Křemíkové Česko

Sedmadvacetiletá Ria Arante pochází z Filipín, ale už více než čtyři roky žije v Praze. Pracuje jako produktová designérka v technologické společnosti STRV. Navrhuje mobilní a webová prostředí pro různé společnosti. Podílí se také na tvorbě seznamovacích aplikací patřících pod společnost Cosmic Latte, dceřinou firmu STRV.

Ria vystudovala obor „information design“ na Ateneo de Manila University. Během studií byla na výměnném pobytu v Portugalsku. „Měla jsem možnost procestovat Evropu a velmi se mi zalíbila,“ vypráví. Po škole začala pracovat v Manile pro platformu zprostředkovávající zaměstnání. Chtěla ale najít práci v Evropě. „Nejprve jsem se zajímala o místa v Portugalsku, ale tam tehdy moc možností nebylo,“ říká. Pak se objevila možnost pracovat pro českou společnost s nadnárodním působením. „Mohla jsem si vybrat, zda pracovat v Praze, nebo v Berlíně. Prahu už jsem předtím navštívila a zamilovala si ji. Takže volba byla jasná,“ říká Ria Arante.

Patří mezi tisíce zahraničních expertů, kteří pracují v českých vývojářských centrech. Je mezi nimi i čtyřiatřicetiletý Kanaďan Adi Morun, který je od letošního února provozním ředitelem společnosti Microsoft ČR. „Pracoval jsem třináct let v nejrůznějších pozicích pro Microsoft Canada, naposledy jsem vedl národní tým cloudových prodejů Azure,“ popisuje své předchozí působení u jedné z největších firem světa. Kořeny jeho rodiny sahají do Rumunska, a tak zatoužil po přesunu do Evropy. „Chtěli jsme svým malým dětem dopřát evropskou zkušenost,“ říká Adi, podle kterého je Česko ideální zemí pro život s dětmi.

Příštích pár let chce s Českem spojit svůj život i jedenačtyřicetiletá programátorka Andreea Pripoae, která od září vede jeden z vývojových týmů v pražském centru společnosti Pure Storage, jež se specializuje na výrobu a obsluhu vysokokapacitních datových úložišť. Dříve pracovala v Bukurešti pro jednu tamní IT společnost a pak pro koncern GE Digital. Říká, že jí Praha připadá jako šťastné město. „Pure mě oslovil s nabídkou, přijala jsem a jsem velmi ráda,“ vypráví Andreea, která teď žije v Česku i se svým snoubencem.

 

Velmi rychlý růst

Česko si od dob konce socialismu vydobylo významnou pozici ve světě informačních technologií. V posledních letech však tento trend ještě významně akceleroval. Může za to jak sílící pozice původně tuzemských společností na světových trzích, tak také rozmach vývojářských center (R&D, z anglického research and development – pozn. red.), která si zejména do Prahy a Brna umisťují globální technologické firmy.

Z Prahy rozjela svou pouť do světa už zmíněná STRV, která vytváří aplikace a webová řešení, ale má i své vlastní projekty, od seznamovacích LGBT+ platforem až po hry a digitální omalovánky. Většinu klientů má v Severní Americe, ale centrála firmy i vývoj sídlí v Česku.

Dalšími firmami s tuzemskými zakladateli jsou třeba Mews, Ataccama nebo Productboard. Mews, která vytváří zejména software pro hotely a správu budov, má centrálu v Amsterdamu. Ataccama, jež se věnuje správě a řízení podnikových dat, umístila své sídlo do kanadského Toronta. A Productboard, jejíž online platforma pomáhá jiným softwarovým firmám správně řídit vývoj jejich produktů, má vedení v San Franciscu. Všechny však mají v zádech vývojová centra v domovské zemi svých zakladatelů.

