Plechové hvězdy prachem pokryté

Post Image

Plechové hvězdy prachem pokryté

Play icon
14 minut
Muzeum Martina Stárka v Mníšku pod Brdy. Hlavní hala s nejstaršími stroji má muzeální architekturu, ostatní stavení jsou spíše depozitáře, kde se tísní jeden vůz vedle druhého.

foto Michael Kudela

Filmová plátna proslavila řadu automobilů, typickým příkladem je Aston Martin ve filmech Jamese Bonda. Pak jsou zde ovšem vozy, za nimiž se nikdo neohlédne, ale jsou potřeba: historické dodávky, náklaďáky nebo zemědělské stroje, které svou roli ve filmech hrají skromně a zodpovědně. Jejich kouzlu propadl Martin Stárek, sběratel z Mníšku pod Brdy. Leckdy dává dávno zapomenutým vozům šanci na druhý život – stroje z jeho muzea zásobují filmařské štáby.

Bývalý statek je schovaný na konci úzké asfaltky, která se vine pod mohutnými převislými větvemi starých stromů. Člověk si připadá, že už musel cíl minout. Z potemnělé cesty se ale náhle otevře dobře schované údolí. Scéna vypadá – příznačně – jako z filmu.

Na stráni stojí rozložitá usedlost. Původní hospodářské budovy kdysi nahradila továrna, následně vše drsně poznamenala socialistická éra. Dodnes je ale patrné, že jde o historické místo, stavby jsou mohutné a daleko od sebe. Jestli je tu ještě něco nápadného, tak naprostý klid. Žádný shon, žádní lidé, jen dva zvědaví psi se přijdou se zájmem podívat, kdo to přijel.

Že u vjezdu rezne malý buldozer, to u bývalého JZD nepřekvapí, takových zapomenutých strojů je všude spousta. Tamhle stojí letitý traktor se zapřaženým přívěsem, vedle klasická modrá avie. Prostě statek.

Ale jakmile se otevřou první vrata, spadne návštěvníkovi brada. A nemusíte být zrovna znalec starých vozů. Vlastně by byl skoro zázrak, kdybyste tady nenašli stroj, který vidíte poprvé v životě.

Mohutná auta, stroje a všemožné vehikly zde spořádaně stojí jeden vedle druhého, některé noblesně, jiné namačkané, že lze sotva projít. Většina z nich vypadala jako nová nejspíš jen první den služby. Svou aktivní kariéru strávily na cestách i necestách, rozvážely, oraly a tahaly den co den, v létě, v zimě. Jak to u takových pracovních náčiní bývá, nikdo je nešetřil, málokdo si k nim vytvořil vztah. Ne že by některé z těch strojů nebyly předmětem jistého obdivu, zvláště ty nejstarší v čele s obří americkou lokomobilou neboli parním traktorem Case z roku 1913 musely ve své době působit pořádný poprask, kamkoli přijely. Ale tu pravou náklonnost jim projevil nejspíš až jejich současný majitel: sběratel Martin Stárek, který již v mládí propadl kouzlu užitkových vozidel. Sám přiznává, že jeho touha zachránit každý stroj se stala diagnózou. Sběratelství automobilů je posledních deset let v módě a pustili se do něj i ti, kterým dosud veterány nic moc neříkaly. Ale dávat dohromady vysloužilé náklaďáky? Ne zrovna opatrované užitkové dodávky? Nebo dokonce parní traktory? To už chce velkou dávku nadšení.

Podpořte Reportér sdílením článku