Ředitel ČT: Myslel jsem, že nám po covidu dají chvíli pokoj

Post Image

Ředitel ČT: Myslel jsem, že nám po covidu dají chvíli pokoj

Play icon
24 minut

foto Tomáš Binter

Pro zpravodajství není jednoduché, když stát dělá zmatečné kroky. Chceme přinést divákům přesné informace – a za pár hodin už to zase neplatí. Rozhovor s generálním ředitelem ČT Petrem Dvořákem o vysílání během pandemie, budoucnosti televize, poplatcích, budování „českého Netflixu pro mladé“ i komplikovaném soužití s politickou scénou.

Rok 2020 je nejen pro ČT v mnohém mimořádný. Jak jej prožíváte vy v roli generálního ředitele televize? Máte víc práce než jindy?

Spíše mne ta situace nutí mnohem více přemýšlet o tom, jakou roli by měla televize hrát, a hledat nová řešení. To se projevilo během posledního půl roku, kdy jsme si řekli, že je potřeba vždy ve správnou chvíli podpořit tu skupinu našich diváků, která to nejvíce potřebuje.

Které kroky a pro jaké skupiny to byly?

Na samém počátku jsme začali s dětmi, rodiči a učiteli a spustili projekt UčíTelka. Pak jsme přidali projekt, který pomáhal tuto těžkou dobu překonat té nejohroženější skupině, tedy se-niorům, a spustili kanál ČT3, jenž čerpá zlatý fond našeho televizního archivu. Po částečném uklidnění situace jsme se rozhodli podpořit kulturu, a to nejen velké a zavedené instituce, ale i malé projekty v regionech, a spustili jsme program „Česká tleská“. Na podporu zajímavých turistických míst byl zase orientován koncept Českem tam a zpět, což mělo také velký ohlas.

Co dosud považujete letos za největší úspěch, ať už svůj, nebo ČT?

Největším úspěchem ČT je, že prokázala, proč tu je a co pro lidi znamená. Významně se nám zvýšilo hodnocení zpravodajství, které v krizové situaci zafungovalo skvěle, jsme nejdůvěryhodnějším informačním zdrojem České republiky. Zároveň se ukázalo, že dovedeme velmi rychle reagovat, i když jsme velká instituce, a umíme divákům pomoci, když to potřebují.

Co byste označil za dosud největší zklamání roku 2020?

Největším zklamáním je ten chaos ve způsobu, jakým státní orgány komunikují směrem k obyvatelstvu. To se bohužel dotýká i nás, protože musíme zprostředkovávat informace od vlády, ministerstev a státních institucí. Pro kolegy ze zpravodajství je to těžké, protože by měli informace dávat do souvislostí, korigovat nepřesnosti a podobně. Což je komplikované, když si třeba jednotlivá opatření odporují. Ukázkovým nesmyslem pak bylo nařízení, aby moderátoři, a hlavně překladatelé do znakové řeči nosili roušky.

Proč? Aby nenakazili kameramany ve studiu?

Prý proto, aby šli lidem příkladem. To se nikde v Evropě nedělo, jen u nás a na Slovensku. Myslím, že pro veřejnost by bylo daleko užitečnější, kdyby bylo moderátorům a tlumočníkům pořádně rozumět.

Jaké skupiny a čím se chystáte podporovat ve zbytku roku?

Podpořte Reportér sdílením článku