A pak je zde samozřejmě Avast, od letošního podzimu už součást nově pojmenovaného koncernu Gen, který je historicky největší a nejvýznamnější softwarovou společností českého původu. O jeho významu svědčí i to, že jen za loňský rok odvedl do českého státního rozpočtu více než 1,1 miliardy korun na dani z příjmu a stal se sedmým největším plátcem vůbec, jak ukazuje žebříček sestavený společností Dun & Bradstreet. Vývojová centra v Praze a Brně zaměstnávají stovky softwarových expertů.

V Česku zároveň rostou a významně sílí i vývojová centra světových IT firem. Patří mezi ně například Microsoft, Pure Storage, Broadcom, Veeam, Outreach nebo Siemens. V posledních letech tento boom ještě zrychluje. „Od roku 2020 jsme do vývojového centra přibrali osm set vývojářů a manažerů vývoje,“ říká Klára Žižková, personální ředitelka českého Microsoftu, který už má dnes ve svém vývojovém centru přes tisíc lidí. Ve stovkách se například počítají i nově vytvořená místa u Pure Storage, jež otevřela své české centrum v roce 2019.

Podle průzkumů organizace ABSL, která v České republice sdružuje poskytovatele podnikových, IT a zákaznických služeb, se počet expertů ve vývojových centrech od roku 2017 více než zdvojnásobil. Association of Business Service Leaders monitoruje mimo jiné i počty zaměstnanců v zastupovaných oborech.

„Celkem je to více než sto šedesát tisíc lidí, zhruba čtrnáct procent z nich podle našich průzkumů připadá na R&D. V roce 2017 to bylo dvanáct procent ze sedmdesáti pěti tisíc,“ říká ředitel ABSL Jonathan Appleton. „Podílí se na tom jak růst stávajících center, tak příchod nových investorů,“ doplňuje s tím, že zhruba čtvrtina z těchto pracovních míst připadá na Brno. Zbytek ve velké většině na Prahu, i když dnes řada IT expertů pracuje v takzvaném „remote“ režimu, což znamená, že ve svých firmách fyzicky nesedí, nebo alespoň ne po většinu pracovní doby.

 

Zázračný „hokejový“ faktor

Proč je Česko tak atraktivní zemí pro vývojová centra a obecně pro práci a podnikání v oboru informačních technologií? Zajímavou odpověď nabízí Richard Kaucký, muž, který se v oboru pohybuje desítky let. V roce 1991 stál u zrodu společnosti Software602, dnes je jejím většinovým a rozhodujícím vlastníkem. „Tak jako jsme před časem byli schopni jako desetimi­lionový národ dominovat světovému hokeji, ačkoli pro to nemáme žádné zvláštní podmínky, tak máme zřejmě i nějakou záhadnou predispozici pro IT. Přitom u nás před třiceti lety tento obor prakticky neexistoval,“ říká Richard Kaucký a odhaduje, že do deseti let bude rozsah IT sektoru v české ekonomice na stejné úrovni, jakou má automobilový průmysl.

Obor informačních technologií přináší podle Kauckého vyšší přidanou hodnotu než běžný průmysl a zároveň je více trénovaný na šokové změny. „Díky tomu, že vývoj postupuje strašně rychle kupředu, jsou firmy a lidé v oboru schopní se velmi rychle a pružně přizpůsobovat,“ říká Richard Kaucký. To, co teď zažívá automobilový průmysl s přechodem na nefosilní pohon, se v oboru informačních technologií odehrává každou chvíli. Ač se to může nyní zdát neuvěřitelné, první dotykový telefon Apple iPhone byl představen teprve v lednu 2007. Za patnáct let se výrazně proměnila komunikace a trávení volného času u podstatné části lidstva. A také prostředí, ve kterém se pohybuje velká část IT firem.

