Sjednotit rozbíjením

V které skupině Američanů se objevuje pětkrát více sebevražd, než je celostátní průměr? Kde je jich dokonce dvakrát více než mezi traumatizovanými válečnými veterány?

Tou nejvíce postiženou skupinou jsou, ačkoli se o tom tolik nemluví, američtí farmáři.

Právě na americkém zemědělství lze přitom nejlépe ilustrovat děsivou míru moci, jíž ve Spojených státech, v ekonomice i v životech lidí, různé monopoly dosáhly.

Kdysi, v první půli dvacátého století, američtí zákonodárci uvedli do chodu pečlivě propracovaný systém, který měl chránit pozici drobných zemědělců. „Vybudovali zákony, úřady a regulace, jež měly zajistit, aby cena obilí, hospodářských zvířat, mléka a dalších zemědělských produktů nebyla v područí žádného korporátního bosse, ale nabídky a poptávky v rámci pečlivě sestrojeného trhu,“ vysvětluje Barry Lynn v knize Liberty From All Masters (Svoboda od všech pánů).

Jenže tato opatření jsou dnes fakticky pryč. Například chovu slepic se v USA věnuje přibližně 25 tisíc převážně drobných chovatelů, kteří jsou všechno jenom ne nezávislí. Nad i těmi nejdrobnějšími detaily chovu má kontrolu zpracovatel: diktuje typ stravy, používaná léčiva, a samozřejmě cenu vykupovaného masa. O cenách, za něž zpracovatelská firma drůbež vykupuje, mají ovšem jednotliví chovatelé podle smluv mezi sebou zakázáno mluvit. Chovatelé tak sice tuší, že od každého z nich firma maso vykupuje za jiné peníze, ale reálně s tím nemohou udělat takřka nic. Přejít k jiné firmě nejde, zpracovatel má obvykle pozici lokálního monopolu, takže chovatelé mají takřka nulovou šanci uniknout ze systému, který je odírá.

„Jeden chovatel, s nímž jsem mluvila, mi prozradil, že někteří jeho kolegové sní o zavraždění zpracovatelů,“ píše profesorka Zephyr Teachout v knize Break ’Em Up (Rozbijte je). „Náš dnešní systém není o nic lepší než kolektivistická družstva v Sovětském svazu. Tam je provozovala vláda, u nás to dělají korporace. Vytvářejí z farmářů malé pracanty, kteří nemají žádnou kontrolu nad svým životem,“ řekl iowský chovatel prasat Chris Petersen autorovi knihy Monopolized Davidu Dayenovi.

Jiným typickým jednotlivcem, kterého se dotýkají monopolistické poměry, je řidič Uberu. Sice jezdí s vlastním vozem, ale digitální gigant Uber ho jinak řídí prakticky ve všem. Řidič nemusí znát ani tak základní informaci, jíž je cena, kterou platí zákazník – vše je tekuté a nehmatatelné; znemožňuje jakýkoliv účinný odpor ze strany zaměstnanců honosně přejmenovaných na „nezávislé podnikatele“.

Postiženým zde navíc nemusí být jen řidič, ale také koncový zákazník. „Systém Uberu je navržen tak, aby pečlivě studoval vaše dopravní a nákupní návyky, to, jak utrácíte v pondělí oproti tomu, jak utrácíte v pátek. To vše proto, aby zjistil maximální cenu, kterou vám může naúčtovat za danou jízdu, aniž by vás dohnal k rozhodnutí, že raději pojedete autobusem nebo půjdete pěšky,“ vysvětluje Barry Lynn.

Optimismus i obavy

Boj proti monopolům – diktujícím ceny a ztěžujícím vstup dalších hráčů na trh – představuje jednu z největších příležitostí pro nastupující administrativu Joea Bidena. V posledních čtyřech dekádách totiž úřady vymáhaly dodržování antimonopolních pravidel jen velmi volně, v poslední době se však poměry začaly měnit a jako prioritu vnímá problém monopolů čím dále více demokratických i republikánských politiků. Biden by se v této sféře mohl opřít o kýženou podporu z obou stran, o níž tak rád mluví. Ale i bez ní by mohly federální úřady pod jeho taktovkou udělat mnoho – je tu totiž k dispozici spousta starých existujících, ale nedostatečně vymáhaných zákonů. Velkou potenciální překážku může představovat Nejvyšší soud… a ovšem tak trochu i sám Biden, o čemž ještě bude řeč.

V dnešních Spojených státech těžko najdete odvětví, které není koncentrací zasažené. „Zemědělství, telekomunikace a radiokomunikace, cestovní ruch, farmaceutický průmysl i pivovarnictví,“ takový výčet představil hned po prezidentských volbách Bill Baer, který se v Bidenově týmu starajícím se o předání moci od Trumpovy administrativy věnoval Federální obchodní komisi.

