Sjednotit rozbíjením

V které skupině Američanů se objevuje pětkrát více sebevražd, než je celostátní průměr? Kde je jich dokonce dvakrát více než mezi traumatizovanými válečnými veterány?

Tou nejvíce postiženou skupinou jsou, ačkoli se o tom tolik nemluví, američtí farmáři.

Právě na americkém zemědělství lze přitom nejlépe ilustrovat děsivou míru moci, jíž ve Spojených státech, v ekonomice i v životech lidí, různé monopoly dosáhly.

Kdysi, v první půli dvacátého století, američtí zákonodárci uvedli do chodu pečlivě propracovaný systém, který měl chránit pozici drobných zemědělců. „Vybudovali zákony, úřady a regulace, jež měly zajistit, aby cena obilí, hospodářských zvířat, mléka a dalších zemědělských produktů nebyla v područí žádného korporátního bosse, ale nabídky a poptávky v rámci pečlivě sestrojeného trhu,“ vysvětluje Barry Lynn v knize Liberty From All Masters (Svoboda od všech pánů).

Jenže tato opatření jsou dnes fakticky pryč. Například chovu slepic se v USA věnuje přibližně 25 tisíc převážně drobných chovatelů, kteří jsou všechno jenom ne nezávislí. Nad i těmi nejdrobnějšími detaily chovu má kontrolu zpracovatel: diktuje typ stravy, používaná léčiva, a samozřejmě cenu vykupovaného masa. O cenách, za něž zpracovatelská firma drůbež vykupuje, mají ovšem jednotliví chovatelé podle smluv mezi sebou zakázáno mluvit. Chovatelé tak sice tuší, že od každého z nich firma maso vykupuje za jiné peníze, ale reálně s tím nemohou udělat takřka nic. Přejít k jiné firmě nejde, zpracovatel má obvykle pozici lokálního monopolu, takže chovatelé mají takřka nulovou šanci uniknout ze systému, který je odírá.