Premiér národního svérázu

Převaha osmi poslanců ve sněmovně je nebývale silná pozice vlády. Jenže stojí na velice slabém základě. Vznikla jen díky tomu, že neobvyklé množství voličských hlasů v říjnu propadlo, a jejich strany tak nepronikly do parlamentu. Stačilo pár desetin procenta navíc pro některé z uskupení, které zůstalo mimo sněmovnu, a mohli bychom mít na krku jiný výsledek.

Chabý základ není žádnou novinkou. O více polistopadových vládách rozhodla hrstka voličů. Ručička podpory se kymácí kolem padesáti procent, vlády bývají slabé nebo slepené z politiků velmi různých názorů a často nedožijí konce mandátu. Tak to bylo před pětadvaceti lety, tak je to i dnes, ačkoliv voličská masa se proměnila. Staří odešli, mladí dospěli k volebnímu právu, názory se ale často nemění. Voličské preference se asi předávají v genech, nebo jak. Společnost má nové problémy, ale vleče na zádech stále stejné, neřešené a odkládané starosti z minula, kam se dívá nejraději.

Možná že neschopnost všech vlád realizovat v lidském rozměru třeba výstavbu dálnic, železničních koridorů nebo vybudovat racionální důchodový systém je důkazem téhož – síla společnosti se napíná oběma směry, tam i zpět, tudíž se kymácí kolem těch padesáti procent, uprostřed, ani tam, ani jinam, čehož výsledkem jsou ty bizarní tři kilometry dálnice v polích nebo nepřetržitá devastace maturit ustavičným zlepšováním, které má podobu zhoršování.

Názory společnosti se nevyvíjejí, tak se nemůže ani vybudovat nic z toho, co vyžaduje větší společné a dlouhodobé úsilí k něčemu. Jednou se vlády pustí do horečného rozhrabávání kdečeho, aby prý byly dálnice. Vzápětí to jiné vlády všechno zastaví, že to nebylo dost promyšlené, a situaci vylepší tím, že nedělají nic. Nejdůležitější činností při budování dálnic je poletování hejna politiků s nůžkami, kteří nedůstojně stříhají pásku při otevření trapných tří kilometrů dálnice.

Země se tak podobá dílu bláznů, kterým nelze porozumět. Češi to vědí, diví se tomu a z rozpaků mumlají cosi o zlatých ručičkách, které nikdy nebyly, a o nejlepším pivu na světě, které svět nezná. Říká se tomu národní svéráz nebo moderněji domácí specifika.