Alfou ve své vlastní smečce

Mlhavé nedělní odpoledne v Horním Maxově v Jizerských horách. Kolem chalupy je ospalé ticho; překvapivé vzhledem k tomu, že se na zahradě nachází necelá dvacítka psů, sibiřských huskyů, přičemž další polehávají v domě. Odpočívají, dospávají noční návrat ze závodů.

Dům, zahrada a především psi patří Janě Henychové, patrně nejznámější české musherce, závodnici na psích spřeženích. Její cesta k této sportovní disciplíně nebyla přímočará, ona asi ani – v českém prostředí, kde jízda sněhem na psích spřeženích nemá velkou tradici – přímočará být nemůže.

Jana měla odmalička ráda polární plemena, ale prvního severského psa v rodině pořídil její dědeček. „Myslel si, že bude pěkně dekorativní k babiččině výstavní skalce. Kříženec huskyho a malamuta, Kim, však usoudil, že skalka a záhony jsou pro jeho pobavení, a tak byli nakonec rádi, že se jim podařilo udržet alespoň částečně dekorativní trávník. Kytky padly za vlast během Kimíkových výkopových prací,“ vypráví.

Jana, odmala aktivní sportovkyně, krotila Kimovu povahu společnými výlety na kole po Jizerských horách, ale jinak to vypadalo, že se bude její život ubírat docela obvyklým směrem. V Jablonci nad Nisou, kde se narodila, vystudovala strojní průmyslovku. Pak zamířila na univerzitu do sousedního Liberce, kde získala titul inženýrky v oboru konstrukce sklářských a keramických strojů, další maturitu má ze sklářské uměleckoprůmyslové školy v Železném Brodě. A nějaký čas se skutečně živila jako konstruktérka sklářských pecí.

Jenže k psům ji to stále táhlo. Postupně založila chovatelskou stanici a odchovala první štěňata. V roce 1999 podnikla první expedici do Finska, v roce 2000 začala se zvířaty závodit. A nakonec zvítězila touha věnovat se svým psům naplno, v roce 2004 se stala profesionální musherkou.