Od vojáka k prezidentovi. Život v datech

Narodil se 1. listopadu v Plané u Mariánských Lázní do rodiny důstojníka Československé lidové armády.

Rodina se přestěhovala do Kladna, kde Petr Pavel začal chodit do školy. Na základní škole mu šla dobře ruština, zeměpis, matematika, fyzika a přírodopis. Naopak mu moc nešlo kreslení. Od páté do osmé třídy měl vyznamenání.

Studoval vojenské gymnázium v Opavě.

Začal studovat Vysokou školu pozemního vojska ve Vyškově, obor průzkum.

Podal přihlášku do Komunistické strany Československa. „Je docela zajímavá skutečnost, že se kandidátem strany Petr Pavel stává až v posledním ročníku vysoké školy, což značí, že nepatřil k těm úplně nejzapálenějším,“ řekne později serveru Seznam Zprávy historik Jiří Fidler.

Ukončil Vysokou školu pozemního vojska ve Vyškově.

Stal se velitelem elitní výsadkové průzkumné roty zvláštního určení.

Byl přijat do KSČ. „Mým snem tehdy bylo stát se elitním výsadkářem. Členství v KSČ jsem vnímal v mém prostředí jako normální věc a nijak jsem to tehdy neřešil. Dnes vím, že to byla chyba. A lituji toho. Komunistický režim byl zločinný,“ prohlásí později Pavel.

Svatba s první manželkou Hanou.

Začal studovat kurz zpravodajské služby generálního štábu. Šlo o tříleté tajné postgraduální studium pro vojenské zpravodajce s kódovým označením „D-2“. Pavel bude později vysvětlovat, že chtěl studovat na vojenského diplomata, součástí kurzu byla i výuka jazyků. „Že by se z něj stal špion, byla jedna z možností. Rozhodně by ale byl legálním špionem, nikoli nelegálem s cizí identitou. Působil by zřejmě v aparátu vojenského přidělence,“ bude to později komentovat na serveru Seznam Zprávy historik Jiří Fidler.

Komunistická policie 17. listopadu brutálně rozehnala studentskou demonstraci na pražské Národní třídě, čímž začala sametová revoluce. Petr Pavel tehdy každý den docházel do budovy Zpravodajského institutu sídlícího v nedaleké ulici Karoliny Světlé. „O dění na Národní třídě jsem se dozvěděl pohledem z okna, protože jsem chodil do školy jen pár desítek metrů vedle. Dali nám doporučení se do ničeho nezapojovat,“ sdělí později Pavel.

Dokončoval zmíněný kurz vojenského zpravodajství — ovšem už v armádě nového demokratického československého státu.

V roce, kdy oslavoval třicátiny, získal funkci u vojenské zpravodajské služby v odboru řízení vojenských přidělenců, tedy vojenských diplomatů.

Absolvoval kurz strategického zpravodajství americké vojenské rozvědky — Defense Intelligence Agency. Navštívil přitom Washington, D.C., hlavní město Spojených států. V podcastu Insider později popíše, že cesta na Západ byla jedním z nezapomenutelných zážitků jeho života.

Začal pracovat v mírové misi Organizace spojených národů UNPROFOR, která působila v bývalé Jugoslávii zmítané krvavou válkou.

V lednu velel operaci, při níž se podařilo zachránit celkem 53 francouzských vojáků, kteří uvázli mezi srbskými a chorvatskými jednotkami. „Atmosféra byla velmi napjatá… Bylo to asi čtyři pět dní ježdění, vyjednávání, malých lstí, úniků z nebezpečných situací. Nikdo z nás nebyl na nic takového vycvičen, neměli jsme žádný precedens ani pokyny z velitelství UNPROFOR. Nemohli jsme se spolehnout na žádnou pomoc ani ze vzduchu, ani po zemi, protože to velitelství nemělo žádné jednotky, které by nám mohlo poslat,“ popíše situaci Petr Pavel v roce 2014 v rozhovoru pro magazín Reportér.

Stal se vojenským diplomatem — konkrétně zástupcem vojenského a leteckého přidělence České republiky v Belgii, Nizozemsku a Lucembursku.

Začal spolupracovat s ředitelem vojenského zpravodajství generálem Radovanem Procházkou, jehož v padesátých letech za jeho aktivity uvěznil komunistický režim.

