Dceři se stýská po škole, podala ústavní stížnost

Začátkem listopadu jsi podal ústavní stížnost kvůli zavřeným školám. Ty máš pocit, Lubore, že jsou omezována naše základní práva a svobody?

Hlavně mám pocit, že i za současné situace musíme mít možnost právně se bránit. Zažíváme dříve nepoznaný krizový stav a potřebujeme právo obrany, aby se náhodou nestalo, že se vláda zblázní a vydá skutečně zničující opatření. Coby právník jsem dospěl k závěru, že jediná rychlá a efektivní možnost, jak se v tuto chvíli bránit, je ústavní stížnost – a doufám, že s ní můžu uspět.

Co přesně jsi v té stížnosti napadl?

Žádal jsem otevření základních škol, družin a kroužků, protože to jsou místa, kam dochází má dcera. Formálně se na Ústavní soud obrací ona coby dotčený subjekt, ale jejím jménem jsem stížnost samozřejmě podal já; otec, zákonný zástupce a zároveň advokát.

Souhlasí dcera s obsahem?

Souhlasí – upřímně ji mrzelo, že nemá školu. A důležité je říct, že nejde jenom o samotnou výuku, protože ano, násobilku ji jsme schopni naučit i doma. Ale ve stížnosti jsme uvedli i druhý rozměr, totiž ten, že dítě nemá právo jenom na vzdělání, ale taky na zdravý fyzický a psychologický vývoj, který předpokládá pobyt v kolektivu. Trochu se obávám, že čím víc budeme držet děti mimo kolektiv, tím spíš z nich vyrostou nerdi závislí na mobilu.

Kdybychom otevřeli školy, výrazně se zvýší počet hospitalizovaných. Jak odpovídáš na podobné námitky?

Že to je trošku jiné téma. Mně jde v první řadě o to, že vláda letos radikálně zasahuje do našich životů, a že to znamená významné omezování základní práv: nemůžeš vyjít v noci z domu, nemůžeš poslat dítě do školy, nemůžeš podnikat… Žijeme v právním státě uprostřed demokratické Evropy, a vláda podle mě musí v takhle výjimečné situaci velmi dobře a srozumitelně argumentovat: „Bylo zcela nezbytné udělat ten a ten krok, abychom něčemu zamezili; naše restrikce nepochybně způsobí méně škody, než kolik by jí vzniklo bez nich, a navíc ta opatření budou prováděna pouze v nezbytně nutné formě.“ No a my v ústavní stížnosti uvádíme, že vláda svá opatření přinejmenším v souvislosti se základními školami pořádně nevyargumentovala.

A můžu se tě přesto zeptat taky na osobní názor?

Můžeš, ale ten opravdu není zásadní. Jakožto Lubor bych ti řekl třeba to, že mám známé v Německu, a tam se otevírají školy dřív než u nás, v půlce srpna. Němci si na začátku školního roku vypracovali empirickou studii, ve které došli k závěru, že otevřené školy dramatické riziko nepředstavují. Nevím, jestli to je pravda, ale kdo to vlastně ví? Žádná civilizovaná vláda nemůže říct jen stručnou větu: Je covid a tečka. Obhájila by si to snad na jaře, kdy jsme nevěděli, jestli se na nás neřítí mor, ale dnes už s covidem žijeme tři čtvrtě roku. Podle mě je tu spousta lidí, kterým nebylo a dodnes není restriktivní jednání vlády srozumitelné, a to je průšvih.

V čem přesně to je průšvih?