Miliardové tajnosti kolem testů na covid

Je to takový paradox. Tak dlouho se v Česku šetřilo na široce dostupném testování na covid, až se z toho stal jeden z největších a nejlukrativnějších byznysů spojených s pandemií. Tak dlouho odpovědní úředníci blokovali rozšíření přesnějších PCR testů, až se v Česku rozjelo za veřejné peníze testování často problematickými antigenními testy.

Jako by se potvrdilo přísloví o odříkaném chlebu a největším krajíci. Po nezvládnuté druhé vlně loni na podzim, k níž přispělo mimo jiné nedostatečné testování, došlo k obratu. Množství testů, kterými následně lidé v Česku prošli, nemá v historii obdoby. Za poslední jeden a půl roku měl štěteček v nose kvůli zkoušce na koronavirus každý v průměru čtyřikrát. Vyplývá to z údajů v databázi infekčních nemocí, do níž se většina provedených testů povinně zapisuje. Z více než čtyřiceti milionů testů bylo devětadvacet milionů antigenních rychlotestů a přes 11,5 milionu provedených metodou PCR.

Takové množství odběrů a testů odpovídá hrubým odhadem výdajům přes třiadvacet miliard korun. Největší díl z tohoto obřího účtu šel na vrub sedmi zdravotních pojišťoven. Ty od loňského března zatím zaplatily z veřejných peněz za testy celkově přes šestnáct miliard: z částky připadá největší díl na letošní rok – ještě před příchodem podzimu a další covidové vlny to bylo už více než deset miliard.

Tyto náklady na testování byly dány vysokým počtem nemocných, s nimiž se Česko od loňského podzimu potýkalo a které bylo potřeba testovat. Dál k tomu přispělo, že po dlouhém váhání muselo ministerstvo zdravotnictví ve chvíli dramatického šíření nákazy spustit i plošné testování na koronavirus. Nejprve v nemocnicích a v domovech seniorů, poté loni před Vánoci pro všechny individuální zájemce, ale boom přišel až s plošným testováním ve firmách a ve školách letos na jaře.

Na tomto místě je nutné říct, že široké testování se, jak ukazovaly i zkušenosti z jiných zemí, zdály být před příchodem vakcín velmi účinnou metodou, jak brzdit šíření viru bez lockdownů: cena zavření části ekonomiky je totiž neskonale vyšší než náklady vynaložené na široké testování. Například ekonom David Marek napsal – a v tomto výpočtu nebyl zdaleka sám –, že tuzemské hospodářství přicházelo letos na jaře za jeden jediný den (!) lockdownu o jeden a půl až dvě miliardy korun. Toto číslo navíc, jak uvedl v dubnu v článku pro časopis Forbes, představovalo pouze vyčíslitelné náklady.

Přesto je potřeba se ptát. Nebylo možné v Česku testovat levněji a současně účinněji? A kdo na testování nejvíce vydělal?

 

580 tisíc za pacienta na JIP

„Jsou to obrovská čísla, která ve výdajích pojišťoven samozřejmě svítí,“ říká manažer, který se ve zdravotních pojišťovnách dlouhodobě zabývá sestavováním finančních plánů, o penězích vynaložených na testování. „Ale deset miliard se z pohledu celkových nákladů vydávaných na zdravotnictví ztratí,“ dodává. To, že se i takové obrovské výdaje v celkových nákladech fakticky „ztrácí“, vysvětluje tím, že během posledních dvou let vzrostly bezprecedentním způsobem výdaje na celé zdravotnictví. S covidem stouply náklady na JIP a další oddělení, kde ve velkém končili lidé s těžkým průběhem. Například za lůžko na covidové JIP platila loni pojišťovna nemocnicím přibližně 580 tisíc korun za týdenní pobyt, za standardní postel v nemocnici to bylo šedesát tisíc týdně za každého pozitivního člověka. Zároveň se nic neušetřilo ve výdajích do té části zdravotnictví, která byla kvůli epidemii vytížena mnohem méně. I když došlo v některých oborech k utlumení výkonů na třetinu nebo polovinu běžného stavu, mechanismus úhrad ze zdravotního pojištění jel dál a náklady neomezil.

Potvrzuje to i pohled do zdravotněpojistných plánů pojišťoven, což je takový státní rozpočet pro české zdravotnictví. Zatímco výdaje celého systému zdravotního pojištění byly před dvěma lety 318 miliard ročně, loni, tedy v prvním covidovém roce, poskočily na 355 miliard a letos se už čeká nárůst na 400 miliard. Odhady, kolik z nárůstu jde skutečně za covidem, se liší.

