Co jsme vydělali na covidu, investujeme do výzkumu

Testování na covid jste se začali věnovat loni. Měli jste díky tomu lepší vhled do toho, jak se epidemie v Česku vyvíjela?

V určitou dobu ano. V lednu, v únoru, kdy se tady šířila britská varianta, jsme byli první, kdo ji byl schopný testy detekovat. Byli jsme tehdy jednou z prvních zemí zasažených touto variantou a ještě se nevědělo, co čekat. Ve spolupráci s několika velkými laboratořemi jsme začali sledovat její šíření a někdy v půli ledna jsme věděli, že to bude špatné, a prakticky na stovky lidí jsme předpověděli, co se bude dít na konci března. Tehdy jsme to komunikovali se státními orgány, které na základě toho nějak rozhodovaly – ale to šlo už mimo nás.

Loni jste jako jedni z prvních začali zkoušet PCR testy ze slin. Tehdy jste mi říkal, že jste je zkoušeli sami na sobě. Jak často jste se testovali ve firmě?

My jsme byli poměrně opatrní, takže jsme se testovali dvakrát týdně. Jsme už poměrně velký kolektiv, pár případů jsme zachytili. Typicky se nakazili od dětí ze školky nebo na cestách, ale všichni byli ještě před příznaky. Měli jsme i lidi, kteří byli třeba sedm dní před příznaky, rekordman dokonce deset dní. Což je přesně ten důvod, proč se covid tak snadno šíří. Jsme infekční dávno před tím, než se to projeví. Proto má smysl pravidelné testování a u něj bezesporu platí, že čím citlivější test použijete, tím je smysluplnější. Díky tomu jste schopní dřív nakaženého vyřadit z kolektivu a nikoho dalšího nenakazí.

Narazil jsem na názor, že jeden z důvodů, proč některé státy včetně Česka váhaly s rozšířením PCR testů, byla jejich vysoká citlivost. Dokážou detekovat vir i v okamžiku, kdy už člověk není nakažlivý. Proto byl velký tlak od průmyslové lobby, aby se PCR moc netestovalo, protože prý vyřazují z práce i zdravé lidi, kteří by do izolace nemuseli.

To je dané možná přehnaně opatrnou politikou, kdy do karantény chodili všichni okolo nakaženého. Je to nešťastné a vedlo to k tomu, že zaměstnavatelé neměli motivaci lidi testovat, protože jim v ten okamžik stejně vypadl celý kolektiv. A tady právě může být ten obrovský rozdíl v tom, jaký test používáte. Pokud používáte testy antigenní, které nejsou moc citlivé, tak u nich může mít smysl izolovat celé okolí nakaženého. Ale pokud používáte citlivé testy, které odhalí nákazu velmi brzy, tak v ten okamžik by bylo možné fungovat na principu, kdy vyřadíte z kolektivu jen ty pozitivní. To je přesně to, co jsme dělali u nás ve firmě. Bylo to samozřejmě spojené i s nějakými dalšími obecnými opatřeními, nosili jsme roušky a podobně, ale dohromady to fungovalo tak, že k přenosům uvnitř firmy nedocházelo.

Rozumím, že to platí pro pravidelné testování. Když byly testy zdarma pro všechny a řada lidí se testovala náhodně, mohlo se stávat, že ukážou na člověka na konci nakažlivosti.

Pokud plošně testujete nějaký kolektiv, tak je to dost nepravděpodobné, protože v tom kolektivu by se ta nákaza rozšířila. To, co se mělo dělat jinak, a v Česku se to nedělalo důsledně, je, že pokud máte malou virovou nálož, tak byste měl jít třeba za dva tři dny na další test, který řekne, v jaké fázi infekce jste. Není to samozřejmě stoprocentní, protože samotný odběr vzorku probíhá různě. My jsme pozitivním lidem zkoušeli odebírat vzorky třeba třikrát denně, abychom viděli průběh infekce, a první čtyři pět dní byl u nich strmý nárůst množství viru a pak následoval pomalý pokles.

Zkoušeli jste srovnat citlivost antigenních testů a PCR?

Upřímně, tohle měl dělat stát, který na to rezignoval. Na začátku tady bylo pár podobných studií, které dělaly státní zdravotní ústavy. Jen je nutné říct, že ty studie porovnávaly antigenní testy, které prováděl zdravotník hlubokým stěrem z nosohltanu, a zároveň do nich vybrali ty nejlepší antigenní testy. Ve výsledku měly citlivost kolem šedesáti, možná sedmdesáti procent. Ale v realitě se používaly testy z kraje nosu a samoodběrové testy, které pro samoodběr nebyly nikdy otestované. Zcela se rezignovalo na kvalitu a myslím si, že se nakonec používalo velké množství testů, u nichž ani netušíme, jakou měly reálně citlivost.

Hodně se o tom mluvilo v souvislosti s plošným testováním ve školách, kde byl počet odhalených případů velmi nízký.