Sám Richard Kaucký toho ví o přizpůsobování hodně. V první polovině devadesátých let jeho firma dominovala trhu s textovým editorem T602. Pak přišel nástup operačního systému Windows 95, kterým Microsoft proměnil trh osobních počítačů po celém světě. Kancelářská sada Office se stala naprosto dominantní. „Microsoft jako první ze světových hráčů pochopil, že k dobrým prodejům povede lokalizace jeho produktů do příslušných jazykových verzí,“ říká Kaucký. Software602 si musel najít jiné místo na trhu, uspěl například s tvorbou online formulářů. Firma je dodnes úspěšná, má zhruba 130 zaměstnanců, více než padesát z nich jsou vývojáři.

 

Dobrá tradice

K atraktivitě Prahy pro velké technologické firmy přispívá i dobrá zkušenost. V minulosti si zde vývojová centra zřídily společnosti jako IBM nebo CA Technologies (dnes součást koncernu Broadcom), Česko se tak postupně dostávalo více a více na pomyslnou „světovou mapu IT“. „Praha je pro nás hlavním městem země, která patří mezi lídry v oboru technologií,“ říká dnes šéf tuzemského centra Microsoftu Thomas Rizzo.

Tato pověst se opírá také o dlouhá léta úspěšného rozvoje domácích technologických firem. Jasným příkladem může být již zmíněný Avast, ze kterého se za více než třicet let existence stal jeden z velkých celosvětových hráčů v oblasti kybernetické bezpečnosti.

Jeho šéf Ondřej Vlček vysvětluje, že v atraktivitě Česka jde o kombinaci kvality, ceny a stability. „Lidé z České republiky jsou známí svým inženýrským talentem a kreativitou, zároveň jde o ekonomicky racionální lokalitu a též politicky i bezpečnostně téměř bezrizikovou,“ říká šéf Avastu a zdůrazňuje členství země v EU a NATO, relativně rozumné a funkční zákony, včetně zákoníku práce. „Česká republika také nemá velkou tradici stávkování. Češi mají reputaci lidí, kteří jsou schopni pracovat poměrně tvrdě, alespoň v evropském kontextu. A v neposlední řadě jsou u nás relativně nízké daně,“ vypočítává Ondřej Vlček další parametry, na které se firmy dívají a jež berou v potaz při rozhodování, kam své vývojové centrum umístit.

Jeho společnost má vývojová centra v Praze i v Brně a zůstane to tak i poté, co byl původní Avast začleněn do větší společnosti Gen. Firma bude mít dvě centrály, jedna je ve městě Tempe v americké Arizoně, druhá v Praze. Ta americká převezme více činností v oblasti obchodu a marketingu a dále pak v oblasti administrativy (finance, právo, lidské zdroje), česká část je globální R&D centrálou. „Dělají se zde klíčová strategická rozhodnutí ohledně technologických a vývojových plánů a následně se tyto plány i implementují,“ popisuje Ondřej Vlček.

„Měli jsme tady už dávno firmy jako Avast nebo AVG, pak v další generaci například Kiwi.com nebo STRV. Ty všechny a s nimi řada dalších se podílely na celkovém rozvoji prostředí, ze kterého pak můžeme nyní zase těžit my v další generaci rozvíjejících se startupů,“ říká Jiří Nečas, employer branding manager ve společnosti Productboard. Na české technologické komunitě je podle něj znát, že je ochotná vzájemně sdílet a předávat zkušenosti. Obohacením je i příchod velkých zahraničních koncernů, které přinášejí zase svou zkušenost.

„V Česku máme dlouhodobou tradici úspěšných firem, ať už to byly původně startupové projekty, nebo to jsou dnes již velké, často nadnárodní firmy. To vytváří podhoubí, ve kterém se lidé spolu stýkají. Zejména mladí lidé tak mají možnost do firem nakouknout nebo v nich rovnou začít pracovat během studií,“ říká Roman Pichlík, viceprezident vývoje ve společnosti Ataccama.