Aby na vyšší výdaje pojišťovny měly, narostly v Česku nevídaným způsobem platby za státní pojištěnce. Tak se říká šestimilionové armádě lidí, za které zdravotní pojištění hradí stát z výběru jiných daní. Jde zejména o děti, penzisty a obecně lidi bez pravidelného příjmu. Loni v půlce roku se odvod za státní pojištěnce zvedl o pět set korun měsíčně, což byl nárůst skoro o polovinu. V lednu poskočil o dalších dvě stě korun. Do zdravotních pojišťoven díky tomu přiteklo o sedmdesát miliard víc. Odcházející vláda Andreje Babiše schválila další zvýšení od ledna 2022, a to znovu o dvě stě korun. To znamená, že během pouhých třech let se platby státu do zdravotnictví téměř zdvojnásobí.

Jak říká již zmíněný manažer, je to historický unikát: „Dříve se řešila každá koruna směřující do zdravotnictví, ale nyní to šlo nahoru o několik set korun, jako by to nebylo nic, přitom jde o obrovské peníze,“ říká manažer a dodává, že zdravotnictví je z pohledu příjmů jasným vítězem pandemie. Zatím prý nikdo nepočítá, že by se s koncem epidemie začalo šetřit a peníze za státní pojištěnce se vrátily na stav před covidem. Až epidemie konečně pomine, většina pojišťoven podle něj kalkuluje s tím, že navýšené peníze ve zdravotním systému už zůstanou a jen se přelejí do jiné péče. „Celý sektor zdravotnictví je jednoznačným vítězem epidemie a tím myslím i obory, které se covidem nezabývají. S navýšením výdajů do zdravotnictví společnost souhlasí, nikdo to nerozporuje a nikdo se v tom nešťourá,“ dodává manažer s dlouholetými zkušenostmi se zdravotním pojištěním.

 

Vyšehradští jezdci

Epidemie ještě neskončila, a již nyní je zřejmé, že výdaje na testy budou v rámci rozpočtu českého zdravotnictví patřit k největším „covidovým“ nákladům. Výdaje na testování hrazené z pojištění se za celý letošní rok mohou přiblížit ke dvaceti miliardám. Další miliardy již zaplatili a ještě zaplatí ze své kapsy samoplátci, pořadatelé různých akcí a také firmy, které potřebují udržet své zaměstnance v práci.

O tom, že se výdaje na testování v Česku dostanou do takových výšek, rozhodly v podstatě dvě věci. Tou první byla už loni nezvládnutá příprava na příchod druhé vlny, což vedlo k více než půlroční paralýze země, k obrovskému nárůstu nemocných, které bylo potřeba začít testovat. Následovalo několik rozhodnutí, která výdaje ještě rozmnožila. Především se z pojištění začalo proplácet plošné testování antigenními testy ve firmách. A letošní léto, kdy lidé potřebovali negativní test na cestu na dovolenou, rozhodla vláda Andreje Babiše o proplácení jednoho antigenního testu týdně a dvou PCR testů měsíčně všem. Bezplatný režim skončil pro lidi bez očkování začátkem listopadu, tedy zrovna v době, kdy počty nemocných začaly opět rychle stoupat. Pomyslný kruh okolo testování se zatím uzavřel tím, že po roce od rozšíření zpochybňovaných antigenních testů a miliardách na ně vydaných navrhla hlavní hygienička a ministr zdravotnictví omezit jejich uznávání, protože přinášejí pochybné výsledky.

O rozjezd plošného antigenního testování přitom usiloval před rokem bývalý ministr zdravotnictví a poradce premiéra Roman Prymula. Plán na soukromý testovací projekt placený z veřejných peněz se stal předmětem proslulého jednání Prymuly s tehdejším šéfem poslanců ANO Jaroslavem Faltýnkem v restauraci Rio’s na Vyšehradě – uvedl před časem server Seznam Zprávy. Tehdejšímu ministrovi zdravotnictví schůzka loni koncem října, kdy byly restaurace povinně zavřené, politicky zlomila vaz. Prymula přešel do skupiny Agel miliardáře Tomáše Chrenka, největší soukromé sítě nemocnic, poliklinik a laboratoří v Česku.

Plošné antigenní testování placené ze zdravotního pojištění se po Prymulově odchodu přesto rozjelo. Nejdříve v sociálních službách, před Vánoci se mohli poprvé dobrovolně otestovat všichni lidé. Největší boom antigenních testů přišel na jaře, kdy firmy dostaly za povinnost testovat všechny své zaměstnance. V ten okamžik se jich začalo na pojišťovnu vykazovat až čtyři sta tisíc denně.

