Jezídi: zapomenutí obyvatelé iráckého Kurdistánu

12. prosince 2019

Uprchlice ze Sindžáru v jednom z příbytků v Erbílu.
Lenka Hrabalová

Pět let uběhlo od genocidy jezídů ze strany Islámského státu. Irácký Kurdistán (KRG) však dál zůstává domovem tisícovek jezídských uprchlíků. Žijí už celé roky ve stanech, chatrčích, rozestavěných činžácích či pronajatých domech. Nemají se kam vrátit, nebo se návratu bojí. Na rozdíl od Sýrie sice už Irák není válečnou zónou, do klidné oblasti má ale daleko.

Místo děje: křesťanská čtvrť Ankawa ve městě Erbíl, metropoli Iráckého Kurdistánu.

„Kde máte všechny muže?“ ptám se v chatrči stlučené z prken, plachet a desek. Navštívila jsem toto obydlí už v roce 2017 a od té doby se tady moc nezměnilo. Popravdě, doufala jsem, že už tenhle ubohý přístřešek nenajdu. V sedmi boudách žije několik rodin – tři, čtyři generace ve dvou pokojích. Umírají, žení se, rodí. Nejmladší obyvatel má jeden den, nejstarší skoro osmdesát.

„Muži pracují,“ pokrčí rameny Nadia. „A můj táta musel odjet do Dohúku pro papíry.“ Nadie je dvanáct. Jako jediná umí trochu arabsky, anglicky, a dokonce i francouzsky. Je to milé, energické malé děvče. Napadá mě, jaká ji asi čeká budoucnost. Vdá se, až jí bude osmnáct, let jako její sestřenice? Nebo se stane novinářkou, jak si přeje?

Její rodina doufá, že se jednou všichni vrátí domů do Šingálu, odkud je v roce 2014 vyhnal Islámský stát. Název milovaného domova mají nasprejovaný na stěnách i na nádobí. Šingál, česky Sindžár, je oblast na západ od Mosulu, kde v minulosti žili vedle jezídů také Arabové a Kurdové, a kde se Islámský stát dopustil obrovských zločinů.

Dnes je Sindžár osvobozen, ale irácká vláda v Bagdádu a autonomní oblast Irácký Kurdistán (KRG) se dohadují, kdo je pánem devadesátitisícového města. Vedle nich zde mají velkou moc také Iránem podporované milice Lidové mobilizační síly (Hašd Šaabí/PMF) a militanti z tureckého Kurdistánu (PKK), kteří si zde po porážce ISIS ponechali vliv.