 

Kvalitní školy

Právě kvalitní vzdělání v technologických oborech zmiňují šéfové z technologických firem jako velké plus České republiky. „Máme tu velmi dobré technické školy a zároveň je zde spousta absolventů, kteří chtějí dělat skvělé věci. O práci vývojářů, softwarových inženýrů je u nás velký zájem,“ říká Lubo Smid, spoluzakladatel a CEO společnosti STRV.

„Zejména v oborech, jako je matematika, přírodní vědy a programování, je český systém školství velmi účinný a generuje absolventy, kteří jsou na pracovním trhu velice žádaní,“ myslí si Ondřej Vlček z Avastu.

Podle Romana Pichlíka z Ataccamy je také výhodou, že mladí lidé mohou zkušenosti, které naberou ještě během studia nebo těsně po škole, hned zúročit při práci na produktech, které mají celosvětový dosah. Jeho kolega Martin Záhumenský, produktový a technologický ředitel, si všímá i toho, že univerzity reagují na poptávku trhu, takže lidé, kteří z nich vychází, mají alespoň základy v softwarovém inženýrství. „Troufám si říct, že školy je dnes připravují na to, aby mohli nastoupit na pozice do firem, jako jsme právě například my,“ říká Záhumenský.

„V Brně i v Praze jsou dvě skvělé univerzity, které stále produkují technologické talenty, což je pro Česko určitě velké plus,“ říká Jan Široký, chief technology officer společnosti Mews.

 

Výhodná poloha

Lubo Smid je přesvědčen, že se Česko už jednoznačně dostalo na globální mapu technologického světa. „Potkávám tu stejné lidi, jaké jsem dříve potkával jen v Kalifornii. Často tu mají nějakou část svého týmu nebo tady nějak jinak působí,“ říká šéf STRV. Podle něj můžeme těžit ze skvělé polohy mezi Východem a Západem, což pomáhá k tomu, že sem lze dostávat zajímavé odborníky z obou směrů.

Určitou výhodou je i to, že lidé působící v Česku mohou přímo komunikovat s kolegy v USA (když ti v Americe brzy vstanou a ti u nás se v práci trochu zdrží) i v Izraeli, Indii či Singapuru, což jsou další místa důležitá pro globální technologický byznys. „Máme jednoho engineering directora, který je v Americe a jehož celý tým sedí tady. A funguje to,“ říká Jan Široký z Mews.

Neznamená to ovšem, že by místní inženýři museli pracovat od nevidím do nevidím. Většina firem se podle Ondřeje Vlčka snaží o princip „follow the sun“, tedy že lidé pracují na různých místech zeměkoule na svém sdíleném projektu vždy ve své běžné pracovní době, tedy ve dne. Ale pokud je potřeba i přímá komunikace, a to je ve větší či menší míře potřeba takřka u všech projektů, které týmy řeší, je středoevropská poloha výhodná.

 

Atraktivní práce

Tuzemské i zahraniční firmy lákají špičkové odborníky na podíl na společném úspěchu. Relativně časté bývají různé akciové programy, kdy zaměstnanci vydělají buď při prodeji firmy, vstupu dalších investorů, nebo díky rostoucímu kurzu akcií, pokud je firma kotovaná na burze. Jiné firmy zase vyplácejí odměny jako podíl na zisku.

Ještě důležitější je ale pro většinu inženýrů to, aby se jednalo o zajímavou práci. „Pro lidi v našem oboru je atraktivní, když mohou řešit nějaké problémy a výzvy. To je to, co je na práci láká,“ říká Jiří Nečas z Productboardu.