Vraťme se nicméně na samotný začátek testování.

V Česku se poprvé začalo dělat loni koncem ledna, kdy se nový koronavirus postupně šířil z Číny do světa. Zpočátku šlo o jednotky, maximálně desítky testů denně, prováděných dražší a zároveň přesnější metodou PCR. Jediným místem oprávněným k tomu, aby se v něm mohly provádět tyto testy na koronavirus, byla až do března Národní referenční laboratoř Státního zdravotního ústavu v Praze. Následně se mohly přidat laboratoře ve státních nemocnicích.

Přístup k testům placeným z pojištění měli v prvních týdnech jen lidé, u nichž bylo důvodné podezření na onemocnění covidem. Aspoň oficiálně nebylo možné se nechat vyšetřit preventivně, potíže měli i samoplátci ochotní zaplatit i několik tisíc u soukromých laboratoří. Stát se obával nedostatku potřebné chemie a plastů na nutné testy v nemocnicích, chyběly však i ochranné pomůcky a odběrové soupravy se štětečky. Problémem naopak nebylo přístrojové vybavení ve státních i soukromých laboratořích: metoda PCR je v oboru označována za zlatý standard, stejné přístroje se běžně používaly a dál používají k detekci prakticky jakéhokoliv mikroorganismu ve slinách nebo krvi, například u žloutenky nebo sexuálně přenosných chorob.

První potvrzené případy covidu v Česku se objevily loni v březnu, krátce poté začal lockdown a počet testů se vyhoupl na několik tisíc denně. Na této úrovni zůstaly víceméně až do začátku druhé vlny v září. Promořování sice nikdy nebylo oficiální vládní strategií, nicméně jeho zastánci na ministerstvu zdravotnictví a dalších institucích ho některými svými doporučeními fakticky prosazovali. Projevovalo se to odporem k široce dostupnému testování, které společně s trasováním rizikových kontaktů pomáhalo snížit škody na zdraví i v ekonomice v zemích mnohem úspěšnějších v boji s nákazou, než nakonec byla Česká republika.

Ještě loni v září, kdy počet zjištěných případů ve školách rychle stoupal, epidemiologická skupina na ministerstvu zdravotnictví posvětila doporučení neposílat bezpříznakové mladistvé na testy a nehradit jim je. Klinická a epidemiologická skupina na ministerstvu ještě v říjnu odmítala preventivní testy i v těch nejpostiženějších regionech.

Země se následně na déle než půl roku stala „best in covid“ – ale v opačném smyslu, než měl premiér Babiš jako autor tohoto výroku na mysli. Česko se stalo zemí s nejdéle zavřenými školami a rekordním počtem úmrtí.

A nakonec také začalo být státem s vysokým počtem testů.

 

Díra antigenních testů

Celý rok loni platila stejná cena za PCR test, proplácená z pojištění: 1 674 korun za test a sto dvacet korun za odběr štětečkem. Zatímco při první vlně, kdy bylo všeho nedostatek, cena odpovídala tehdejším nákladům a pracnosti, na podzim to bylo jinak. Do testování se zapojili někteří velcí investoři a laboratoře, které dokázaly celý proces testování výrazně zkrátit a zlevnit například díky zapojení robotů. Kdo si navíc zabezpečil přísun většího počtu vzorků, začal na podzim na PCR královsky vydělávat. „Pokud jste měl technologii a nepracoval v laboratoři rukama, sedmnáct set korun za test od pojišťovny byla krádež,“ říká jeden z investorů pod podmínkou anonymity. Podobně jako další lidé z oboru nechtěl být jmenován, protože laboratorní byznys je navzájem propojený a regulovaný.

S blížícím se koncem roku začalo dohadování o nové ceně. V Německu nebo na Slovensku tehdy spadla cena PCR testu pod padesát, respektive čtyřicet eur (něco přes 1 000 Kč). České zdravotní pojišťovny chtěly srazit cenu pod tisíc korun, asociace soukromých laboratoří navrhovala slevit maximálně na 1 500 korun, ale jen pokud se udrží tehdejší množství odběrů a testů. Zástupce asociace Kamil Doležel, který je zároveň šéfem laboratoří AeskuLab, tehdy argumentoval, že nižší cena by neodrážela náklady na provoz odběrových míst, rostoucí výdaje na personál a administrativní náklady spojené s hlášením výsledků.

