straně – pokud snad někdo očekává jakési znovuzrození tatranského ekonomického a politického tygra, měl by své představy přehodnotit.

 

Slovenský novinář, komentátor deníku SME. Vystudoval politologii, pracoval jako parlamentní a politický zpravodaj.

 

 

Reklama
Advertisement
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama
Advertisement