Postavil si družici a vystřelil ji do vesmíru

Už na základní škole snil o vlastní družici, kterou vystřelí na oběžnou dráhu. O dvacet let později si ji postavil doma v kuchyni.

Anténu vytvořil ze svinovacího metru ze železářství, vystřelovací mechanismus zajistil rybářským vlascem za stovku a ke stínění článků použil hliníkové plechy, které slouží ke chlazení LED osvětlení.

Miniaturní družice – přesně řečeno nanodružice Lucky-7 českého vědce Jaroslava Laifra a jeho kolegy Pavla Kováře – pak skutečně do vesmíru vylétla; vynesla ji tam ruská raketa Sojuz. Jejím úkolem je například sledovat gama záření přicházející ze vzdálených galaxií nebo třeba fotografovat Zemi; vynesení na oběžnou dráhu stálo nemalé prostředky, na které si firma Jaroslava Laifra vydělala prodejem know-how pro družice získaného během vývoje zařízení. Letos v létě „oslaví“ sonda svůj první rok na oběžné dráze.

O tom, jak se to vše povedlo, vypráví teprve dvaatřicetiletý vědec v rozhovoru pro magazín Reportér.

Kdybych si usmyslel, že do vesmíru vystřelím vlastní krabičku s elektronikou, na co se mám připravit?

Možností je docela hodně. Existují komerční firmy, které zajišťují prodej volných kapacit v raketách, jež vozí na oběžné dráhy velké družice. Ruská kosmická agentura Roskosmos na to má společnost Glavkosmos a jí v Evropě dodává zákazníky německá firma Exolaunch, jež má za úkol shánět zákazníky, kteří by zaplatili zbylou kapacitu. Nosnost rakety Sojuz je zhruba čtyři tuny. Hlavní satelity váží například dvě a půl tuny a zbylých 1 500 kilo nákladu se může dodatečně připojit, aby raketa nestartovala nevytížená. S Rusy jsme o ceně trochu licitovali, protože jsme dostali zajímavou cenovou nabídku také od Japonců.

Proč jste ji nakonec nevzali?