O ceně nakonec rozhodl přímo ministr zdravotnictví a v lednu začaly pojišťovny platit 1 114 korun za PCR test a 169 korun za odběr. Letos v červnu se cena placená za občana zdravotními pojišťovnami snížila výrazně, a to na 614 korun za test a zhruba 110 za odběr. Automatizované laboratoře nabízejí firmám PCR testy i za méně než čtyři sta korun, u plošných testů ve školách šly i na dvě stě korun. Naopak si většina laboratoří drží maximálně možné ceny pro ty jednotlivce, kteří si test platí z vlastní kapsy: s odběrem a výsledkem do osmačtyřiceti hodin je to 814 korun.

Nejvíce PCR testů se provádí ve fakultních nemocnicích a ve zhruba dvacítce velkých soukromých laboratoří. Z velké části všechny fungovaly již před covidem. V laboratořích měla také zainvestováno řada domácích miliardářů včetně zmíněného Andreje Babiše, Tomáše Chrenka nebo nověji majitel splátkové skupiny Profireal David Beran. Ten s vypuknutím epidemie začal spolupracovat na testech s Fakultní nemocnicí Královské Vinohrady, vedenou pozdějším ministrem Petrem Arenbergerem.

„Samozřejmě že testování funguje jako stroj na peníze,“ říká manažer jedné ze zdravotních pojišťoven. „Ale museli do toho investovat a spočítat si, zda se jim vyplatí vložit peníze do nových přístrojů. Nebylo to triviální rozhodování a laboratoře do toho šly s určitým rizikem,“ dodává s tím, že pro pojišťovny bylo pomyslným červeným hadrem spíše plošné antigenní testování zaměstnanců.

Antigenní testování musely pojišťovny každému zájemci povinně proplácet jednou týdně od března do července. Ze zdravotního pojištění se proplácelo 351 korun (od června 201 Kč) za jeden rychlotest týdně, pokud jej provedl lékař ve své ordinaci nebo oprávněný zdravotník na místě, pro které měl povolení od krajského úřadu. Po republice vyrostla spousta veřejných, ale i neveřejných odběrových míst v areálech větších firem. Pojišťovny se snažily překlopit co nejvíce firem a zaměstnanců na samotestování, protože v takovém případě vyplácely nižší příspěvek šedesát korun na test, a to maximálně čtyřikrát do měsíce. Nevýhodou bylo, že se to v praxi nedalo moc hlídat. „Někdo si jen vypsal seznam jmen v Excelu, nechal si každý týden proplatit šedesát korun a reálně se toho udělala pouze polovina, což už teď nikdo zpětně nezkontroluje. Naštěstí je to za námi,“ říká již citovaný manažer pojišťovny.

Takto nastavený systém antigenního testování přirozeně tlačil na co nejnižší cenu používané testovací sady. To ještě násobilo problémy se spolehlivostí, které jsou u těchto testů známé. Státní zdravotní ústav na svém webu na přelomu roku uváděl, že antigenní testy neidentifikují zhruba polovinu bezpříznakových nakažených a čtvrtinu nemocných s příznaky. Podle podnikatele, který se letos pustil do provozování několika testovacích míst, panují na trhu velké rozdíly. „My máme vysoký počet firemních zákazníků, kteří chtějí vědět, jak a čím testujeme, a to ještě dřív, než nás pustí do výběrového řízení,“ říká s tím, že používají výhradně dražší antigenní testy od známých výrobců z Evropy a Spojených států. Při nákupní ceně okolo sta korun za test a spoustě administrativy okolo potom prý není výsledná marže žádná hitparáda.

 

Nezveřejníme!

Kdo na testech na covid proplácených ze zdravotního pojištění nejvíce vydělává, je zatím schované v mlze. Největší zdravotní pojišťovna VZP přestala s odkazem na ochranu osobních údajů uvádět, kdo vykázal nejvíce testů a komu za ně poslala nejvíce peněz. „Poskytnutí požadovaných údajů v členění na jednotlivé poskytovatele zdravotních služeb by bylo v rozporu s právními předpisy upravujícími ochranu osobních údajů,“ uvedla mluvčí VZP Viktorie Plívová. Ještě loni VZP uváděla přehled laboratoří, které vykázaly největší počet PCR testů. Komu však proplatila nejvíce antigenních testů, nezveřejnila zatím nikdy. VZP jako největší pojišťovna s téměř šesti miliony klientů zaplatila za testy na koronavirus od začátku pandemie do letošního července přes osm miliard.

