Dva útěky. Dva domovy, kam se toužíš vrátit
8. května 2022
Reportér 05/2022 · Číslo 93
Dva útěky. Dva domovy, kam se toužíš vrátit
Zvětšitfoto Ludvík Hradilek
Před osmi lety, po ruské anexi Krymu, stála Olga Skrypnyková, jaltská historička a ochránkyně práv, doma v kuchyni a plakala. Její muž zatím odnášel do auta tašky s nejnutnějšími věcmi: pár utíkal z poloostrova pryč, na území kontrolované ukrajinskou vládou. Na Krymu už pro ukrajinské aktivisty nebylo bezpečno. Letos v únoru Olga musela prchat znovu. Z Kyjeva. „Kvůli dceři. Jinak bych neodjela.“
Je to hned ta první půlhodina, co tě změní. Náhle – a nejspíš navždycky. První půlhodina války, dokonce i když tu válku nemáš přímo pod oknem.
Zatím ji ještě nevidíš. Je tma, do rozednění zbývá tak hodina a půl, možná dvě. Ale slyšíš výbuchy. Nevíš, co a kde přesně vybuchuje, ve zbraních se nevyznáš a zvuky bojů znáš tak maximálně z filmů. Už dlouho ti bylo jasné, že válka bude, že není vyhnutí. Přichystali jste se, ty i tvoje rodina. Nakoupili jste vodu, jídlo a léky, do sklepa nanosili matrace, nádrž v autě udržovali plnou. Ale připravuj se, jak chceš, válka tě stejně zaskočí. Lidskost, piplaná po tisíciletí, najednou mizí a ty padáš na dno, do nejsyrovější pudovosti. Soustředit se zvládneš jenom na to, jestli přežiješ.
Změní tě hned ta první půlhodina… Najednou začneš jinak vnímat čas, zvuky, pohyby.
Dává to smysl? Moc ne, viď.
Ono se to asi ani nedá popsat…
Až se rozední
Podpořte Reportér sdílením článku
Je přesvědčená, že novinařina je úplně nejvíc nejlepší zaměstnání na světě.