„Je skvělé, když vidíte, že výsledky vaší práce používají desítky či stovky milionů lidí po celé planetě,“ říká Thomas Rizzo, šéf českého vývojového centra Microsoftu. To původně začínalo v Praze jako digitální laboratoř společnosti Skype. Když pak před více než deseti lety tuto komunikační platformu koupil Microsoft, přešlo pod jeho křídla. Tehdy tam pracovalo zhruba padesát lidí. Ještě když Thomas Rizzo přišel před sedmi lety do Česka, bylo v tomto R&D centru osmdesát lidí. Dnes je jich přes tisíc. Nejedná se jen o klasické softwarové inženýry, ale i o řadu příbuzných profesí, například produktové designéry či datové vědce. Záběr centra je velmi široký, podílí se na celé řadě koncernových projektů. Proto je pro firmu atraktivní to, co Thomas Rizzo nazývá „technologicky multikulturní prostředí“, tedy že se v Česku najdou odborníci s mnoha různými zaměřeními.

V přímé gesci má tuzemský tým Microsoft Teams, komunikační platformu, se kterou přišla v posledních třech letech do styku řada školáků, studentů i zaměstnanců nejen v Česku, ale po celém světě. Vývojové centrum se také specializuje na tvorbu softwaru pro lidi se zdravotním omezením. Má tak ve svých kancelářích v pražské Michli i spe­­ciální laboratoře, kde může svým inženýrům simulovat prožitky lidí například se ztrátou zraku či sluchu, aby se dovedli lépe vcítit do pozice těch, pro které software vyvíjejí.

 

Super místo pro život

Američan Thomas Rizzo se shodne s Čechem Lubem Smidem v tom, že je Praha báječné místo pro život, kam se rádi stěhují lidé z oboru IT za prací. Oba mezi argumenty zmiňují i věc, která by běžnému Pražanovi možná ani nepřišla na mysl, a to dobře fungující a cenově velmi dostupný systém městské hromadné dopravy. O kvalitě života v Česku hovoří i další oslovení šéfové.

Pro firmy jsou odborníci „zvenčí“ velmi důležití. Podíl zahraničních pracovníků v celém oboru činí podle průzkumů organizace ABSL 43 procent. „Nemůžeme se omezit pouze na místní inženýry, chceme přivádět i další a těm se tu musí líbit,“ říká například zakladatel Pure Storage John Colgrove (rozhovor s ním začíná na straně 130).

Jedním z nově příchozích je v jeho firmě i devětadvacetiletý Adam Mazouz, který pochází z Libye. Do Česka se ovšem přistěhoval z Londýna, kde dokončoval magisterské studium počítačových věd. „Jsem tu od roku 2021, takže jsem zažil ranní procházky prázdnými pražskými ulicemi během pandemie,“ vypráví Adam. Na městě se mu líbí kombinace moderního života a toho, že může být do dvaceti minut v lese a užívat si naprostý klid. „Letos v létě jsem se oženil, takže teď tu žijeme jako rodina, zatím bez dětí,“ vypráví.

Kanaďan Adi Morun je přesvědčen, že pro lidi působící v IT, kteří přijedou s celou rodinou, je české hlavní město ideální. „Je tu dobrá zdravotní péče, kvalitní vzdělávací systém včetně toho mezinárodního, hodně parků, hřišť. Je tu velmi bezpečno. A proti Kanadě také lepší počasí,“ pochvaluje si Adi, který se do Prahy přistěhoval se ženou a malými dětmi.