Za zmíněnou záchrannou operaci v bývalé Jugoslávii jej Francouzská republika vyznamenala Křížem za vojenskou chrabrost.

Absolvoval další kurz na Západě — studoval na vysoké štábní škole v Camberley ve Velké Británii.

Stal se vojenským asistentem již zmíněného ředitele vojenského zpravodajství a někdejšího vězně komunistického režimu generála Procházky.

Prezident Václav Havel ho vyznamenal medailí Za hrdinství.

Působí jako velitel prostějovské brigády speciálních sil — dnešní 601. skupiny speciálních sil.

S tím, jak Česká republika vstoupila do NATO, dostal Petr Pavel první funkci ve strukturách Aliance. Působil mimo jiné jako vojenský asistent zástupce velitele pro řízení operací spojeneckých sil v severní Evropě, známého pod zkratkou AFNORTH.

Rozvedl se s manželkou Hanou.

Stal se zástupcem velitele mechanizované divize v Brně.

Prezident Václav Havel ho jmenoval do první generálské hodnosti.

Velel specializovaným silám české armády.

V Tampě v americkém státu Florida začal působit jako národní zástupce ve velitelství operace Trvalá svoboda (Enduring Freedom), kterou zahájily Spojené státy po teroristických útocích z 11. září. Coby český styčný důstojník se dostal i do amerického velitelství v Kataru, z něhož se řídila invaze do Iráku.

Byl zástupcem velitele Společných sil v Olomouci.

Podruhé se oženil. Se svou druhou manželkou Evou — též důstojnicí české armády — vychovával své dva syny z prvního manželství i její dceru.

Další vzdělávání na Západě. Absolvoval kurz generálního štábu Královské akademie obranných studií v Londýně ve Velké Británii.

Studoval obor mezinárodní vztahy na King’s College London, studia zakončil ziskem titulu Master of Arts (M.A.).

Byl zástupcem ředitele sekce ministerstva obrany — ředitelem operačního odboru v Praze.

Působil jako zástupce vojenského představitele České republiky při Evropské unii v Bruselu.

Pracoval jako národní vojenský představitel České republiky ve vrchním velitelství spojeneckých sil NATO v Evropě: nazývá se SHAPE (plný název v angličtině zní Supreme Headquarters Allied Powers Europe) a sídlí v belgickém Monsu asi sedmdesát kilometrů jihozápadně od Bruselu.

Stal se zástupcem náčelníka generálního štábu Armády České republiky.

Získal nejvyšší francouzské státní vyznamenání — Řád čestné legie.

Prezident Václav Klaus jej 29. června jmenoval do nejvyšší armádní funkce v Česku — stal se náčelníkem generálního štábu.

8. května povýšen do nejvyšší vojenské hodnosti armádního generála.

20. září byl zvolen do nejvyšší vojenské funkce v Severoatlantické alianci — stal se předsedou Vojenského výboru NATO. Při hlasování předčil kandidáty z Řecka a Itálie. „Je to velký, zavazující úspěch. Je to poprvé, kdy se v takhle vysoké funkci objevuje vysoce postavený generál armády z těch, ještě pořád se říká, nových členských států,“ komentoval to tehdy ministr obrany Martin Stropnický z hnutí ANO. Pavlovu kandidaturu podpořil i Miloš Zeman.

26. června se ujal vedení Vojenského výboru NATO — z titulu funkce se také stal vojenským poradcem generálního tajemníka Aliance.

Ministr obrany Lubomír Metnar (dnes poslanec za ANO) mu 28. srpna udělil nejvyšší ministerské vyznamenání — Kříž obrany státu.

Po vypršení tříletého funkčního období ve vedení NATO ukončil 30. listopadu služební poměr v české armádě a ve svých sedmapadesáti odešel do zálohy.

V červenci představil iniciativu Spolu silnější, která si dala za úkol ukázat návrh opatření, jak se poučit z pandemie koronaviru.

29. června potvrdil, že se bude ucházet o kandidaturu na funkci prezidenta České republiky.

Coby nezávislý kandidát nominovaný podpisy občanů v září oficiálně oznámil svou kandidaturu na prezidenta a začátek volební kampaně.

Ve druhém kole voleb, které se konalo 27.—28. ledna, byl zvolen čtvrtým prezidentem samostatné České republiky.