Trochu za exota. Tady i tam

Post Image

Trochu za exota. Tady i tam

Play icon
21 minut

foto Tomáš Binter

Vydal se ve stopách Miloše Formana a Ivana Passera: je prvním z mladší, porevoluční generace českých režisérů, jemuž se podařilo natočit film ve Spojených státech v tamní produkci. Čtyřiačtyřicetiletý Martin Krejčí si získal věhlas reklamními spoty pro globální firmy jako Apple či Nike, stojí za u nás populární vánoční reklamou na kofolu s divočákem. A coby člověk žijící mezi kontinenty zná české předsudky o USA i americké předsudky o Češích.

Omlouvám se za zpoždění, my asi rodíme – vyhrkl ze sebe na začátku našeho setkání nervózně. Šlo ale ještě o planý poplach, a tak mohl začít mluvit o jiném svém novorozenci. O svém prvním celovečerním filmu, který navíc netočil v Česku, ale ve Spojených státech, kde se nacházel štáb i produkce. Být českým režisérem a přitom mít v popisu filmu coby zemi původu USA se podařilo naposledy Miloši Formanovi nebo Ivanu Passerovi.

Krejčího snímek Podivuhodná dobrodružství Paula Harkera, The True Adventures of Wolfboy, uvedený v roce 2019, vypráví o klukovi, který trpí hypertrichózou, jež způsobuje nadměrný růst ochlupení v obličeji a po těle. Třináctiletý Paul se s tím ve filmu snaží vyrovnat. Jde o žánr nazývaný anglicky „coming-of-age“ – „dospívání“: sledujeme někoho v pubertě, kdo objevuje vlastní identitu a hledá svoje místo ve světě.

„Líbilo se mi, že scénář používá symboliku, metaforu a že ten příběh byl taková divná fantasmagorie. Jenže pak jsem si uvědomil, že ten pocit osamění, v jakém se ocital hlavní hrdina, si prožíváme všichni,“ vysvětluje Martin Krejčí. Při dalším čtení viděl ve scénáři jasné sdělení. „Je úplně v pořádku, že nejsem normální. Není to o tom, že jenom jeden člověk je divný a svět okolo je nějaká jednolitá masa, která mu nerozumí.“

Ze scenáristy scenáristka

Předsudky jsou vždycky ošemetné a Martin Krejčí to zakusil v USA na vlastní kůži. Scenáristu filmu poznal jako Erica a teprve až v průběhu spolupráce na projektu zjistil, že je Olivie. Že scenárista prochází transformací pohlaví, se přitom dozvěděl na rozdíl od ostatních pozdě, teprve pár týdnů před natáčením, kdy se sešli, aby zapracovali detailní připomínky a úpravy ve scénáři. „Na konci jsme šli na oběd, kde mi Eric řekl, že mi musí něco oznámit. Měl jsem za to, že jde o můj konec, protože mu asi vadí, kam chci scénář posunout, ale vyrazil mi dech tím, jaký jsem z něj cítil strach a zároveň úlevu z toho, když mi o své transformaci řekl,“ vzpomíná Martin Krejčí. Proč byl poslední v týmu, komu to – nyní již Olivie – řekla? Mohlo za to slovo „freak“, které režisér použil při jedné z prvních debat nad scénářem a které má více významů; jedním z nich je ovšem „zrůda“.

„Řešili jsme styl pojetí scény, ve které jedna z našich postav, shodou okolností transgender zpěvačka, vystupuje v baru, a já nechtěl, aby šlo o tradiční a lehce zařaditelný queer podnik. Jenže já tenkrát netušil, čím si Erik prochází, a to slovo jsem použil jen díky svojí necitlivosti vůči americké přecitlivělosti na význam slov a myslel jsem tím jen něco jako podivín, kterými je ten náš film jinak přeplněný,“ vypráví Martin Krejčí. Eric tomu však rozuměl tak, že se tím potvrzuje, že režisér je necitlivý Východoevropan a nesnáší menšiny. „Že v problémech genderu, sexismu nebo rasismu vidím jen zbytečnou politickou korektnost, nebezpečný progresivismus a tak dál… paradoxně jsem se tak stal obětí předsudku od člověka, který napsal krásný scénář o potřebě zbavování se předsudků,“ říká Krejčí.

Podpořte Reportér sdílením článku