Krása basketu: vteřiny štěstí

Závěr utkání je doslova infarktový. Hala bouří, vedeme nad Ruskem 80:78. Nejlepší český hráč posledních let Tomáš Satoranský skóruje těžkou střelou z jedné nohy. Ruské mužstvo si bere oddechový čas. Šest a půl vteřiny do konce. „Jen nedovolit Rusům trojku,“ říká komentátor České televize Jakub Bažant. Pokud by se soupeři trefili do koše ze vzdálenějšího, tříbodového území, vyhráli by. „Vezme to na sebe Šved,“ předvídá spolukomentátor Jiří Šebek, který ruský hráč dostane úkol zvrátit zápas.

Ani v televizi, ani v hale není slyšet, jak se Češi během oddechového času poradili. Mají soupeře faulovat a nechat je střílet trestné hody? Bránit tak, aby soupeř musel vystřelit za tři body z těžké pozice? Nebo je raději pustit blízko ke koši, nechat je nejspíš dát dva body a po vyrovnání spoléhat na případnou výhru v prodloužení? Možností je řada. Která je ta správná?

Rusové skutečně dostávají míč na Alexeje Šveda. Blízko něj jsou čeští reprezentanti Blake Schilb a Pavel Pumprla, který je jedním z nejlepších obránců v Evropě. Alexej Šved, mimořádně nadaný střelec, který hrál i v zámořské NBA za tým Minnesota Timberwolves, riskuje a volí těžkou střelu za tři body. Blake Schilb je blízko, ale dává si pozor, aby nefauloval, Pumprla mu vypomáhá s obranou. Dráha letu míče vypadá pro český tým nebezpečně, ale obroučkou nakonec nepropadl…

Je září 2018 a Češi se právě přiblížili k historickému úspěchu reprezentace samostatné České republiky – postupu na mistrovství světa.

Na tým kolem Tomáše Satoranského – přezdívaného v Americe Saty – se přišlo do pardubické arény podívat rekordních 8 438 diváků. Stojí a aplaudují. Za chvíli někteří spontánně zamíří na palubovku. Prolnou se s hráči. Ale v každém hloučku jsou dvoumetroví vítězové podepisující se fanouškům těžko přehlédnutelní.