S jedenáctiletou dcerou a manželem žije v Praze také Swathi, která pracuje pro IT firmu, jež si kvůli své komunikační strategii nepřeje uvádět název společnosti ani příjmení zaměstnanců. Swathi pochází z Indie, před příchodem do Česka žila s rodinou osm let v Curychu, kde dělala softwarovou vývojářku pro jednu z tamních velkých bank. Život v Praze jí připadá příjemný. „Je tu spousta zábavy a svobody,“ říká. Dcera chodí do mezinárodní školy v Kobylisích, líbí se jí tam a rodičům se zase líbí styl a obsah výuky. Jediné, nad čím si Swathi povzdechne, je současný růst cen. Její kolega Dana, pětašedesátiletý Američan s více než čtyřicetiletou zkušeností v oboru, žije v Praze čtyři a půl roku. Původně plánoval, že by se chtěl přesunout na odpočinek do Itálie, pak ale přišla pracovní nabídka z Česka. Nedávno si zde koupil byt – o kterém říká, že jej stál o poznání víc než kterékoli jeho bydlení předtím v Americe – a příští rok si chce vyřídit trvalý pobyt. Nejzajímavější na Praze je podle něj bohatý kulturní život, poloha ve středu Evropy a to, že život zde nabízí neustále nějaká překvapení. Na mysli má ale i ta nepříjemná, například při vyřizování úředních záležitostí. „Když pravidla říkají, že to bude do patnácti dnů, tak to bude trvat čtrnáct a půl dne, i kdyby to šlo vyřídit za čtrnáct minut,“ směje se české úřední nátuře.

 

Nevlídné pojištění

Ve velkých R&D centrech běžně pracují lidé z desítek různých zemí, například v Microsoftu je to kolem padesáti. Počet českých vývojářů je přirozeně omezený, i když máme dobré technické univerzity, nedokážou vychovat tolik absolventů, po kolika je na trhu poptávka.

Pokud cizinci tvoří téměř polovinu odborníků zaměstnaných v českém technologickém vývoji, pak asi třetina z té poloviny přichází ze zemí mimo Evropskou unii. Ti to mají v úředních procedurách o dost komplikovanější. Pokud se sem stěhují za prací Polák, Francouzka nebo Ital, stačí jim v mírné nadsázce pouze sehnat byt a případně pro děti školu, „non EU“ rezidenti musejí projít imigračním řízením.

Protože se jedná o kvalifikované odborníky, mohou využít státem stanovený „fast track“ program pro příchod expertů. „V posledním roce a půl až dvou se přístup ze strany zainteresovaných ministerstev a dalších složek státní správy výrazně zpružnil. I tak to ale trvá tři až pět měsíců, než se všechno odbaví,“ říká Klára Žižková, personální ředitelka českého Microsoftu. Lidé, kteří chtějí přijít do Česka, také od loňska narážejí na nové nařízení týkající se zdravotního pojištění členů jejich rodiny. Musejí za ně totiž dopředu zaplatit zdravotní pojištění na dobu až dvou let, pro kterou se vydává povolení k pracovnímu pobytu (samotní zaměstnanci jsou pojištěni v rámci zaměstnání a pojištění se jim strhává stejně jako všem ostatním). „Jedná se v souhrnu o docela velkou sumu, a navíc to nepůsobí zrovna vstřícně,“ komentuje nařízení platné od loňského srpna Klára Žižková. Podle ní by také pomohlo, pokud by se pro vyřizování úředních záležitostí uznával jednoduchý elektronický podpis a nemuselo se vše odehrávat v papírové podobě.

 

Období světové skepse

Rychlý boom „křemíkového Česka“ může na čas přibrzdit určitá skepse, která nyní obklopuje globální technologickou scénu. Investoři jsou v důsledku celkového světového ekonomického vývoje opatrní a tlačí firmy ve svých portfoliích k omezování nákladů. Část technologických startupů tak začala propouštět.

Podobný preventivní krok uskutečnil například Productboard, který nedávno oznámil snížení stavů o zhruba sto lidí. Podle Jiřího Nečase se to však jen minimálně dotklo lidí v pražském vývojovém centru firmy.

Obdobnou zkušenost už má za sebou společnost Mews, která tak reagovala na covidovou pandemii, jež zasáhla hotelový byznys, pro nějž je především určen její software. Dnes už má firma tuto situaci za sebou a zaměstnává více lidí než před covidem. A počet vývojářů se z předcovidových pětasedmdesáti zvýšil na 175, z nichž je skoro sto dvacet v Česku.

