Fotbalista a hoteliér Šmicer: Pojďme si ten fotbal udělat hezčí

10. května 2021

„Když já mám tak příjemnej život!“ reagoval ještě na přelomu roku na úvahy o tom, že by zabojoval o pozici šéfa fotbalové asociace. Nyní je všechno jinak. Vladimír Šmicer je oficiálním kandidátem na předsedu, ve volbách vyzve i bývalého spoluhráče Karla Poborského. Co ho k takovému rozhodnutí vedlo, vysvětluje v prázdné restauraci Tančícího domu, v němž provozuje se společníky hotel.

Potkáváme se v Tančícím domě. Co s ním máte společného?

Patří nám hotelová část. Dřív tady byly kanceláře, ale poslední dobou bylo jejich využití pořád komplikovanější. Mimo jiné proto, že tady nejsou podzemní garáže a v okolí je problém zaparkovat. Když pořád odněkud vykukovaly reklamy „k pronajmutí“, domluvili jsme se s třemi dalšími lidmi, že si zkusíme vzít dvě patra, uděláme tam čtyři luxusní byty a budeme je nabízet ke krátkodobým pobytům. Načež za námi přišli majitelé s nabídkou, ať si vezmeme další dvě patra a uděláme z nich butikový hotel.

Mít hotel v době covidu není žádné terno. Jak to šlo před nástupem epidemie?

Máme tady čtyřicet pokojů a většinou byly plné, ten dům je hlavně pro zahraniční návštěvníky Prahy hodně atraktivní. Takže se rozhlížíme dál. Zbývají tady ještě dvě patra kanceláří, kterým bude brzy končit nájemní smlouva, a jsme předběžně domluveni, že si to vezmeme taky. Uvažujeme ještě o jednom patře čistě pro wellness – sauny, vířivky… Naštěstí jsme se do toho nestačili pustit před covidem. Radši si ani nechci představit, že bychom měli nasmlouvané peníze a vlítnul do toho lockdown.

Nešlo se vyhnout odpovědnosti

Jste hlavní tváří kampaně nazvané Fotbalová evoluce, která chce vrátit důvěryhodnost českému fotbalu. Jak ve vás zrálo rozhodnutí ucházet se o nejvyšší pozici v celorepublikové asociaci?

Když jsme začali jezdit po okresech, zdůrazňovali jsme: „Musíte si vybrat kandidáty, kteří půjdou do voleb, jinak nemáte šanci.“ Reakce místních byly vstřícné, ale taky nám říkali: „Dobře, změníme to na okrese, zkusíme to změnit i na kraji. Ale co potom? Půjdete do toho i vy?“ No a my jsme opakovali: „Chlapi, začínáme tady s vámi, o dalším je předčasné se bavit.“ Jenomže v březnu už bylo jasné, že se něco opravdu děje. Že těch klubů, které chtějí změnu, je víc a víc, a chystají se jít s kůží na trh. Nemohli jsme říkat pořád dokola „Nevíme, uvidíme“. Potkávali jsme se třeba už potřetí počtvrté, a oni nám říkali: „Nám se to tady povedlo, tak chceme změnu i nahoře!“ Proto jsme přešli do další fáze: „Dobře, když to v regionu dotáhnete a dáte nám nominaci, půjdeme do toho taky.“

Jak jste si vybírali okresy, které osobně navštívíte?

Když jsme dostali od klubů impulz, že chtějí změnu, zajeli jsme tam. Což se samozřejmě nedělo ve všech okresech.

Jak takový impulz vypadal?

V ideálním případě předseda nebo jakýkoliv zástupce klubu zavolal třem, čtyřem, pěti klubům v okolí a zeptal se jich: „Nezkusíme ten fotbal dělat jinak? Já už nechci, abych příště zase přijel na okres, a tam byl člověk, kterej pro nás nikdy nic neudělá, a ještě sem posílá rozhodčí, kteří nás zařezávaj. Pojďme si ten okres udělat hezčí.“

Valné hromady v krajích už proběhly a jejich průběh byl někdy prapodivný. Proč je tak obtížné zajistit, aby probíhaly podle stanov?

Podpořte Reportér sdílením článku