Počátky slabého vymáhání antimonopolních zákonů ve Spojených státech lze hledat na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Pod vedením soudce a teoretika práva Roberta Borka byl jejich výklad nově definován, aniž by se na znění samotných zákonů cokoliv změnilo. V nové borkovské antimonopolní škole byla fakticky jakákoliv koncentrace moci povolena, pokud se nezvedala cena pro koncového zákazníka. To bylo značné zúžení předchozího výkladu, jemuž dominoval odkaz prezidentem Wilsonem jmenovaného nejvyššího soudce Louise Brandeise, který viděl v koncentraci průmyslu i politické nebezpečí. „Můžeme mít demokracii, nebo bohatství koncentrované v rukou pár lidí, ale nemůžeme mít obojí,“ zní Brandeisův slavný citát. Právě jeho odkaz začala v minulých deseti letech oživovat skupina akademiků i dalších postav v čele právě se zmíněným Barrym Lynnem.

Blíží se tedy velký večírek amerických dominantních firem ke svému konci? Možná.

Je mnoho důvodů, proč se zastánci tvrdého vymáhání antimonopolních zákonů mohou radovat. Americký Kongres loni vydal bezprecedentně ostrou zprávu, ve které antimonopolní podvýbor doporučil ostré zákroky proti technologickým gigantům jako Google, Amazon či Facebook. Federální obchodní komise a antimonopolní divize ministerstva spravedlnosti a státní prokurátoři mávají nad hlavami jednou antimonopolní žalobou za druhou. A do Bílého domu přichází nový prezident.

Think-tanky a publikace věnující se potírání monopolů se od zvolení Joea Bidena pohybují na široké škále hodnocení – od opatrného optimismu až po obavy. Na jednu stranu to prý byli právě blízcí Bidenovi spolupracovníci, kteří na sklonku funkčního období Baracka Obamy bili na poplach, že demokraté během svých osmi let u moci podcenili antimonopolní politiku. V lednu se také objevily zvěsti, že by Biden mohl jmenovat pro Federální obchodní komisi Linu Khan. Jestli mají Spojené státy svou protimonopolní celebritu, je jí právě Khan, která pomáhala vypracovat zmíněnou ostrou zprávu Kongresu: důležitá byla i její kritická studie Amazonu z roku 2017. V druhé půli ledna se navíc na Bidena obrátilo sedmnáct republikánských zákonodárců a v otevřeném dopise mu nabídli spolupráci mimo jiné právě v otázkách monopolů.

Na druhou stranu má však celá řada lidí z Bidenovy administrativy těsné vazby na technologické giganty v kalifornském Silicon Valley. Jeho viceprezidentka Kamala Harris má k těmto firmám blízko už jen z pozice bývalé senátorky za Kalifornii. Sám Biden sice nemá vůči Silicon Valley téměř nekritický postoj, jaký míval Obama, bývalý demokratický prezident však má zjevně v nové administrativě poměrně silné slovo. Biden navíc jako dlouholetý senátor patřil spíše k těm, kteří velkému byznysu vyklízeli cestu, byť v tomto ohledu v Kongresu zásadně nevyčníval. Do čela antimonopolní divize ministerstva spravedlnosti prý Biden zvažoval jmenování Renaty Hesse. Ta sice na sklonku roku 2016 patřila k těm, kteří volali po razantnějších postupech, ale poslední léta trávila v konzultantské firmě, jež radila mimo jiné Amazonu. Hesse má navíc za sebou mnoho práce pro Google.

Voliči jsou pro

Biden a jeho tým před volbami slibovali, že bude nejprogresivnějším prezidentem od Franklina Delano Roosevelta. Ve sféře monopolů by pro tyto ambice mohl najít prostor i pozitivní odezvu. Podpořit by ho v razantních krocích mohli nejen republikánští politici, ale především americká veřejnost. Podle nedávného průzkumu think-tanku Data For Progress si antimonopolní rozlámání technologických gigantů na menší části přeje nadpoloviční většina dotázaných – republikánští voliči dokonce ještě častěji než ti demokratičtí. Nejde ale o průzkumy, ukočírování dominantních firem by mělo bezprostřední a hmatatelný dopad na životy Američanů.

Biden sliboval, že po volbách sjednotí Ameriku; paradoxně by toho možná nejsnáze dosáhl tím, že něco jiného rozbije.

Autor je publicista, spolupracuje s různými médii – např. Finmag, Český rozhlas či A2larm. Autor podcastu Redneck o americké politice a společnosti.