Nyní se firma potýká spíše s tím, že se jí na českém trhu obtížně hledají specialisté na velká a komplikovaná řešení nebo některé vysoce specializované profese. „Po takových odbornících se musíme poohlížet v cizině, protože u nás neměli dost příležitostí, na kterých by mohli vyrůst,“ říká Jan Široký, technický ředitel Mews.

Je pravděpodobné, že období „technologické skepse“ v dohledné době zase pomine. Jeho důsledkem možná bude, že investoři budou více hledět na konkrétní podnikatelské plány firem než na „potenciál k růstu“. Stejně tak lze očekávat, že časem bude i na českém trhu specializovaných odborností přibývat spolu s tím, jak budou tuzemská vývojová centra českých i zahraničních firem profesně růst a řešit stále komplexnější projekty.

 

Čas na šikovné vnuky

Pro další rozvoj české technologické scény je důležité i to, zda po generacích otců zakladatelů (kteří vybudovali firmy jako Avast nebo Software602) a synů pokračovatelů (například STRV či Mews) přijde i generace vnuků následovníků, jež by zase dala vzniknout domácím firmám, kde najdou svou příležitost desítky, či spíše stovky nových vývojářů.

Podle Víta Šuberta, zakladatele firmy Unicorn Attacks, která se zaměřuje na podporu a rozvoj českých startupů, je Česko téměř ideální laboratoří pro vznik nových technologických firem. Přispívá k tomu kombinace už zmíněného: kvalitní školství, celkové prostředí a ve srovnání s jinými zeměmi rozumné životní a podnikatelské náklady. „Za stejné peníze, které získají startupy od investorů, lze v Praze fungovat o poznání déle než třeba v Berlíně nebo Amsterdamu, což jim dává delší čas na to, aby rozjely svůj byznys a vypilovaly svůj produkt nebo službu,“ zdůrazňuje Šubert.

On i druhý spolumajitel Unicorn Attacks Martin Medek jsou ovšem přesvědčeni, že cesta k dalšímu rozvoji tuzemské technologické scény paradoxně nepovede přímo přes technologie. „Pokud se podíváme na české startupy, mají většinou velmi dobrou odbornost v oblasti IT. To, co jim schází, je schopnost přesně cílit řešení na potřeby jejich zákazníků a dobře jim tato řešení prodat,“ říkají. Právě tuto schopnost osvědčily ty české firmy, které se už dokázaly prosadit ve světě. Druhou důležitou dovedností je pak dokázat ukočírovat vlastní růst a včas se přerodit z „garážové“ firmy do skutečně fungujícího podniku, který může působit na globální scéně.

Proto začal Unicorn Attacks s podporou karetní společnosti Visa a Seed Starteru České spořitelny pořádat specializovaný program, který přináší vybraným českým startupům kontakt se skutečnými globálními investory, mentory i potenciálními klienty. Program nazvaný Silicon Valley Camp, jehož první ročník proběhl letos v létě a na podzim, má dvě fáze. Ta první se odehrává v Česku a zakladatelé startupů se na ní učí vycizelovat zacílení své nabídky, správnou komunikaci i nastavení strategie firmy. Druhá část se odehrává přímo v Silicon Valley, kde své projekty představují nejrůznějším odborníkům z tamní technologické scény. Někteří z kalifornských expertů budou následně fungovat jako konzultanti zatím ještě malých českých projektů. Zhruba během příštích tří let by se mělo ukázat, jestli i pro tyto začínající projekty platí ona slova zkušeného Richarda Kauckého o zázračné české predispozici pro informační technologie.

Navíc se zde nabízí ještě jedna možná úvaha, a sice začít na výhodné české podmínky lákat nejen vývojová centra velkých a zavedených firem, ale také nové startupy z ostatních zemí. Česko by podle Víta Šuberta mohlo být místem, kde se budou koncentrovat, nastupovat odsud ke své globální expanzi a do místní technologické scény přinášet další novou krev pro příští roky.