Naopak největší zaměstnanecká pojišťovna, Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR, ve zveřejnění svých výdajů za testování žádný problém nevidí. Letos zaplatila pojišťovna, která je podle počtu pojištěnců proti VZP zhruba pětinová, téměř miliardu korun. Nejvíc rychlotestů, a to přes 180 tisíc, vykázala této pojišťovně společnost Renturi. Vznikla před třinácti lety a zaměřuje se na pracovní lékařství ve velkých továrnách. Společnost zakládal Jaroslav Novotný, který jinak podniká v oboru pracovních agentur a školení. Klíčovým zákazníkem Renturi byl nošovický Hyundai, kde měla společnost svou první ordinaci závodního lékaře. Nyní jich má podle registru zdravotních zařízení v různých průmyslových zónách patnáct.

Kdo vlastní Renturi nyní, není úplně jasné. Společnost na dotazy do uzávěrky nereagovala. Letos se jediným majitelem Renturi stala společnost Zenida, která má také blízko k různým školením a pracovnímu lékařství. Shodou okolností společnost Zenida byla jedním z důvodů, proč se před lety začalo v Česku diskutovat o rušení anonymních akcií. Jedna z dceřiných společností Zenidy totiž vyhrála u ministerstva pro místní rozvoj v roce 2011 soutěž na školení úředníků za 154 milionů korun a tehdy se řešilo, komu anonymní struktura, tehdy končící na Kypru, skutečně patří.

S odstupem druhý největší počet antigenních testů, přes devadesát tisíc, vykázala pojišťovně ministerstva vnitra společnost Medical Testing, která patří Vergilovi Severinu Davidovovi. Podle serveru Seznam Zprávy jde o provozovatele rychlého občerstvení, který si zařídil síť na testování na třiceti místech. Do první dvacítky, v níž jsou především známé laboratoře a některé velké nemocnice, se vklínila ordinace chomutovského lékaře a místopředsedy svazu praktiků Michala Bábíčka. Pojišťovně ministerstva vnitra vykázal zatím dvacet tisíc provedených testů. Na začátku testů ve firmách se na něj prý obrátily dvě velké společnosti z regionu, které nevěřily v samotestování, aby pro ně rychle zajistil testování zdravotníkem přímo v místě.

„Informace o tom se dále šířila k dalším společnostem zejména z oblasti automobilového průmyslu, a tak jsem nakonec své služby rozšířil i do dalších regionů,“ uvedl Michal Bábíček. Jeho ordinace jako zdravotnické zařízení byla provozovatelem a odborným garantem vůči pojišťovnám a hygienám, ale technické zázemí, tedy například pronájem kontejnerů, IT služby nebo nákup materiálu, pro něj na klíč zařizovala společnost Dolor Consilium podnikatele Michaela Šturma.

Podle webu měla k dispozici po celé republice více než třicet testovacích míst. Michael Šturm stojí také za projektem testování přes videohovor se zdravotníkem. A loni se podílel na obchodu s respirátory pro ministerstvo zdravotnictví se společností Recea Prague, o čemž magazín Reportér již dříve psal.

 

Neznámí skokani

Kolotoč peněz, který se okolo covidu a testování roztočil, je však ještě větší, než by se mohlo zdát.

Velký objem peněz spojený s testováním totiž šel mimo zdravotní pojištění. Například rychlotesty na přítomnost protilátek v krvi byly součástí nákupů z Číny organizovaných ministerstvem vnitra. Velké množství dlouho zůstávalo ve skladech, protože se ukázaly pro potlačení epidemie jako nepoužitelné.

Mimo zdravotní pojištění se odehrávají nákupy testů do různých úřadů, institucí a především škol. Ty pořizuje ministerstvo školství prostřednictvím Správy státních hmotných rezerv.

Z přehledu, který pro magazín Reportér připravila společnost Datlab, vyplývá, že v úhrnu miliardové částky směřují k dodavatelům přístrojů a různého spotřebního materiálu využívaného při testování.

Podobně jako tomu bylo při divokých nákupech roušek, i v případě testů dokáže nadnárodním gigantům v dodávkách pro stát konkurovat řada neznámých „skokanů“, kteří před covidem neměli s laboratořemi nebo dodávkami do nemocnic nic společného.

Tomáš Ducháček, právník a datový analytik spolupracující s Datlabem, navíc upozorňuje, že významná část nákupů proběhla mimo režim veřejných zakázek, případně k nim nejsou dostupné žádné smlouvy. „Nakolik se jedná o chyby ve zdrojových datech a nakolik se jedná o reálný stav, už je třeba ověřit ručně,“ uzavírá.

 

Pro zobrazení celé infografiky rozklikněte obrázek.

 

Projekt Byznys v zákulisí covidu vznikl s podporou Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky (www.nfnz.cz).