Po přeslici: Já, občan zeměkoule
9. února 2020
Reportér 02/2020 · Číslo 66
Po přeslici: Já, občan zeměkoule
ZvětšitSkromný způsob života, zdrženlivost v konzumních nárocích, minimalizace uhlíkové stopy! Jak rádi se k tomu my, zodpovědní občané tohoto světa, hlásíme slovně. Každodenní realita má ale trhliny. Jak se můžeme hlásit k šetrnosti k životnímu prostředí, souhlasit s těmi, kteří chtějí změnu životního stylu, ohleduplnější přístup k přírodě a klimatu – a přitom žít normální, dnešní život? Jak to má člověk udělat, když nechce odhodit všechny výdobytky civilizace ani své touhy a radosti, a přitom nechce škodit planetě?
Ekologie života je jedno velké dilema. Nedávno jsme o našich postojích vášnivě diskutovali se synem, kterému jsem, když přišel večer nečekaně na návštěvu a byl hladový, namazala chleba husím sádlem. Nejdřív jsem se ho zeptala, jestli můžu. Souhlasil. Nic jiného jsem doma neměla; lednice byla vymetená. Husí sádlo, to je přece nevýslovná dobrota.
Jenže náš osmadvacetiletý syn nejí maso. Když před sebou namazané krajíce spatřil – sádlo ani moc vidět nebylo, do chleba se v teple kuchyně rychle vsáklo –, rozhodl se, že bude zásadový a krajíce nesní.
A proč jsi zásadový, až když sis je nechal namazat? Mohl jsi být zásadový hned. Ptala jsem se tě předem. Já dva chleby nesním, rozčílila jsem se. Odpověděl, že nechce, aby se kvůli němu zabíjela zvířata. Nechce jíst maso i z ekologických důvodů.
Kdyby lidi přestali jíst maso, planetě by se ohromně ulevilo. Řekl a talíř s namazanými chleby odsunul.
Podle mě by stačilo, kdyby se maso jedlo s mírou, třeba jedenkrát týdně. Oponovala jsem. I maso je k dobrému tělesnému, a dokonce i duševnímu vývoji potřeba. Je to důležitý zdroj bílkovin.
Podpořte Reportér sdílením článku
Před Sametovou revolucí publikovala v samizdatu.
